Birdman

Fénix povstal z popela. Ne. To se jen stárnoucí netopýr probudil z dlouhého spánku. Birdman nabízí vyčerpávající představení(pro obě strany) a velmi výraznou hudbu - která mi duní v uších ještě teď. Jisté odlehčení přichází jen se stoupajícím vzrušením Edwarda Nortona. Očekávala jsem ohromující let, on však přišel strmý pád. (30.01.2015)

(1001) Velmi nepříjemně sugestivní příběh o duševní poruše, šílený zejména z toho hlediska, že nikdo z Birdmanových blízkých si toho, zdá se, není vůbec vědom. V tom vidím hlavní zdroj nevědomosti z filmového podtitulu, ačkoliv ctnostného na ní nevidím moc, respektive skoro nic. Intenzivní šmírování hlavní postavy příliš nedovoluje pracovat na fikčním světě, ve kterém se film odehrává, a také kondenzuje mnoho osobních krizí mnoha různých lidí na jedno místo a jeden čas, což je vždycky trošku podezřelé a autorsky chtěné. Celkové tempo je nicméně tak strhující, že své výtky hned zapomínám a odpouštím a chci vidět víc, víc z toho zběsilého tance. Herci velmi září. Dokonce na mě zapůsobil i Ed Norton, kterého zejména v jeho ranějších rolích opravdu nemám ráda. V komediálních rolích mi ale v poslední době přestává vadit a tady je, jako karikatura sama sebe, dokonce výtečný. Kamera a hudební doprovod mi jdou přímo z duše, respektive možná bych měla říct do duše, kde vše cupují na spoustu malých kousků. A proto je mi líto, že mě velmi zklamal konec. Film ve svém průběhu vyvolává spoustu zdání, z nichž se většina postupně potvrdí, dokonce mám ten dojem, že vše důležité víme přímo od prvních záběrů. Na tajemství nebo falešné naděje se tu nehraje, klíčem k vyprávění je pro mě intenzita. Ta vyvrcholí závěrem na divadelních prknech. A co následuje potom, je v mých očích nedůstojné vyústění všeho toho šílenství, kterého jsem právě byla svědkem. Je to předvídatelné a je to příliš ukecané. Je to spíš nástřel, jak by poslední scéna měla vypadat, ale chtělo by to ještě pečlivě osekat a nechat tam jen opravdu ty důležité záběry a opravdu ta potřebná slova. To mávání novinami mi zkrátka ani oči Emmy Stone nedokážou vynahradit. -"A thing is a thing, not what is said of that thing." (22.06.2017)

Víc těkavý a uhýbavý než komplexní a vrstevnatý, víc rétorický než vnitřně přesvědčivý, víc karikující než bystře reflektující - Birdman je pro mě film plný neúnosných rozporů, neodstíněných tvůrčích gest a narcistního zalíbení v celkem primitivních anamnézách tvůrců / umělců / kritiků. Dojem sofistikovanosti vytváří tím, že ladně klouže od tématu k tématu, od fráze k frázi a jen málokdy se dostane pod slupku (nejen) broadwayské iluze. Tekutou formou bych se nechal do němoty opít tehdy, kdyby přechody mezi světy (realita / divadlo / scéna / zákulisí / vnitřek / vnějšek / subjektivní / objektivní) poskytovaly chytrý komentář, překvapivou změnu perpspektivy, výrazný emocionální dopad. Jenže Birdman od začátku do konce vypadá jako průhledné divadlo - někdy (chvála bohu) vtipné, většinou ale jenom fanfarónsky předvádějící vlastní erekci. Souhlasím s Mattyho postřehem o rozostření dělících linií, které jsou základním principem celé struktury. Ten film je z mého pohledu matný a anachronický. Myšlenkově, ale v důsledku vlastně i formálně. A bohužel nejde o ten druh matnosti, který by člověka vybičoval k větší reakci. Alespoň mě ne. [60%] (27.01.2015)

Miluju vůni kvalitního filmu před spaním. Birdman má v sobě všechno, co mě přivádí do rajcu. Originalitu, geniální scénář, mimořádné herecké výkony, vtip v harmonickým vztahu s dramtickou složkou a režijní hravost. Moc příjemný překvapení mně připravili už samotní herci. Většina z nich v poslední době moc na stříbrném plátně netrampovala, ale tady se všichni rozehráli do zářivosti skutečných hvězd. Michael je boží, ale nejpříjemnější překvapení je pro mě Emma Stone. Její herecký projev mně zatím nikdy moc nesedl, ale tady jsem si jí zamiloval a ty dialogy co měla s Michalem a Edwardem, byly fakt perlový. Samozřejmě i všichni ostatní dokázali, že ví co obsahuje herecké řemeslo a s naprostou lehkostí to dostali před kameru. Samotný film má pro mě několik mimořádně kvalitních složek. Samozřejmě složka vztahová nesmí chybět, složka divadelní, tady jsem v mnoha záběrech cítil skutečnou lásku k divadlu, vybroušený dialogovky a složka, která má největší svaly a tou jsou vnitřní bouřky hlavního hrdiny....a nejen jeho. Trošku jsem se bál konce, ale i tady to bylo zakončený na jedničku a filmu nepopřel sám sebe. Birdman sice trvá dvě hodiny, ale uteče rychlejc než erekce Edwarda Nortona. (20.01.2015)

Keaton po 20 letech vylezl z kanálu a ztvárnil postavu herce, který 20 let v kanálu žije a chtěl by ven. Všichni si tedy vsugerovali, že hraje sám sebe, o to větší na něho pějí ódy a jako bonus ještě dostane Oscara ze soucitu. Fakt bravo! Práce kameramana je příjemným zpestřením jinak velice nezáživné podívané na zdegenerovanou skupinku osob snažící se přežít na Broadwayi. Všem jasně kraluje Norton, který se na přelomu tisíciletí dost hlasitě ucházel o herecký trůn a teď se snad už konečně vrátí do první ligy, kam jednoznačně patří, jen to chce lépe vybírat role a filmy. Jeho scény se Stone totiž zastiňují i oceňovaného Keatona. Hudba je příšerná, Rigganovy stavy otravné a závěr je typickou ukázkou tvůrčí impotence. (24.01.2015)