Láska, soudruhu

Mohl to být dobrý film. Možná to i dobrý film je, a já to akorát nepoznala. Kati Outinen hrála moc hezky, Etzler hrál moc hezky, Hádek mne bavil moc, ačkoliv mezi jeho fanoušky nepatřím. Ale někde se stala chyba. Prostě to bylo takové mdlé. Co mi vadilo hodně bylo spojení právě Outinen a Etzlera, protože jsem jim tu lásku nemohla uvěřit. Spolu vypadali jako matka se synem. Škoda. (16.02.2015)

Upřímně řečeno, nahrál jsem si tenhle kousek tak trochu omylem, ale přesto jsem ho zkoukl, protože jsem viděl příležitost seznámit se se zástupcem české kinematografie, které dlouhodobě nevěřím a spíš se jí vyhýbám. Láska, soudruhu potvrdila všechny stereotypy, které jsem si na základě zkušeností k české produkci vytvořil. Nízký rozpočet, plochý scénář, který by slušel maximálně tak malému neambicióznímu televiznímu snímku. Plakátová historka o tom, jak komunistický synek z prominentní rodiny díky lásce prohlédl a dal vale kariéře v totalitním Československu. Prakticky všechno je mělké, nedotažené a provinční. Z celého filmu mě zaujala jen dvojice mladých finských hereček, ve které prim hrála blonďatá Laura Birn, scéna, kde Jan Budař zdařile paroduje zapálený ideologický projev sovětského mládežníka, a motiv pozdějšího atentátníka na amerického prezidenta Kennedyho coby účastníka festivalu a nápadníka jedné z hrdinek snímku. Jinak netvrdím, že by to celé nemohlo fungovat, ale muselo by se mnohem víc zapracovat na scénáři, dialozích i vtipných pointách komicky laděných scén. Celkový dojem: 35 %. (22.05.2016)

Určitě šlo z tohoto tématu vytřískat víc. Střet Východu se Západem během studené války, okořeněný navíc romantickou láskou je vděčný nápad, ale toporné dialogy a ne příliš dobré výkony herců to hodně kazí. Film je navíc prezentován jako komedie, ale je to téměř vtipuprosté. Legrační bylo sledovat to komunistické zapálení u tří čtvrtin československé delegace na festivalu (kdo tu dobu pamatuje, tak to bylo i mrazivé zároveň), Budař v roli sovětského básníka je celkem dobrý a nejlepší fór představoval Lee Harvey Oswald na setkání komunistické mládeže (ikdyž i to bylo spíše mrazivé). No a to je z humoru vše, žádnou jinou veselou scénu jsem nezaznamenal. Takže pocity smíšené a vychází mi z toho podprůměrné hodnocení. (16.10.2014)

Láska, soudruhu je takový žánrový paskvil, který se chvíli tváří jako nevážná komedie a vzápětí jako hrozné drama. Nicméně jako celek to funguje a s velkým nadhledem se můžete podívat, jak to asi vypadalo na Mezinárodním festivalu mládeže. Trošku mi vrtá hlavou, co tam dělal padesátiletý saxofonista, ale rozhodně to je méně do očí bijící než opilý Gagarin balící finskou dorostenku. Ono tvůrci si takových hloupostí vymysleli více, až jim uteklo to nejhlavnější a to je hlavní dějová linie, která je tuctová a šíleně předvídatelná. Na druhou stranu film je zasazen do finské metropole v 60. letech a díky zastoupení všech jazyků působí velmi autenticky a má skvělou atmosféru. Pochválit také musím hlavní aktéry, zejména Kryštofa Hádka, který zapáleného komunistického pionýra zahrál skvěle. Připočtu-li k tomu pár povedených vtípků, jakým bylo například vysvětlování swingu, tak se jednalo o celkem slušnou podívanou. Moje hodnocení 60%. (02.09.2014)

Ztřeštěná a poměrně roztomilá komedie o smutné době, u níž jsem se párkrát od srdce zasmál. Můj oblíbený Hádek mě opět nezklamal a protekčního hajzlíka zase zahrál naprosto skvěle, Budař ve vtipné vedlejší roli taktéž perlí. Česko-finským koprodukcím se docela daří, vedle Klaunů jde o další výsledek úspěšné spolupráce, nebránil bych se dalším společným počinům. (18.08.2017)