Muž bez minulosti

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Zatím to nejlepší, co jsem od Kaurismäkiho viděl. Muž bez minulosti je film se zvláštní atmosférou, která mě do filmu vtáhla už od začátku a až do konce mě nepustila. Příběh to má zajímavý (kdo by podle obsahu čekal, že ho čeká klasický příběh o ztrátě paměti, tak musím podotknout, že opravdu ne), má to i sympatické postav, je to dobře natočené... Prostě se jedná o další Kaurismäkiho povedený film, ale tenhle mě bavil o něco víc, než ty, co jsem od něj viděl. Celkově je to takový příjemný film, na který bych se klidně podíval znovu. 5* (08.08.2019)

Nebýt hrozných hereckých výkonů a mizerných dialogů, zajisté by se jednalo o skvělý film. Právě herci jsou největším zklamáním. Od snímků tohoto typu očekávám procítěné výkony, opak je zde pravdou. Herci své role ztvárnili bez sebemenšího zaujetí, kromě toporného stylu mluvy byly rovněž nepřirozené jejich pohyby a gesta (jako by herci byli před kamerou nervózní nebo co). Kladnými stránkami filmu je jednoznačně příběh a celková myšlenka, přesto jsem čekal mnohem více. (03.06.2005)

Velmi dobry finsky fryler od Kaurismakiho /Calamari Union, Stiny v Raji, Mraky Odthaly/o amnezii, ktorou trpi jeden clovek. Po zvyknuti si na novu identitu- kedze staru si nepamata - sa odrazu prihlasi minulost. Z hercov nepoznam nikoho, ale Kaurismaki je velmi dobry reziser, filmu sa rozumie a Kati Outinen bola vyborna. 85 % (18.06.2016)

Nechci tady být za prudiče, ale Kaurismäki asi nebude zrovna můj typ režiséra. Viděl jsem tři jeho filmy a tento mi přišel jasně nejslabší. Úroveň dialogů nebudu moc komentovat, neboť nevím, zda za to mohl příšerný dabing, či zda to celé byl režisérský záměr, každopádně mi ale připadali i herci velmi toporní (další záměr?). Přidá-li se k tomu podivný střih, není se co divit, že mé hodnocení je takové, jaké je. Budu tady asi proti (skoro) všem, ale holt takový je život - když se mi něco nelíbí, nebudu se nad tím rozplývat jen proto, že to dělají všichni. A tohle je zářný případ, kdy OPRAVDU nevím, co na tom všichni vidí... (31.05.2005)