Jak jsme hráli čáru

POZOR SPOILERY! Tak já jsem se chtěl podívat na normální komedii a mě se to změnilo v smutné drama. Ze začátku zde máme velké množství postav, takže si můžete vybrat, kdo je pro vás sympatický. Vybral jsem si tři postavy z toho mi dvě dopadli špatně. Ze začátku jsem přál šťastný konec tomu "pomalejšímu" žáku. Byl mi sympatický pouze proto, že mi máme ves škole podobného žáka (má taky takovou lásku k přírodě a má skoro samý čtyřky a trojky). A dopadlo to s ním špatně. Odešel do zvláštní školy! A to jsem přesně nechtěl. No tak dobře, mám zde ještě dvě postavy. Jednou z ní byl ten černovlasý chlapec, který se strašně držel toho Labudy. Labuda neustále někam utíkal a nikdy se mu to nepovedlo. Nikdy neutekl za čáru. Černovlasý chlapec mezitím onemocní (?španělskou chřipkou?) a hned tu máme dojemnou závěť. Ten snad neumře, říkal jsem si. A Nezvratný osud stejně přišel! A on chudák skončil v krematoriu. Už jsem toho filmu měl popravdě dost a rozhodl jsem se, že to vytrpím do konce. Už mi zbyl jenom chudák dědeček a možná i ta Labudova holka. Že by umřel dědeček? Nebo nešťastnou náhodou ta holka? Nebo už umře Labuda? Pro koho si smrt přijde teď? Naštěstí to byl ten nesymaptickej agresor, který Labudu neustále šikanoval! Labuda ho totiž ze srandy zastřelil. Ha ha ha, to byla zábava. Ale on to přežil! Na filmu se mi líbilo pouze to, že začátku to byla docela zábava a že ta doba komunismu je tam dobře udělaná (třídy, pokoj). (05.06.2015)

Trošku mě mrzí, že tenhle film prošel kiny velmi nenápadně a než jsem ho stačil zaregistrovat byl fuč. Mrzí mě to z toho důvodu, že se jedná o skvělý kousek. Příběh, dialogy ani postavy nejsou vůbec vyhrocený, řeklo by se že nejsou filmový, ale v tom právě spočívá kouzlo filmu. Všechno to působí přirozeně a současně nežně, ale uvnitř filmu, v těch záběrech, v těch nenápadných pohledech či gestech (podání ruku, hození klobouku ) se skrývají velké emoce a silný okamžiky. Smekám před práci režiséra s dětskými herci, to je vždy velmi těžká disciplína a pan Nvota je zvládnul na výbornou, dospělí herci rovněž předvedli maximum ze svého talentu a o kameře pana Marka či hudbě pani Čekovské můžu mluvit stejně. Vynikajcí konec, jen podtrhnul velkou geniálnos tohoto malého snímku. Za sebe můžu říct, že tento opomíjený film klidně moh získat nějakýho toho lva, jenže to by jsme museli žít v zemi kde pozerství není norma. (28.05.2015)

Skvělé herecké výkony se zde setkávají s chatrným scénářem, což ve výsledku z filmu dělá průměrný film s ústředním dětským hrdinou odehrávajícím se od prosince 1967 do srpna 1968. Škoda nedovyprávěného příběhu podivína Honzy, škoda nedotažení Černé gardy. Zdá se mi, že Jak jsme hráli čáru byl natočen jen kvůli posledním pěti minutám a z prvních devadesáti minut se vytvořila jen vata, aby film měl tu správnou stopáž. Nicméně, jak už jsem napsala, Milan Lasica a maďarsky nadávající Libuška Šafránková jsou perfektní a malý Richard Labuda mě příjemně překvapil svou přirozeností a civilním herectvím. Vánoční slohovky film skvěle uvedly a byla škoda, že v podobném duchu se film neodehrával dál. (01.06.2015)

Jak už tady podotknul Enšpígl, jde o velmi nenápadný snímek. Kdybych ho náhodou nezaregistrovala v programu ČT, tak jsem ho přešla bez povšimnutí. Příběh je určen pro malé i velké. Každý si tu najde to své. Průvodcem nám je malý Petr, žijící u babičky a dědečka, jehož očima celé dění sledujeme a prožíváme. Je dobře, že takové filmy ještě vznikají. Děti mají jiné vnímání světa a vidí věci jinak než dospělí, dost často jako hru, kdy si plně neuvědomují reálné nebezpečí, které jim může hrozit. (04.07.2016)

Kiny to prošumělo, ale uvedení v televizi bylo hodně fajn. Milan Lasica a Libuše Šafránková v rolích prarodičů perfektní a Ondřej Vetchý taktéž nezklamal. Příjemné retro s pár tragickými momenty, ovšem nekončí se tak fatálně jako třeba Pelíšky nebo Rebelové. O to víc je Čára lepší než oba zmíněné filmy. (29.05.2016)