Jak jsme hráli čáru

"Jak jsme hráli čáru aneb, když Češi dabují české, potažmo slovenské filmy." Duo Pišťanek a Urban (scénáristé) by si zasloužili "ocenění" za nehorázně stupidní, situovaný scénář. Ale na druhou stranu v této kategorii by dominovali i jiní, možná i horší adepti z krajiny české. Nebylo by to možná ani tak špatné, kdyby: 1) již zmíněný scénář neposouval film v určitých pasážích do jakéhosi stereotypního filmového béčka. 2) Kdyby i tak ostřílení herci, jako je Labuda, Šafránková, apod., nepůsobili tak impulzivně a intenzivně amatérsky. O dětských rolích ani nemluvě. 3) Tím nejhorším na tomto filmu byl úmorný, doslova hnusný technický přestupek v podobě dabingu! Hleděl jsem na plátno s ústy dokořán a absolutně jsem nechápal ten princip toho, že všichni (slovenští i čeští herci) museli být předabováni. Po celou dobu sledování filmu si pak připadáte jako v podvečer u televize s miskou popcornu, sledujíce seriály na Prima Cool s "coolovským rychlo-dabingem". Film člověku poté bohužel brání citově proniknout a vcítit se do doby, do které byl film situován. Bohužel s dabingem, to soudruzi dosti přehnali. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (08.12.2014)

POZOR SPOILERY! Tak já jsem se chtěl podívat na normální komedii a mě se to změnilo v smutné drama. Ze začátku zde máme velké množství postav, takže si můžete vybrat, kdo je pro vás sympatický. Vybral jsem si tři postavy z toho mi dvě dopadli špatně. Ze začátku jsem přál šťastný konec tomu "pomalejšímu" žáku. Byl mi sympatický pouze proto, že mi máme ves škole podobného žáka (má taky takovou lásku k přírodě a má skoro samý čtyřky a trojky). A dopadlo to s ním špatně. Odešel do zvláštní školy! A to jsem přesně nechtěl. No tak dobře, mám zde ještě dvě postavy. Jednou z ní byl ten černovlasý chlapec, který se strašně držel toho Labudy. Labuda neustále někam utíkal a nikdy se mu to nepovedlo. Nikdy neutekl za čáru. Černovlasý chlapec mezitím onemocní (?španělskou chřipkou?) a hned tu máme dojemnou závěť. Ten snad neumře, říkal jsem si. A Nezvratný osud stejně přišel! A on chudák skončil v krematoriu. Už jsem toho filmu měl popravdě dost a rozhodl jsem se, že to vytrpím do konce. Už mi zbyl jenom chudák dědeček a možná i ta Labudova holka. Že by umřel dědeček? Nebo nešťastnou náhodou ta holka? Nebo už umře Labuda? Pro koho si smrt přijde teď? Naštěstí to byl ten nesymaptickej agresor, který Labudu neustále šikanoval! Labuda ho totiž ze srandy zastřelil. Ha ha ha, to byla zábava. Ale on to přežil! Na filmu se mi líbilo pouze to, že začátku to byla docela zábava a že ta doba komunismu je tam dobře udělaná (třídy, pokoj). (05.06.2015)

Nečetl jsem předlohu, tak nechci soudit, kdo zakopal psa  z pořadu Věřte nevěřte. Protože ano, Rukojemník je lidsky přitažlivý a co do charakteristiky i charakteru svých postav příjemný a uvěřitelný příběh, ale dějí se jim občas poněkud příliš podivuhodné věci (ztracený spis STB, ztracená pistole, pohraničníci v akci na čáře nechávají bez povšimnutí čumily...). Potlačím-li však v sobě suchara, musím si přiznat, že takové pohlazení po duši, kde i "zlý" komunistický pohraničník je jen člověk, zapřisáhlý komunista jen otcem nemocného kluka, postarší ale pořád sexy učitelka si čte Casanovu pod katedrou a kluci zažívají všelijaká dobrodružství,  na mě prostě vždycky bude působit dobře.  Film, který sice kritizuje dobu, na jejíž tisíckrát v naší (československé) kinematografii odhalenou tvář snad již nelze vyrýt další jizvu, ale ve svém důsledku tu nakonec to čtyřicetileté jho není tím podstatným. Podstatným je smutek  dědy, který vrací syna rodičům po velmi dlouhých "prázdninách". A tak jsem se postupně proplakal až k pěti hvězdám. Přiznám se, že ta pátá je za Libušku, jejíž laskavé  herectví v Rukojemníkovi naposledy zazářilo. (10.06.2021)

Božinku taký pekný námet a takto to spackali !!! To sa zvuk nahraval posynchronne ??? Prečo s tými detskými hercami trocha viacej nepopracovali ??? veď to bol čítaný text a nie verbálny prejav chalanov !!!! A starý pán Lasica ??? kurnik, nech si už ide robiť "tolkšov" a nie takto hrať. Na Šafránkovú nemal (a mať nebude) Nebyť Vetchého, tam nebolo koho chváliť. Nvota Nvota, čakal som od režiséra viacej, tento film na Trojanov Občiansky preukaz veru nemá. Je mi to ľúto. (01.01.2016)

Takéto retrofilmy z obdobia socializmu a okupácie v Československu mám rád, obzvlášť keď majú svojský komediálno-dramatický nádych ako tomu bolo aj v tomto prípade. Film navyše mohol budovať svoju kvalitu na rozmanitom detskom svete, ktorý sa vyznačuje osobitou kombináciou naivity, nevinnosti a nebojácnosti. Takže na tomto sa dal postaviť naozaj sľubný filmový zážitok. A tak sa aj stalo! Malo to v sebe viacero kontrastov, ktoré sa navzájom dopĺňali. Sofistikovaný humor (občas dokonca až príjemne sarkastický) pekne kontrastoval s ťaživou atmosférou doby, ktorá vytvorila podklad pre celý príbeh. Takže to ako celok hodnotím veľmi pozitívne, hoci som čakal aj nejakú silnejšiu zápletku, ktorá by ten film potiahla ešte na vyššiu úroveň. Pretože takto to bolo viacmenej do veľkej miery len vykreslenie reálií danej doby prostredníctvom detských očí. P.S. Film som našťastie videl v origináli (a absolútne nechápem na čo je dobré to dabovanie do češtiny, ktoré musí poriadne ubrať z celkového dojmu). (06.11.2017)