Jak jsme hráli čáru

Film mě docela zklamal. Podivně zpracovaný námět, v kterém se prolíná pravda se smyšlenkami. I podle mě dal korunu tomuto dílu český dabing. Je až směšné uvádět jako důvod, že by slovenštině dnešní děti nerozuměly. Nemáme strach pouštět dětem filmy v angličtině, ale obáváme se, že by nezvládly slovenštinu. Většinu pro ně neznámých výrazů by pochopily z kontextu. Také by se mohly zeptat rodičů nebo prarodičů a v nejhorším případě si neznámá slova vygůglit. (31.05.2016)

Již mnohokrát recyklovaný příběh, který nepřináší nic nového a navíc (převážně v roli malého Petra) působí až moc účelově. Mít dědu jakým je pan Lasica, tak to by chtěl asi každý kluk. Film bohužel stojí pouze na herecké dvojici Lasica, Vetchý, kteří jsou špičkoví, ale nenápadný scénář nenabízí nic navíc, jen se učebnicově drží při zdi! (10.06.2015)

Jak už tady podotknul Enšpígl, jde o velmi nenápadný snímek. Kdybych ho náhodou nezaregistrovala v programu ČT, tak jsem ho přešla bez povšimnutí. Příběh je určen pro malé i velké. Každý si tu najde to své. Průvodcem nám je malý Petr, žijící u babičky a dědečka, jehož očima celé dění sledujeme a prožíváme. Je dobře, že takové filmy ještě vznikají. Děti mají jiné vnímání světa a vidí věci jinak než dospělí, dost často jako hru, kdy si plně neuvědomují reálné nebezpečí, které jim může hrozit. (04.07.2016)

POZOR SPOILERY! Tak já jsem se chtěl podívat na normální komedii a mě se to změnilo v smutné drama. Ze začátku zde máme velké množství postav, takže si můžete vybrat, kdo je pro vás sympatický. Vybral jsem si tři postavy z toho mi dvě dopadli špatně. Ze začátku jsem přál šťastný konec tomu "pomalejšímu" žáku. Byl mi sympatický pouze proto, že mi máme ves škole podobného žáka (má taky takovou lásku k přírodě a má skoro samý čtyřky a trojky). A dopadlo to s ním špatně. Odešel do zvláštní školy! A to jsem přesně nechtěl. No tak dobře, mám zde ještě dvě postavy. Jednou z ní byl ten černovlasý chlapec, který se strašně držel toho Labudy. Labuda neustále někam utíkal a nikdy se mu to nepovedlo. Nikdy neutekl za čáru. Černovlasý chlapec mezitím onemocní (?španělskou chřipkou?) a hned tu máme dojemnou závěť. Ten snad neumře, říkal jsem si. A Nezvratný osud stejně přišel! A on chudák skončil v krematoriu. Už jsem toho filmu měl popravdě dost a rozhodl jsem se, že to vytrpím do konce. Už mi zbyl jenom chudák dědeček a možná i ta Labudova holka. Že by umřel dědeček? Nebo nešťastnou náhodou ta holka? Nebo už umře Labuda? Pro koho si smrt přijde teď? Naštěstí to byl ten nesymaptickej agresor, který Labudu neustále šikanoval! Labuda ho totiž ze srandy zastřelil. Ha ha ha, to byla zábava. Ale on to přežil! Na filmu se mi líbilo pouze to, že začátku to byla docela zábava a že ta doba komunismu je tam dobře udělaná (třídy, pokoj). (05.06.2015)

Abych sledovala s rozkoší další film, který vrcholí rokem 1968 se nestává příliš často. Ale měla jsem to štěstí vidět původní nepředabovanou verzi, takže jazykový spletenec česko-slovensko-maďarský v naprosto autentické podobě. Milan Lasica a Libuše Šafránková jsou okouzlující jak jen dokáží ve svém věku být, o Ondřeji Vetchém také už nepochybuji. Vysloveně jsem se kochala. #finaleplzen (11.05.2015)