Divočina

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)

Tak v tomto případě opět vítězí rozpaky. V několika okamžicích jsem film chtěla vypnout a navalit odpad!, později jsem měla chuť popadnout krosnu a jít do divočiny. Přestože nesnáším stanování, nejím šlichtu, neumím založit oheň, ani postavit stan a s mým štěstím bych umřela hlady, žízní anebo spadla někde ze skály. Nádherná americká krajina zde působila jako rozptýlení od nudného děje, ale stejně mě nedokázala opít natolik, abych dala slušné hodnocení. Ono se tam totiž moc neděje, stárnoucí Witherspoon nebaví a její neustálá moudra a citáty nutí spíše protáčet panenky, než se zamyslet. Třešničkou na dortu je prolínání vzpomínek s přítomností a hrdinčino mumlání a volání do prázdna. Působilo to podivně. Je pěkné, že si divák mohl po celou dobu skládat jednotlivé střípky do sebe a odhalit motivaci hlavní hrdinky, ale já absolutně nepostřehla, že by tam bylo vysvětleno, co se stalo s dítětem. Navíc, otec tyran, rakovina u matky, nešťastné manželství, nevěra, drogy a následné těhotenství - vážně? Zatěžko se věří tomu, že je to podle skutečnosti. Tady zkrátka smrdí klišé. A přestože jsem občas bojovala s touhou ukončit mé trápení a film vypnout, jsou tu silné momenty, jako jsou její setkání na cestě s různými typy lidí. Právě proto dávám 3*. Ale jsou to spíše 2,5. (03.04.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Pokud někdy dopadnu čumákem na úplné dno, tak se asi pokusím restartovat nekonečným pochoďákem stejně jako Cheryl Zaběhlá. Mně zkrátka chození nevadí, motiv jsem taky pobral, ale celkově mám k výkřikům nadšení poměrně daleko. Cesta pustinou totiž nejednou zabočila do civilizace, což mne trošku rušilo a všechny ty hrdinčiny problémy nekompromisně zašlapaly mou touhu po zábavě. Nicméně potkávaní lidé jsou k unavené chodkyni poměrně vstřícní, skoro nikdo ji nechce znásilnit ani sežrat a El Condor Pasa zní uprostřed divočiny opravdu skvěle. (26.10.2015)