Divočina

Konvenční cestovatelské drama o hledání sebe sama, které Jean-Marc Valée dovede po většinu času nakopávat zajímavými flashbacky. Ty rozvíjejí několik tematických linií, které se soustřeďují u magnetické Reese Withespoon. Její proměna z ustrašené novicky, která neuzvedne vlastní krosnu, v královnu PCT, je prožitá tak působivě, že člověk opomene i balancování na hraně kýče, trochu diletantský symbolismus a natahovanou poslední třetinu. Ne že by tomu "knižnost" Hornbyho scénáře pomáhala k vyslovené trvanlivosti a hloubce, ale jako příjemný spirituální trip nádhernou krajinou na jeden večer naprosto ok. (06.03.2015)

2x kino -- Magický zážitek. Film, který se mnou souzněl od začátku do konce v každém okamžiku. I Bez "wow" scén a velkých dramat si mě omotal kolem prstu a po dvou hodinách vyplivnul do reality. Reese, střih, flashbacky, hudební dramaturgie (El Condor Pasa nebude nikdy jako dřív), závěrečný voiceover. Prostě top. (30.03.2015)

Co někoho vede k tomu, aby se vydal na Pacifik Crest Trail je mi záhadou. Krajina byla pěkná jen místy, ale asi nejde tak o tu krajinu jako o tu sílu to přejít. Celý příběh mi přišel až lehce neuvěřitelný, i přesto, že to bylo podle skutečných událostí. Reese Witherspoon se zhostila role opravdu dobře a přesvědčivě. Pro mě to byl určitě lepší filmový zážitek než většina filmů nominovaných na nejlepší film. Něco mezi 3* a 4* (09.02.2015)

Ani zdaleka ne tak silný zážitek jako u 127 hodin s Jamesem Francem, ale tak jako tak to byl zajímavý film, kde můžeme sledovat strasti mladé ženy, která se rozhodne udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem tím, že se vydá na dlouhou trasu do divočiny. Reese Witherspoon se očividně snažila dát do této role vše, co mohla, a byla mi v tomto filmu hodně sympatická. Konec měl být podle mého silnější, přišlo mi, že to jen tak nějak "vyšumělo". ~(3,4★)~ (25.04.2015)

Pokud někdy dopadnu čumákem na úplné dno, tak se asi pokusím restartovat nekonečným pochoďákem stejně jako Cheryl Zaběhlá. Mně zkrátka chození nevadí, motiv jsem taky pobral, ale celkově mám k výkřikům nadšení poměrně daleko. Cesta pustinou totiž nejednou zabočila do civilizace, což mne trošku rušilo a všechny ty hrdinčiny problémy nekompromisně zašlapaly mou touhu po zábavě. Nicméně potkávaní lidé jsou k unavené chodkyni poměrně vstřícní, skoro nikdo ji nechce znásilnit ani sežrat a El Condor Pasa zní uprostřed divočiny opravdu skvěle. (26.10.2015)