Whiplash

Hudební filmy až tolik nemusím a už vůbec ne o jazzu. Ale Whiplash mě naprosto uchvátil. Příběh tohoto filmu mě tak zaujal, že jsem ani nevěděl, že už uběhly dvě hodiny a je konec. Film stojí na vynikajících výkonech Milese Tellera a J. K. Simmonse. Miles měl náročnou roli začínajícího bubeníka a co vše si musela jeho postava vytrpět, já bych to na jeho místě nezvládl. Aby mě takhle někdo buzeroval pořád dokola, no klobouk dolů před Andrewem (Milesem), že to nevzdal. Myslím, že Miles by si zasloužil alespoň nominaci na Oscara. Za to J. K. Simmons toho Oscara dostal oprávněně. To jsem jenom čuměl s otevřenou pusou jak skvěle zahrál toho učitele psychopata. (09.11.2016)

Nadechněte se, připravte si nohu k podupávání do správné pozice, protože těch 107 min bude bolet. Před pár minutama dojely titulky a ještě teď mám propocený triko, v noze mám křeč a na tváři úsměv, kterýho se jen tak nezbavim. Jako film, je Whiplash sám o sobě průměrný. Ale proboha, ta energie! Takovouhle energickou a dynamickou jízdu jsem snad ještě nezažil. Bloody jazz! 8/10 (12.01.2015)

Whiplash mě mile potěšil žánrovou čistotou a nepřepálenou stopáží. Je to komorní drama o dirigentovi a jeho studentovi - ne epická výpověď o společnosti. Vedle skvělých dvou hlavních představitelů září i Damien Chazelle, protože tak dobrou práci s hudbou ve filmu jsem neviděla už roky. A jak jazz není můj čálek kávy, zvlášť Whiplash jsem si vychutnala, i když ve filmu zazní hned několikrát. A co se týče konce - ten nabízí lepší katarzi a vzbudí víc emocí než kdejaká zavěrečná bitva v akčním filmu. (27.01.2015)

Na tento film mohu pouze a jedině říci Uau a Bravo. Neskutečné herecké výkony od Simmonse, tak i od mladičkého Tellera. Záživné, přímé, jasně nalajnované, bez žádných vedlejších emocí, ironicky vtipné, gradující a k tomu všemu s neskutečným soundtrackem. Zkrátka souboj mezi bubeníčkem a jazz kapelníčkem jak se patří - ,,Double Time Swing,, Pro milovníky dobré hudby doporučuji, pro milovníky jazzu je to na chrochtání a pro hráče na hudební nástroje bych řekl určitá povinnost. (27.01.2015)

Doporučil mi to kamarád, jazzovej kytarista. A jo, je to pěknej film. Dril, touha po uznání, pokažený vztahy... A mělo to všechno cenu? Možná jo a možná ne. // Pokud někdo toho dirigenta přirovnává k seržantovi z Full Metal Jacket, dost to sedí. Jen to prosím nepřekládejte jako "olověná vesta", bo je to nesmysl. FMJ je typ projektilu (celoplášt´) a z olova ten plášť fakt není, z olova je ten vnitřek... // Jo a pak mě tu pobavila řečnická otázka "co by asi udělal Kurt Cobain, kdyby ho někdo takhle týral". No a jediný, co mě napadlo, je, že by udělal to samý, co udělal i tak. (09.04.2015)

Psychologický film, neřkuli psychologický thriller o dvou v podstatě stejně tvrdých soupeřích, a jako třešnička na dortu je zde moje oblíbená jazzová hudba. Ono to jde s sebou ruku v ruce. Jazz se musí prožívat (ostatně z tohoto úhlu pohledu je nejlepší scéna, kde Fletcher hraje v malém baru na klavír a je vidět, jak každý tón vyloženě prožívá - kurňa, to museli dlouho točit!), je to vnitřní stav. Jakákoliv jam session založená na jazzové improvizaci vyžaduje podobné vcítění se do hudby, jež prozrazuje skutečnou duši člověka. Nejde však, jak jsem psal, o hlavní rovinu filmu. Tu tvoří jednoduchá myšlenka, o to hůř však proveditelná - pokud chce být někdo ve svém oboru nejlepší, skutečně nejlepší a jedinečný, musí holt hodit za hlavu vše, co by ho rozptylovalo, ale hlavně musí cvičit, cvičit, cvičit - tedy, pokud má talent, samozřejmě. Ale nesmí se spolehnout, že vše půjde samo, zívačka, holky, prachy. Je to dřina, nádeničina a řehole, být nejlepší a obětovat se tomu. Je pak samozřejmě otázkou, jestli to stojí za to. Jestli třeba nestačí být mírně nadprůměrný, ale užívat si života, holky, manželství... Ale ostatně nikde není psáno, že ani to nemůže přijít. Ale ten moment, kdy zjistíte, že jste skutečně the best po těch letech odříkání a doslovného pocení krve, ten stojí za to. Film samotný mi přišel poněkud předvídatelný (jak s tím rozchodem, tak závěrečným sólem), překvapilo mne ale, že vše je životné - ta pomsta byla dokonalá, jenže tentokrát zabrala a došlo k jakési pomstě na druhou. Posledních pár sekund, kdy se hraje jen mimikou obličeje, bylo dokonalých. Můžeme tady polemizovat na téma magor jak z koncentráku, psychicky slabí jedinci, co výchovu řevem neunesli, on si je toho film samozřejmě vědom, ale o tom to hlavní téma skutečně není. Dobrá, čistá filmařina, kde mi skutečně vadilo jen to, že dějově je to poněkud předvídatelné. Navíc - a to mne překvapilo nejvíc - samotný film plyne jakoby v rytmu nějaké jazzové skladby - s pomalými i dravými pasážemi. (14.04.2016)

K hudebním nástrojům a hudebním filmům celkově mám hodně neutrální, spíš možná i negativní postoj, nevyhledávám je a nebaví mě. Tenhle film je ale absolutní strop všech filmů, protože ty pocity nasranosti, nabuzenosti a radosti, co ve mně dokázal vyvolat byly tak silné, že si nevybavuju film, který by mě takhle zničil. Celou dobu filmu jsem byl vpodstatě bez dechu a ve svalové křeči a hltal jsem celých 107 minut a užíval si stavy jak z vystoupení počas celého filmu, tak ze závěrečného 10minutového čísla, které se jelo vkuse a nenechalo diváka odtrhnout oči. Pro Tellera i Simmonse jsou tohle jednoznačně životní role, protože takhle kurevsky dobré výkony jsem ještě neviděl. Brutální film, ve kterém je paradoxně více krve než v boxerském Rockym nebo Creed:D (07.02.2019)

I kdyby jste si spojili filmové charaktery Amona Götha, Lorda Voldemorta, Hanse Landy a Saurona dohromady, tak v porovnání s učitelem hudby Terencem Fletcherem vám z toho vyjde... tak maximálně plyšový medvídek barvy duhy... Páč to, co tu předvádí Fletcher, v podání bezkonkurenčního J.K. Simmonse, to je jedno velké emoční vypětí. Asi jako kdybyste měli poslouchat týden v kuse speedmetalová bubenická sóla. Ušní bubínky potřebují dovolenou. A že film často tlačí na pilu a diváka tak emočně ždíme? A není právě o tomhle i samotný jazz? Strhující, skvostné, s jedním z nejlepších finále, co jsem za poslední dobu viděl. (24.01.2015)

Aneb jak dělat věci dokonalými. (22.07.2017)

Jazzová pecka, která je strhující střihem, zvukem a J.K. Simmonsem (takhle výrazných vedlejších rolí je v historii filmu jen pár; Simmons si vybudoval opravdu démonický respekt)! Výborný rytmus, který na chviličku povolí jen těsně před koncem. Člověk si vzpomene i na All that jazz (infarktové tempo). Během filmu jsem měl v sobě více adrenalinu než při sledování The Conjuring. Perfektní finále! (PS - napsat a natočit takový film v devětadvaceti... klobouk dole) - 90% (16.01.2015)

Snímek Whiplash (nebo snad "Nejlepší bubeník světa", je-li libo oficiální překlad z dílny tradičně precizních českých distributorů) prostřednictvím týhle sondy do muzikálního prostředí vlastně docela krásně vystihuje, proč odjakživa preferuju týmový sporty před těma individuálníma. Tady je přece ve finále jedno, jestli to šmrdláte na školních hodinách, ve studiový kapele nebo v profi souboru... všude bude hrát prim VAŠE EGO. Alespoň teda takovou zprávu ke mně doručil Whiplash; sebestředná to záležitost, až do činel praští. Sebestředná nejen ve svých attention whoring postavách - kdy jedna musí neustále krvácet a ta druhá zase (pravda, invenčně) nadávat - ale i prostě a jednoduše ve scénáři, co neustále škemrá o pozornost vysloveně nahodilými zvraty. Vizuální stránka bodla a byla vážně osvěžující, ale to je zde taky to jediný opravdu zajímavý. (27.01.2015)

No bol to slusny rollercoaster akoze... Ocakaval som vsetko mozne, zvraty v deji mi osobne moc nesedeli ale inak bolo spracovanie vyborne, takze v konecnom dosledku proti tomu nic nemam. Obe hlavne postavy dokonale, "otvoreny" koniec to po tom vsetkom doslova zachranil, nadhera. (25.09.2022)

Čekala jsem víc. Dobrý film, ale nic velkolepého. Zaujme, ale neuchvátí. Lehce nadprůměrná podívaná. (30.01.2015)

Opakuji totéž, co jsem uvedl již u filmu Love song - filmů s hudební tematikou není nikdy dost, takže je pozitivní, že se natáčejí. Já osobně ovšem nejsem úplně cílová skupina, zvláště pokud jde o příběh mladého jazzového bubeníka, byť mě bubny od malička hodně lákaly. Já mám totiž u filmů nejraději silný příběh, téma, kvalitní scénař a bohatý děj. Vizuálním hodům a dokonalé formě se nebráním, avšak forma bude u mě vždy na druhém místě a to ve všech oblastech vnímání. V případě Whiplash nemůže být o nějakém bohatém ději vůbec řeč. Bubnuje se, bubnuje, tvrdě trénuje, bubnuje, bubnuje a bubnuje. Od začátku až do konce. Ani vztah mezi oběma hlavními protagonisty nemá tolik prostoru jako bubnování. Nicméně přesto musím uznat, že Whiplash nenudí a v druhé části dokáže diváka zaujmout a strhnout. Milles Teller podává solidní výkon, stejně jako J.K. SImmons - mně ale připadá, že si střihnul roli, v níž jsme ho viděli už mnohokrát, jen si možná dál o něco víc záležet a možná proto na tolik lidí působí nějak výjimečně. U mě ve srovnání s Edem ale nevítězí. Konečně si z filmu odnáším hlavní poselství v podobě otázky k zamyšlení - stojí za to obětovat zásadní hodnoty jako lásku, přátelství, rodinu za jakoukoli kariéru? Jo a pokud bych měl Whiplash nějakého Oscara dát, tak rozhodně za střih - paráda! (07.02.2015)

Hlavní postavy byly tak ošklivé, až fascinující. Takové bubenické Rekviem za sen... (07.12.2017)

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že nemám rád Jazz. Nepřijde mi melodický, ale to jsem odbočil. To co tu předvádí J.K Simmons je něco neuvěřitelného. A to finále! (16.01.2015)

Skvělý hudební film, při kterém budete mít neustálou tendenci luskat prsty a podupávat do rytmu jazzových melodií které doprovází celý snímek. Whiplash je ve svém zárodku příběhem kluka, který svému snu stát se profesionálním bubeníkem v jazzové skupině neváhá obětovat téměř vše. V cestě mu však stojí psychopatický lektor jazzu s tváří J.K. Simmonse (Oscar?). Whiplash je plnohodnotným, emocemi a jazzem přetékajícím filmem, který po dlouhé době pořádně "provětral" žánr hudebních filmů. A hlavní herec s mimikrami Milese Tellera? Ten se od rolí ožralů, které ho do nynějška provázeli, konečně přesunul ke komplexní a vyzrálé postavě a zvládá to na výbornou. „Is there a line?“ (12.01.2015)

Popravdě mě tenhle film pořádně emocionálně vyšťavil - skvělá hudba, ale příšerně iritující děj, odjakživa je mi protivná jakákoliv nezdravá ctižádostivost... Ten arogantní, samolibý a agresivní lebkoun, který urážlivým až sadistickým způsobem drezíroval a ponižoval svoje studenty, byl na zabití, měli se na něho vrhnout a umlátit ho pozounama. Když se muzicíruje kvůli prestiži nebo úspěchu, nebo kvůli egu nějakého psychopatického dirigenta, pak je to jen pitomé řemeslo bez potěšení a to je o hovnu, to radši hrát trochu falešně, ale s úsměvem a pro radost, taková hudba má pak úplně jinou energii. Takže kvůli onomu odpornému hovadu (mch.skvělý herecký výkon!) jsem si pořádně nevychutnal příjemnou jazzovou muziku, které sice vůbec nerozumím, ale která mi čas od času perfektně sedne. A to mě docela štvalo. Závěrečná skladba s orgasmickým bubenickým sólem byla ovšem skvostná. Whiplash je sice nepříjemný, ale silný film, žádný unylý průměr. (20.01.2015)

Je to koncert. Ne jenom jazzový, ale především režijní a herecký filmový koncert. Z Damiena Chazellea možná roste velká režisérská hvězda, protože Whiplash zvládl naprosto dokonale! Nevím, co víc by musel film nabídnout, aby dostal plné hodnocení. Režie je prostě úchvatná, od úplného začátku až po naprosto famózní závěr, který byl opravdu úžasnou gradací povedeného snímku. Kromě závěru se neodpustím zmínit perfektní kameru hlavně při autonehodě nebo samotném finále. A co se hereckých výkonů týče... J.K. SImmons hraje jak o život (byť je vizuálně k nepoznání) a celkově postava Fletchera je přes to všechno, jak je charakterově napsaná, tím nejlepším ve filmu. Za mě jeden ze dvou nejlepší filmů roku. Oscary prosím! (21.02.2015)

3-4 (27.01.2015)