Kobry a užovky

Z kůže svlečení Hádci jsou fajn, jen scénář si měl vzít na dozor nějaký zdatnější herpetolog. Ten jedovatý had mě ne a ne uštknout. A to jsem se s ním nenudil. Pěkně se vyjímal, syčel, jenže když měl přijít výpad, vždy jsem uhnul. A tak to šlo s tímhle filmem celou dobu. Ok, nasadil se kolovrátkový styl, ale nebyl by na obtíž, kdyby se v tom filmu udála fakt podstatnější zápletka, než jen to, že jeden brácha Užovka podniká v hadrech, které mají diskutabilní původ, do zásilky se pravidelně přibalí i sexuálně podpůrné preparáty (téměř nevyužitý nápad), druhý přezdívaný Kobra, ten herecky zajímavější, je neustále sjetý dement, co ukradne i nos mezi očima, čímž stále popuzuje svého rozumnějšího bratra i okolí. Očekával jsem, že podnikání bude neúspěšné, babička, co ručila domem, o něj přijde, defektní bratr bude ubit za své hloupě nezralé činy aj. Šancí šokovat diváka bylo dost, téměř žádná nebyla využita k mé spokojenosti. Film často naznačil potenciálně vybroušenou i originálně zabarvenou scénu, ale diváka nedorazil. Klidně už se mohl divák pokochat i sexem s metrákovou dýní, ne jen sledovat rozostřený obraz při koitu. Svlečenou kůži hada moc neupotřebíte, něco podobného mně připomínal scénář. Ovšem režie už vládla podstatně zdatnějším kalibrem příjemné ráže. Od Prušinovského jsem nečekal jakýkoliv náznak originálního režijního rukopisu, měl jsem ho za bezvýrazného rutinéra. Zde však předvedl, že každé políčko jeho filmu má svoji originální příchuť, která variuje depresivní náladu filmu, z níž jen divák stěží unikne.Technicky zdatně natočené pasáže, plynule vedený střih, jakási bezútěšná atmosféra, která se line celým filmem, to určitě zasloužilo cenu za režii. Z hereckého hlediska bych cenu nedal Lucii Žáčkové, která nepředvedla nic extra.Jsou určitě daleko zajímavější herečky ve vedlejších rolích. Hádkové vnesli do filmu "rodinnou" autenticitu, bavilo mě sledovat je, když spolu byli na scéně. Ocenění za jejich herecké výkony jim náleží právem. Scénář nic moc, závěr byl úplně banální, přece jen šlo o ztrátu bližního, cynismus určitě nebyl na místě. Shrnul bych to tak, že scenáristicky je film nevyrovnaný, v mnoha důležitých fázích i nedodělaný, herecky a režijně se jedná o pozoruhodné dílo v rámci české kinematografie. Hotový z tohoto filmu nejsem, ale dal se. 60% (13.03.2016)

Prušinovský je vážně dobrý režisér. Ani bych neřekl, že může v Česku něco takového vzniknout. Film se zaměřuje na život dvou bratrů. Jednomu se daří a druhý se životem spíše protlouká. Určitě je třeba pochválit skvělé výkony obou bratrů Hádkových, hlavně ten Kryštofův. Musí to být těžké s takovým člověkem žít, případně se mu snažit pomoct. V životě se jim stane nepříjemná věc, a to dost rozvíří vody. Skončí to až u soudu. Na nějakou dobu je klid, ale někteří lidi se prostě nemění. Dojde k tragédii, ale aspoň jeden z bratrů z toho vyjde dobře. No nebylo to místy úplně příjemné. "Brácha, mám plán!" (11.12.2021)

Někdy si české názvy českých filmů zaslouží kritiku. U Kober a užovek se mi anglický název "Snake brothers" líbil. Ony celkově anglické titulky od Stephana von Pohl a šperkařky Shelleyi Leighton viděné v kině Světozor byly zajímavé. Hadí bratři s bratry Hádky nejsou příliš veselým a ani optimistickým filmem, i když se u nich člověk často zasměje. Hlavně Prušinovský ukazuje pohled, který občas není vidět. Film má jisté poselství i děj a to se nejen u českých a slovenských filmů cení. (12.11.2015)

Prušinovský to zase dal. Umí přesně vystihnout prostředí, ve kterém se jeho filmy odehrávají a díky tomu působí uvěřitelně. Hádkové to zahráli moc dobře, i když ze začátku mi na nich něco neštymovalo. Moc se mi líbila linie vzestupu staršího bráchy a jeho souboj se svědomím. Akorát konec byl až moc useklý. (20.05.2016)

Sociální drama tak trochu britského střihu, plné determinismu a smutného faktu, že se svému sociálnímu původu nedá utéct. Po dlouhé době český film, v němž herci hrají tak, že se tomu dá bezezbytku věřit, civilní a především po jazykové stránce projevu autentické drama. Jediné, co mi trochu vadilo a co působilo příliš příznakově, byla hudba, Bratři Orffové jsou spíš jen smutní, než tíživí, Květy sice textem popisují hlavní hrdiny, ale jsou spíš existenciální, než sociálně-kritičtí atd....a tak nejautentičtější byli PSH a další rapové skladby...a karaoke s Knoflíky lásky...škoda, že tvůrci vybírali hudbu podle vkusu cílového diváka, kdyby vybírali podle vkusu filmových hrdinů, bylo by to mnohem autentičtější... (31.12.2015)