Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (816)
V poslední době jeden z nejlepších českých dramatických filmů. Herecký výkon obou bratrů je fantastický. Matěj Hádek nebo-li úžovka hraje staršího a rozumnějšího bratra, který ve svém životě tápe. Kryštof Hádek alias Kobra hraje mladšího bratra, který krade, je to feťák a ani doma to nemá snadné. Oba herci jsou fantastický a realitu vystihují dokonale. Smekám před nimi a i přes velké klady, pocit na plný počet nemám. Minimálně závěr mohl být o něco lepší .. 8/10 = 85% ()
Dráma len vďaka rozuzleniu. Inak sa jedná o čistokrvnú, pomerne realisticky poňatú komédiu zo života feťáka, ktorý je svojím najbližším okolím neustále vnímaný ako osoba, ktorá za nič zlé čo spácha - nemôže. Divák sa pár krát zasmeje, pár krát mu hlavou prebehne myšlienka, či už toho nie je priveľa a či v skutočnosti nie je hlúpejší ten, čo má zdanlivo rozum na mieste. ()
Mazec! Naprostej mazec! Naprosto husté syrové sociální drama. Mně tyhle filmy o lidech, kteří na rozdíl od jiných nikdy neměli hned od počátku dobře rozdané karty a přesto hrají o život co to dá strašně baví. Je v tom naděje, je v tom víra, že když se člověk snaží, tak se může z toho bahna dostat někam výš. Ale mnohdy je to i tom, že někde prostě není pomoci a pohár trpělivosti přečete - i když jde o rodinu. To co předvedli oba Hádkové je masakr, ale to co zahrál Kryštof Hádek, to jsem až nechápal. Toho snad museli něčím fakt nadopovat. Takhle předvést smažku bez jediného škobrtnutí... Borec. Tak já vím, že umí, ono stačilo už jen to s Bohdalkou Klec. Žáčkovou jsem nikdy nemusel, ale tady bych s ní šel sám rád z toho hasičskýho bálu... Akorát bych pak nechtěl vejlet k mostu. Nejhorší na tom je, že takových Kober a Užovek je všude jak máku. Úchvatná záležitost. Dávám za 5 modrejch pilulí v krabici od bot. * * * * * ()
Prušinovský jede - a Hádkové taky. Netušim, nakolik měli být oba bráchové vykreslení jako karikatury absolutních tragédů, nicméně čorkosmažka je tu ztvárněná natolik trefně, až jsem se slzou v oku zavzpomínal na několik podobných pitomců, kteří se pokoušeli "pracovat" v naší firmě. Všichni obsazení prokázali výbornou situační dikci, scénář zase příkladnou konzistenci. Celek je parádně nahořklá dramedie, která ale právě o Prušinovský element vyčnívá nad konkurencí. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Ve filmu můžeme najít pár odkazů na hudební styl grunge. Za zmínku stojí tričko kapely Nirvana, které nosí Matěj Hádek (Užovka), anebo když během jedné slavnosti v hospodě je vidět za hrající kapelou logo kapely Pearl Jam z jejich alba "Lightning Bolt". (vyfuk)
- Film se natáčel v autentických lokacích Středočeského kraje, mimo jiné v Kralupech nad Vltavou, Velvarech a Kladně. „Děj jsem zasadil do lokality středních Čech. Ty považuji za nejzdevastovanější část naší republiky. Je to místo plné skladišť, překladišť, autobazarů, vylidněných vesnic a chudých měst bojujících s hernami, zastavárnami a pervitinem,“ říká k výběru lokality režisér Jan Prušinovský. „Ve filmu není významně zdůrazňováno, že se jedná o střední Čechy. Okresní města střední velikosti toho mají mnoho společného. Třeba diskotéky v suterénu předimenzovaných kulturních domů,“ dodává k tomu scenárista Jaroslav Žváček. (Zdroj: Česká televize)
- Kryštof Hádek (Kobra) ve filmu hraje drogově závislého. Jeho bratr Matěj Hádek (Užovka) si pro změnu zahrál v seriálu Dobrá čtvrť (od r. 2005) drogového dealera. (Nick321)
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)