Mami!

Spoilery! Zpočátku mi velmi vadil čtvercový formát obrazu. Když už jsme si všichni ozdobili zdi obrovskými televizemi, tak bych rád využíval jejich celou plochu. Po chvilce sledování jsem si uvědomil, že díváme-li se na obraz 16:9, tak stejně nejsme schopní plně zaostřit na kompletní obraz, nýbrž pouze na čtverec uprostřed. V tomto snímku Dolan hrozně rád a velmi detailně zabíral grimasy postav. K tomuto účelu jím zvolený formát dokonale seděl. Divák nebyl rozptylován zbytečnostmi okolo a mohl se plně soustředit na propracovanou psychologii postav, o které celý film vlastně je. Dvě herečky a jeden herec zahráli své postavy úplně brutálně. Ani se mi nechce věřit, že má snímek na svědomí v té době 24letý režisér. Pochválit musím i vynikající výběr písní, které do daných scén skvěle seděly a dotvářely tak ještě intenzivnější atmosféru. Naopak mě mírně zklamalo, že jsem se nedočkal nějakého toho spinkání synáčka s maminkou nebo alespoň s paní učitelkou. Měl jsem pocit, že k něčemu takovému snímek svými náznaky dost okatě celou stopáž směřoval. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (02.04.2017)

V psychologickej dráme Mommy sledujeme život troch ľudí, ktorí sa vplyvom určitých okolností ocitli v poriadnych sra.kách. Za svoje šťastie a šťastie svojich najbližších bojujú zo všetkých síl a dokonca aj vtedy, keď im už žiadna neostáva. Prchavé momenty, v ktorých si dovolia snívať a cítia sa slobodní, oslavujú drzo a na plné obrátky, tak ako to dokáže len málokto z nás. Po každej nádejnej scéne prichádza "štvorcová" v pomere jedna ku jednej, ktorá diváka rýchlo zmrazí a vráti nohami späť do surovej reality. Celkový výsledok podčiarkuje dokonale zvolený soundtrack, výnimočná kamera a neskutočné výkony troch hlavných predstaviteľov. Mommy bola pre mňa tak silným kino zážitkom, že aj na druhý deň po jej vzhliadnutí som reálny svet vnímala iba okrajovo. A taktiež to bolo snáď po prvý krát, čo som v kine zažila hromadne plakať mužov. A bolo to krásne dojímavé. Tak ako celá Mommy. Dolan je mladý filmový Boh. (12.02.2015)

My (EX)TOP10: Psychologický nářez! Xavier Dolan opět potvrdil svojí scenáristickou kontroverznost a znovu stvořil fascinující filmovou psychologii. Dolan svým prvotřídním videoklipem College Boy vnesl do filmu i svoje režijní kvality v oblasti hudebních videoklipů. Z perfektně zrežírovaných skladeb Wonderwall, Born To Die, apod. nabíhá husí kůže po celém těle. Jsme tu též svědky úžasné technické kuriozity ve filmu, a to při skladbách Wonderwall a Experience. Kdo má rád hrátky s psychikou člověka, je pro něj tento kousek povinností! Nemůžu jinak, než doporučit. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (02.07.2015)

Tohle nejde nemilovat. Všechno je naprosto skvělé. Nemám nic, co bych vytkla. Ta práce s kamerou, s hudbou a i velikostí záběru je famózní. O ději a hercích nemá smysl se ani vyjadřovat. Těžká dokonalost. Tohle je umění. Tleskám! (17.11.2017)

Neuvěřitelně silný film. A to si uvědomíte, když se chcete vypsat a slova nepřicházejí... Nejlepší soundtrack z filmu: Experience. 90 % (30.10.2014)

Kometář jsem asi třikrát napsal a pak hned smazal, možná to bylo tlakem, sám nevím. Pak jsem ale narazil na komentář uživatelky Marqta, která můj pocit z tohoto filmu popsala, přesně, jasně a skoro dokonale. Sám bych to nenapsal líp, to ani náhodou. A snažit se o to rozhodně nebudu. (27.04.2015)

[ČSFD projekce] Zbytečně a velmi pochopitelně nadhodnocené rodinné drama o výstřední matce, která zapomněla, že čas stále běží a každý stárneme, a jejím vulgárním hyperaktivním synovi, který trpí návaly agrese a oidipovským komplexem. Jistě se najde spousta chytrých hlav, které budou z hoven slona vyšprtávat buráky, jak je jejich častým zvykem, a v tomto silném a chaotickém díle naleznou odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec. Mně osobně to přišlo jako pokoušet se podojit vola. Pokud opominu tuny nadávek, které tvoří prakticky celou kostru samotného dramatu, bylo to celkem snesitelné, ač jsem se poslední půlhodinu neustále díval na hodinky a očekával brzký konec, nicméně neuspokojivé a místy dokonce k smrti nudné. Věřím, že Dolan se chtěl vyšvihnout na světovém žebříčku, což mu nemám za zlé, a tak vypochodoval na světlo světa s tímto předlouhatánským nimráním v soukromí dysfunkční rodiny. Nevšední pojetí. Nadstandardně na mne zapůsobilo jen zužování a rozšiřování obrazu na plátně, které vyjadřovalo dramatičnost, respektive euforii okamžiku. Jinak se děj skládal jen z mozaiky maniodepresivních okamžiků. Kdyby celý film měl zhruba 15 minut a byla v něm scéna s vysněnou budoucností a konečným řešením bystré té ženy, kterou ostatní zoveme máti, patrně by to dostalo více hvězd, ovšem tenhle táhnoucí se patos je až moc. Střih! 45% (05.11.2014)

Opäť patrím približne k jednému percentu užívateľov, ktorí hodnotili tento film menej ako troma hviezdičkami. Vôbec ma to neznepokojuje, pretože sa nakrúcajú filmy o vrahoch, deviantoch a všeobecne o menšinách. Sú žiadané a oceňované. Tak prečo by som mal ja s výrazne menšinovým, negatívnym názorom na tento film mať s tým nejaký problém. Prvú hodinu ma film odpudzoval a vo zvyšnom čase nudil. Dokonca som ani ten vychvaľovaný soundtrack nepoznal. Dolan vymyslel štvorcový formát, herci odohrali svoje party skvele, akurát nechápem, čo som si mal z filmu zobrať, aké posolstvo vysielal k divákom? Lebo ak žiadne, tak celý film je iba zábavkou a živobytím pre tvorcov. (30.01.2019)

(2x) Nonkonformnost, s jakou ve svém posledním celovečerním filmu Xavier Dolan zaútočil na jedno z nejcitlivějších témat lidského života, je troufalým, ale jistě ne samoúčelným mementem s hmatatelným psychologickým přesahem. Odvaha, trpělivost, zoufalý pokus nahradit chybějící mezičlánek standardního rodinného trojúhelníku se v Dolanově pojetí mění v nebezpečnou hru s lidskou nevyzpytatelností, vnitřní neukázněností i nezvladatelnou hyperaktivitou, která se ve vypjatých okamžicích stává hrůznou apokalypsou pro všechny zúčastněné. Ovšem způsob, jakým Dolan dociluje závěrečného strnutí divákova duševního rozpoložení, není čistě narativní, ale stejně jako v předchozích režisérových filmech zde největšího úspěchu dosahují výtvarně i hudebně uchvatitelná intermezza (skromná pocta neslavnějším songům devadesátých let v podání předních pěveckých ikon se rozhodně neodehrává na základě ledabylého výběru, ale má předem určené místo i smysl) a především volba netradičního obrazového formátu, zdůrazňující citovou proluku hlavních hrdinů. Nevyčerpatelná inspirace lidskou fyziognomií je v jistém slova smyslu také jedinou možností, jak lze alespoň v minimálním časovém limitu nahlédnout do duše jednajících postav. Anne Dorval, koncertující v roli ustarané a životem smýkané matky, která se dle slov druhých nikdy nenaučila mluvit slušně, Suzanne Clément, lyrická hrdinka, která zásadním způsobem naruší již tak dramatický život ústřední dvojice, i sedmnáctiletý Antoine-Olivier Pilon coby titulní hrdina, agresivní a samorostlý příslušník současné teenagerovské generace, se náhle ocitají ve filmu pro tři herce a jejich komorní souhra se po několika málo minutách přetváří ve fascinující přehlídku drásavé lidské tragédie, v níž navzdory nepříznivým podmínkám stále přežívá šance na milimetrový střípek láskyplné sounáležitosti. Mami! je film o pocitech, o lidech a jejich marném zápase s osudem, ale také o tom, že mezi láskou a nenávistí je velice tenká propast, do které občas spadne každý. #Mezipatra 2014 (12.11.2014)

Obě herečky jsou perfektní, a ani ten blonďáček za nimi příliš nezaostává. Pokud jsem dobře pochopil úvodní titulky, tak je film zřejmě sci-fi. Každopádně má silný příběh vztahu matky a obtížně zvladatelného syna, výborné dialogy, výběrový soundtrack, hrátky se čtvercovým obrazem dávají smysl a kameraman dobře zvládl udělat z tohoto omezení přednost. Možná to mělo být trochu kratší, ale jinak u mne pozitiva výrazně převažují. (14.03.2018)

Roztrhaný film vnitřní rozervaností obou aktérů s emocionální houpačkou. Stáhne svou beznadějností, kdy při každém "východu slunce" spatříte noc bez měsíce, aniž byste viděli den. Tolik chybí den v některých životech, až se z toho vytluče vcelku povedený dramatický snímek. (30.10.2014)

Jeden z nejlepších psychodramat v poslední době. Snímek plný emocí, citů a vulgarismů, na který nelze jen tak zapomenout. Změny formátu obrazu ve spojení s zhlédnutím filmu v malém sálu kina Světozor navodily tu správnou atmosféru a vtáhly do děje. Xavier Dolan u mě jednoduše zabodoval. A ta francouzština je tak krásná! (Jen ten soundtrack bych na rozdíl od ostatních tolik neopěvovala. ) (18.11.2014)

Koktail, ktorý mi Xavier namiešal, obsahuje veľa ingrediencií - krik, násilie, malé chvíľky ticha, nadávky, beznádej, chvíľkové šťastie, emócie všetkého druhu, chaos, problémy, ale hlavne kopec lásky. Navyše je v peknom pohári, hrá príjemná muzika a ja nedokážem prestať piť. Bravó! (15.05.2016)

Chvílemi těžké na sledování a možná i zbytečně dlouhé, ale ve výsledku až děsivě realistické drama o svobodné matce a jejím nezvladatelném synovi, jehož nevypočítatelnost je někdy opravdu nebezpečná. Film stojí a padá převážně na hereckých výkonech, které jsou bez rozdílu bezchybné. Vzhledem k věku pana režiséra, obdivuhodné dílo. (17.05.2015)

XAVIER DOLAN je mladý režisér,mladší ako ja a už nakrúca snímky,ktoré človeka priklincujú k sedačke od úvodných tituliek až po tragický záver,vlastne som intenzívne premýšľal ako sa bude vyvíjať vzťah matky a SYNA,doplnený o POMOC šarmantnej,ale tichej susedky... Matka Diane si zoberie domov syna Stevea,a to z ústavu,ktorého problémom je absolútne nevyspytateľné svojské správanie,ktoré matku predsúva do pozície robota,ktorý musí byť v pohotovosti 24 hodín nonstop.V čom spočíva Steveov výbuch hnevu? Má diagnózu ADHD,čo znamená z anglického prekladu: Porucha pozornosti sprevádzaná hyperaktivitou... Takíto jedinci všade na SVETE majú problém sústrediť sa,majú v sebe veľký hnev,rýchle zmeny nálad,prudkosť,výbušnosť,potom sa chovajú ako zver,že by každého,kto im stojí v ceste jednoducho zvalcovali,vulgarizmami taktiež útočia,ktoré sú také šťavnaté,že i dospelý človek by sa mal čo učiť.DE-FACTO vulgárni sú obidvaja,t.j matka so synom si navzájom vymieňajú slová,ktoré by slabšieho jedinca dávno spacifikovali ako nič... Synovi preskočí v hlave,matku chce asi uškrtiť,v tom mu matka reflexívne buchne predmetom po hlave,aby sa mohla nadýchať...Vzťah na NULE,aby sa raz objavila pri dverách do budúcnosti obetavá suseda Kyla,ktorú som úprimne obdivoval,že sa podujať na priateľstvo problémovej rodiny,kde SYN nie je nikdy ochotný predvídať,čo urobí nabudúce...Raz je milučký,inokedy by zabil mihnutím oka! Ostal som ako nemý pri scénach,ktoré chcela Diane mať vo svojej predstavivosti,ktoré by ju urobili šťastnou,t.j syna by mala konečne normálneho,áno býval občas v pohode,ale takýchto okamihov zase veľa nie je.Vrátim sa k susede Kyle,ktorá má taktiež poruchu reči,ktorá jej bráni rozprávať ako bežný človek,koktá,ale ako sa zoznámi s Desprésovcami,tak koktanie pomaly prestáva,dokáže sa zabaviť,odreagovať sa,niekedy som nerozumel,prečo to všetko robí... Herecké výkony sú vo všetkých troch protagonistoch absolútne realistické,obdivuhodné,vierohodné,geniálne,občas vie režisér film zbytočne natiahnuť,že by sa patrilo strihať,ale prepáčite mu to vo vyhrotených situáciach,alebo taktiež v pohodičkových,keď sa naši hrdinovia vedia uvolniť. Popri hercoch,režisérovi,či kameramanovi si zaslúži pozornosť a posluch emotívny SOUNDTRACK. Brilantne urobený film Xaviera Dolana,ktorého filmografiu budem odteraz pozornejšie sledovať,alebo sa vrátim ku starším počinom... Za posledné roky si nepamätám film,ktorý by ma takto zasiahol... (21.06.2015)

Dlouho jsem se filmu vyhýbala, tušila jsem, že mě sestřelí. A sestřelil. Vlastně jsem ho celý odslzela. Síla! (20.02.2019)

Drama jak bič, ve kterém se poměr obrazu přelévá ze "čtverce" do klasického rozlišení podle toho, jaká nálada právě ve snímku vládne. Už jen tento fakt vás může hodně ovlivnit, agresivní Steve (no nebuďte takoví, s ADHD) jede na kole (nebo na skejtu nebo na nákupním vozíku), je šťastný a rukama odtlačí šířku obrazu do stran. Ale těch šťastných chvil tam zase není hodně, přece jen Xavier Dolan nenatočil romantickou komedii, ale poměrně realistické psycho s četnými vulgarismy, kde se jedna matka snaží přesvědčit své okolí, že může zvládnout svého syna sama. Může? (zhlédnuto ve filmovém klubu o pár lidech, vynikající atmosféra) (12.11.2014)

Xavier Dolan má hodně odpozorováno a nebojí se to použít... a tak se stalo, že mě už podruhé totálně dostal. Jako mnohým přede mnou mi schází slova, která by snesla přirovnání k rezonanci vstřebaného, proto se omezím jen na ubezpečení, že Mommy má všechno, v čem je Dolan jedinečný, plus geniální vychytávku k tomu a naprosto úžasnou Anne Dorval jako pastvu pro dva smysly. Jó, život je hodně často v blbým formátu... (08.07.2015)

Formát obrazu zachycující psychické rozpoložení hlavní postavy? Geniální. Jako celek však Mommy postrádá videoklipovou údernost a naléhavost předchozích Dolanových filmů, byť herecky jde o další strhující koncert na hraně možností. Jen už je příliš formálně uhlazený a dopilovaný k dokonalosti na to, aby dosáhl "mladické" dravosti Imaginárních lásek nebo Laurence Anyways. (10.07.2014)

Působivě natočený film o jednom ne zcela tradičním vztahu mezi matkou a synem, který stojí zejména na přesvědčivých hereckých výkonech a dobře napsaném scénáři. Tímto filmem si u mě Dolan po svém značně průměrném a rozpačitém snímku Tom na farmě opět šplhnul. Jediné, co bych filmu vytknul, je jeho stopáž, která mohla být kratší, ale zase nechci říkat, že bych se nějak nemile nudil. Anne Dorval a Antoine Olivier Pilon, co by milující matka a její nezvladatelný syn, se svých partů zhostili s vervou, a velice dobře jim sekundovala Suzanne Clément v roli duševně narušené sousedky. Celým filmem zní úžasné hudební hity, od Dido přes Ludovica Einaudiho až k mé oblíbenkyni Laně Del Rey, takže to byla vskutku symfonie pro uši. Zkrátka film, který se v rámci svého značně přeplněného a značně vyčerpaného žánru rozhodně neztratí. (19.03.2016)