Straight Outta Compton

Mohlo to byt o cca. 20 min. kratsi, ale jinak paradni podivana. Dluzno dodat, ze jsem nekriticky fanousek NWA a Dr. Dre, takze pro me je tenhle film neco jako pozehnanim :) Ale objektivne vzato jde o opravdu dobrou podivanou, ktera ma spad, pekny zabery (hlavne v casti pri koncertni tour) a hlavne, hlavne se neskutecne povedl casting. 9/10 (26.09.2015)

Z NWA znám pouze Ice Cubea (kdo by neznal Ice Cubea), takže mě snímek dost obohatil o informace. Nigga Hip Hop jde sice zcela mimo mě, ale některé písničky byly i tak celkem chytlavé a v kombinaci s vyprodaným koncertem naprostá paráda. Škoda, že vynechali linku s Eminemem a Snoop Doga taky setřeli po jedný scéně (možná je víc v režisérský verzi, ale ta je o 20 minut delší a už tak je to celkem dlouhý). Skvěle režírovaný, úderný a jeden velkej requiem průkopníkům žánru a obzvláště jednomu kdysi známému raperovi...80% (09.01.2016)

Nie som fanusik gangsta raperov ale ani proti nim nic nemam. Vdaka recenziam som dufal, ze tento film bude putava pecka aj ked k teme nemam ziadny vztah. Dokonca som si schvalne pockal na Director's cut, ale samotny film ma prilis nebavil. Pripadalo mi to strasne natahovane a dejovo riedke. Proste taky tuctovy film o trochu nevsednej teme a paradoxne ma najviac na celom filme o bande negrov bavil beloch Giamatti. 5/10. (13.04.2016)

Zkrátit stopáž o nějakých dvacet minut a jít hlouběji do psychologie postav, bylo by to za 5*. Film stojí na typologicky správně obsazených hercích a vynalézavé režii, která představuje takřka desetiletý dějový cyklus komplexně a cílevědomě, přičemž první hodina je zasazením příběhu do gangsterského a rasistického pekla, kde je zakázáno mít vlastní sny, přímo fantastická. Zbytek je už lehce rutinní recitace událostí a standardního životopisného motta "kdo koho víc podrazí", které ale stále nechybí autentický nádech kontroverzního byznysu a v závěru i slušná dávka emocí, takže spokojenost je určitě na místě a studio Universal si může hrdě odškrtnout další skvěle odvedenou prácičku ve svém historicky nejúspěšnějším roce... 85% (27.11.2015)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)