Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Milan Kňažko, Agi Gubíková, Eva Podzimková, Viktorie Čermáková, Petr Vaněk, Klára Pollertová-Trojanová, Kajetán Písařovic, Tomáš Töpfer, Vilma Cibulková (více)Obsahy(1)
Pro zkušeného policejního komisaře by bylo vyřešení jedné vraždy běžnou rutinou, jenže vrahovi jedna oběť nestačí a spravedlivě posoudit, kdo je v tomto případu obětí a kdo vrahem, není snadné. Milan Kňažko v hlavní roli nového příběhu z pera scenáristy Vladimíra Körnera. Detektivní příběh z počátku 20. století je plný napětí, zvratů i emocí. Láska, nenávist a touha po pomstě či spravedlnosti jsou nejsilnější motivací trojúhelníku hlavních hrdinů příběhu. Vojenské zákopy jsou plné obětí války, když komisař Mondl přijíždí z Vídně do malého českého městečka, aby vypátral pachatele série vražd mladých mužů a aby vyvrátil všechny pochybnosti o tom, že se jedná o vraždy rituální. Kdo je vrahem a jaký je jeho motiv? Podezření se postupně zúží na pár osob. Mezi nimi je i Alma – bývalá kuchařka, která pečuje o sirotka. Dcerku své bývalé zaměstnavatelky, mladinkou Leu, si vzala ze sanatoria pro choromyslné. Děvče utíká se svými houslemi a hudbou do samoty, mimo tento svět. Zkušený policajt chce věřit, že v každé bytosti je skryt pramínek dobra, který čeká na svoje vysvobození. Lidská zvířata kdysi poničila nevinnou duši a dostalo se jim odplaty. Komisař pozná pravdu a rozhodne se pro spravedlnost. Vzápětí mu to vrátí nelítostný osud! (Česká televize)
(více)Recenze (91)
Fakt som si myslel, že by to mohla byť udalosť. Tvorcovia v titulkoch sľubovali kvalitnú atmosferickú a emotívnu záležitosť... výsledok je skôr kŕčovitý a silený. Herecké obsadenie bolo v poriadku, kamera tiež, ale najväčší problém v samotnej látke. ()
Podle ukázky to vypadalo slibně, ale nakonec mi navzdory silnému obsazení, zajímavému námětu a poměrně slušné atmosféře Zádušní oběť nesedla. Celou stopáž mi něco vadilo, snímek na mě působil divně a asi se na tom ve značné míře podepsal scénař, který to s postupujícím časem jen zhoršoval a zhoršoval, až vyvrcholil doslova debilním koncem. Hodně nepovedená záležitost. ()
Svoboda pro televizi natočí mnohem lepší film, než kdejaký patlal pro kina. Svoboda se pro mě již stává sázkou na jistotu, mám jeho film hrozně rád. pro tu chmurnost a nemilosrdnost k lidskému zlu. "Věk rozumu a nadějí pominul..." ()
Ponurá krimi s pochybným (ne)vyšetřovatelem, která mne nijak zvlášť nenadchla. Na jedno podívání, kvůli zajímavé dobové atmosféře, to však není špatné. ()
Neděle večer, víkend končí, člověk je nasranej, že jde za chvíli zase do práce, tak se chce aspoň podívat na teoreticky velmi zajímavý film, aby zapomněl na svoji tísnivou situaci, jenže místo toho dostane tenhle paskvil, kterej nasranost prohloubí do tý míry, že pak už nepřichází ani ten osvobozující spánek. ()
Těšila jsem se, že půjde o drama těžkého kalibru, které mě dostane do kolen a budu u něho nucená použít mozkové závity. Nestalo se tak. Měla jsem při sledování pocit, že jsem se vydala všemi směry najednou a to není v lidských silách možné. Hustá atmosféra to neměla šanci sama utáhnout. Herecké obsazení bylo exkluzivní (Kňažko, Töpfer, Josefíková a Vilma Cibulková), ale bylo trestuhodně nevyužito. Konkrétně Vilma Cibulková to byla jako proč? Význam její postavy mi nějak unikl. Celé toto dílo mi přišlo jako chaotický pilot k televiznímu seriálu. Co mě dostalo, bylo to záverečné poselství v titulkách. Ty, vo..e, to byl kýč jak bič. To celý film rozsekalo na padrť. ()
Neuvěřitelně mdlé a bez náboje. Kňažko to všechno nezachrání. Atmosféra sice celkem dobrá, ale co je to naplat, když mě neoslovil ani příběh, ani rozuzlení. No a ten polopatistický konec s "mírovým poselstvím" to taky moc nevytrhl. Škoda, těšil jsem se. ()
Výborný krimi thriller. S převelice silnou atmosférou a zajímavýma charaktery. Příběh jde neúprosně kupředu nemilosrdně ke všem klíčovým postavám, což jsou zde hlavně židé. Směřováním příběh připomíná Zločin v Polné. Atmosférou je ale ještě více hororovější. Kňažko v hlavní roli (opět) exceluje a žádná z vedlejších postav mu nedělá ostudu. Příběh ve své nespravedlnosti (což je bohužel i historický fakt) vůči židům ve mě vyvolal tak silné negativní pocity, že jsem měl chuť nežidovské obyvatele vesnice vyvraždit do jednoho a kostel poté ještě podpálit i se všemi budovami. Prostě povedená žánrovka a já jí tleskám. 80% ()
Celý příběh je takový dost podivný. O to víc závěr. Co se tvůrci snaží říct je mi jasné, ale zpracování je prostě zvláštní. Jediné, co mě potěšilo, byl Töpfer jako rabín. Toho zahrál dobře. ()
Hm... ()
Vidět Třebíč ve filmu bylo milé, Kňažko se čím dál více podobá Hopkinsovi, Josífková je špatnou houslistkou, Trojanová a Gubíková jsou super a Chalupovi semitské postavy asi zůstanou. Zbytečně natahované, ale jinak dobré. ()
Jaký žánr to vlastně byl? Detektivka, holokaust, protiválečný, psychothriller? Těžko říct, nepochopil jsem nic. ()
"Můj Bůh už dávno zemřel," říká policejní komisař Mondl v podání Milana Kňažka. A nejde zdaleka o jediný z myšlenkově silných výroků, kterými scénář tohoto filmu vybavil Vladimír Körner. Ze začátku to vypadá, že jsme svědky jakési variace na téma hilsneriády. Na jedné straně je zde válečný hrdinova, kterého někde podřeže jak ovci na porážce. Na druhé straně je zde příslušník místní židovské komunity, který je obviněn ze spáchání rituální vraždy. Jak ale postupem času počet mrtvých narůstá, ukazuje se, že půjde o trošku něco jiného. Od jistého okamžiku už komisař (a asi i divák) tuší, kdo je pachatelem těchto zločinů. Nakonec to ale celé dopadne poněkud jinak. A tohle vyústění příběhu rozhodně není vůbec špatné, byť z něj člověku rozhodně není moc příjemně po těle. Co bych si ale odpustil, byl úplná závěr filmu, kdy se jeho autoři snaží o jakýsi širší přesah kriminálního příběhu. Války tu byly, jsou a žel asi i budou. Přinášejí utrpení milionům nevinných lidí po celém světě. Protiválečné vyznění celého příběhu mi ovšem v tomto případě přišlo poněkud násilné a vlastně i nadbytečné. Jakoby se autoři snímku styděli za to, že tvořili "jen" dobrou dobovou kriminálku. ()
Setba zla, vykrvácené srdce, vyříznutá duše z těla. Mrazivá, neporazitelná, nezastavitelná, zatavená temnota. ()
V zádušní oběti je obětí především divák, který je v úvodních minutách chycen na zlatý prut, aby následně byl ponechán na břehu bez možnosti skočit zpět do vody a pozřít toliko důležitý kyslík v H2O. Když budu ignorovat fakt, že se jedná o televizní film, tak se stejně nemohu ubránit tomu, že celá výprava působí až příliš lacině a diváka logicky odrazuje bez návaznosti na kvalitu zápletky. 29 % ()
Člověk by všeobecně neměl mít přehnaná očekávání a u filmové tvorby ČT to v poslední době platí obzvlášť. Zádušní oběť je velmi nevyrovnaný film, kdy se světlejší okamžiky střídají s těmi horšími, bohužel (s postupně ubíhající stopáží) ty horší vyhrávají na celé čáře a obětí se v samotném finále stává divák, který promarnil 84 minut svého života. ()
byla bych dala o hvězdičku víc,ale ten konec,kdy se mi (nejen mně) jako nějakému truhlíkovi připomínalo,kam to všechno vedlo a může vést,to si mohli tvůrci filmu odpustit ()
"I KDYŽ SE NÁM NEBE ZAVŘELO, POŘÁD MÁME JEŠTĚ HUDBU...." ()
Kriminálka, kde nejde primárne ani o ten krimi žáner, pretože vrah je až príliš priehľadný. Viac zaujme tá silná atmosféra vzájomnej nenávisti a postava spravodlivého komisára. U Kňažka som už dlhšie zvyknutý skôr na záporné a zákerné postavy, táto zmena aspoň k nejednoznačnej úlohe ma potešila. Unesený som z filmu nebol, ale spoľahlivo ma držal až do dusivého konca. –––– Tolik utrpení a tak krásná hudba. Jako by jedno bez druhého nebylo. ()
Spoil: Klasické téma msty za dávné kolektivní znásilnění, Kornerovsky romanticky zasazené v pohnuté údobí, umožňující ždímat další židovské slzy, jejichž objem pomalu přestává být košer, stejně jako permanentní (nejen v rámci tohoto filmu) ukňourané vzlyky beze slov, přec evidentně v jidiš. Konec na nádraží byl naprosto nevhodný až stupidní. I mistr scénárista se halt utne, ale tady si bard Korner spolu s ostudou uřízl pomalu hlavu. I nadále si jej budu asociovat raději se jmény Berhof, Adelheid a zejména Údolím včel. Z herců zaslouží pochvalu Eva Josefíková za své krásné oči, zejména pak jejich vytřeštěné uhlíkaté středy a Viktorie Čermáková za nebývale to správně půlměsíčitě vysochané kozy, jejichž designové vrcholy (také vytřeštěné) se rovněž nacházely vprostřed expozice. Ač byly tyto přírodní (ú)tvary samy o sobě hodné diváckého obdivu (ba lásky), zde měl člověk během scény znásilnění pocit jakési nepatřičnosti, snad i snahy filmařů dmout je za každou cenu (po vzoru onich středů) na odiv. Z dalších herců předvedl svůj kvalitní standart Milan Kńažko, svůj nekvalitní standart pak Tomáš Topfer. Ultrazbytečnou až trapnou byla role Vilmy Cibulkové. Překvapilo pak trio buzerantů Neužil junior, Hádek junior, Jiráček, kteří se zde zhostili svých na svou popularitu až nezvykle malých roliček. Až člověka překvapilo, že jejich ekipu nedoplňovali další špatní herci jako Sokol nebo Matonoha. Tak snad příště. 50% ()