Noční můra v Elm Street 4: Vládce snu

štvrtý diel série o vzdialenom príbuznom wolverina a nožnicovorukého edwarda s hipsterským oblečením a zlou pleťou je celkom slušný - síce nemá atmosféru prvého dielu ani režijné a scenáristické nápadíky dielu tretieho, rozhodne je však o niekoľko levelov nad úbohou dvojkou a má aj svoje klady (poprí záporoch ako otrasný soundtrack, nevýrazný casting a veľmi priemerný, skoro až odfláknutý klišé scenár) a to hlavne efekty, ktoré sú tu asi najlepšie v celej sérii, výprava, ktorá má tiež šmrnc, a mladý fín na režijnej stoličke občas tiež nezaháľa; (06.12.2014)

Také velmi slušný díl! Pohřbít jeho ostatky bylo málo - náš milovaný děckovrah se vrací, aby si to vyřídil s přeživšími z minula, ale zabrousí už také do nového masa, nevázaného rodiči, kteří ho kdysi usmažili zaživa. Hlavními hrdiny jsou: (vyměněná) Kristen, sympatická Alice a její bratr. Jednička byla intenzivní, dvojka nudná, trojka zábavná, no a čtyřka je snová. Atmosféra je opravdu ‚snovější‘, oproti minule opět o něco hororovější, avšak vyloženého děsu zde moc nenajdete. Nechybí ale pár silnějších a moc dobře vypadajících momentů (lámačka rukou na bench press a následná přeměna na hmyz, scéna osvobozování duší, či „wanna suck face?“). Freddy zase šaškuje a hláškuje, ale přesto z toho není cítit moc komedie. Spíš vyšinutost. /Čili: Není to kdovíjaká extra podíváná, ale na čtvrté pokračování rozhodně dobrý výsledek. 7,5/10. (29.05.2010)

„Welcome to Wonderland, Alice!“ Majoritní vlastník továrny na Rohypnol zase rozjíždí svá pekelná kola, při architektuře mordů tradičně využívá slabin i koníčků obětí a na konci odejde, i když všichni dobře víme, že nedává své podkoží tak lacino. Jizlivý kotelník Frederick je v pohodě, ale nemůžu se dívat na horor, u kterého se vzhledem k jeho stylu nejvíce bojím toho, že se na place objeví Corey Haim a Corey Feldman. Kostelní finále k napravení dojmu nestačí a tenhle Harlinův dlouhý polibek na špatnou noc je zubem času vybělená kost ve voliéře hororových supů.. (12.07.2018)

Čtvrtý díl klade důraz na jistý akcent Freddyho povahy, který předchůdci zatím ještě plně nevyužili - svérázný smysl pro černý humor. Původně čistě horrorové téma Wese Cravena (NOES 1), posunuté Chuckem Russellem až do oblasti fantasy (NOES 3), Harlin výrazně odlehčuje a opět je posunuje dál, do nových teritorií. Tentokrát až někam k samotným hranicím světa komedie. Přitom se ovšem nezříká výrazových prostředků, které dali Nočním můrám do vínku jeho předchůdci, a nenápadně přidává sobě vlastní prvky akčního filmu. Freddy Krueger se v tomto pokračování plném hlášek, hrůzně komických gagů a bizarností (pes močící oheň, smrtící vodní postel, Freddyho rukavice coby žraločí ploutev z Čelistí, nebo kafkovská proměna oběti v brouka) stává přibližně podobným monstrem, jakým je srandovní Ježibaba v Mrazíkovi. Svému okolí je však výrazně nebezpečnější. Dokáže postrašit i pobavit zároveň, a diváci ho za to milují. Podobný efekt (tzv. „princip uvázaného zlého psa") s úspěchem použil už v 70. letech vynálezce rockového divadla a nevlastní Freddyho otec – Alice Cooper. V této souvislosti není od věci připomenout, že NOES 4 je také prvním dílem série, který byl podpořen regulérním písničkovým soundtrackem. Mix osmdesátkového popu, melodického heavy rocku a komerčního hip hopu byl ideální kulisou typického středoškolského mejdanu oněch časů. V momentě, kdy MTV nasazuje do vysílání videoklip „Are You Ready for Freddy?" od rapujících bumbrlíčků The Fat Boys, přízrak z Elm Street definitivně vstupuje do světa popkultury. Zároveň se stává významnou postavou horrorové historie, hrdě se řadíc po bok Draculy, Frankensteina a dalších nesmrtelných monster. Když se v závěru filmu myslí hlavní hrdinky mihne zdánlivě nepochopitelné přání, aby se Freddy vrátil, je tím zároveň vyjádřena stejná touha tisíců nadšených diváků v kinech... Úspěch NOES 4 je nezanedbatelný: Snímek vydělal ze všech dílů série nejvíc, a společně s třetím pokračováním se tak načas ocitl v prestižní dvacítce finančně nejúspěšnějších horrorů všech dob. (12.04.2005)

Po super tretim dile sice lehkej kvalitativni posun dolu, nicmene jeden z tech povedenejsich dilu. Prislo mi, ze to Harlin natocil docela dynamicky a hlavne tu je hromada smrti. Jinak dej navazuje na predchozi, takze se setkavame s partickou prezivsich z psychiatricky lecebny, akorat ze misto roztomily Arquette tu je nejaka blondyna s velkym zadkem. Ale jinak k tomu neni moc co rict, pribeh naprosto tuctovej, smrti sice fajn, ale nic zapamatovanihodnyho, aspon, ze Freddy je borec a zacina hazet hlasky. (14.09.2010)