On the Roof
Na streche
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
René RyparHrají:
Alois Švehlík, Lukáš Duy Anh Tran, Mary Bartalos, Vojtěch Dyk, Adrian Jastraban, David Švehlík, Radek Zima, Miroslav Táborský, Pham Viet Do, Anh Phu Nguyen (více)Obsahy(1)
Profesor Rypar (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočiště Songovi (Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, jehož našel ukrytého na střeše svého domu. Mohou však dva takto odlišní lidé vůbec sdílet jeden prostor, aby z toho nebyla katastrofa? Pomůže jim v tom jejich drzý plán? Soužití nevraživého pána, rozzlobeného na celý svět, který mu neuchopitelně uniká a mladíka, který hledá východisko ze zoufalé situace v neznámém městě, přináší mnoho třecích ploch, tragikomických situací, ale i překvapivých nápadů a řešení. Každý z nás totiž potřebuje, aby jej někdo potřeboval. A Song potřebuje kromě teplého oblečení a střechy na hlavou někoho, kdo mu bude důvěřovat. Lze však důvěřovat neznámému klukovi? Profesor Rypar se o to pokusí i za cenu, že musí sem tam slevit ze svých zásad a jeho střecha se musí trochu rozšířit. Ale dokáže Song tuto důvěru skutečně oplatit? (Falcon)
(více)Recenze (378)
Nalijme si čistého vína, Mádl je režisér na hovno. 🚽 Na střeše k tomu přidal ještě scénář k zeblití. Chování postav a realističnost scén je na bodu mrazu (inu, v době premiéry byl únor ⛄), děj jako takovej směruje od poměrně zajímavýho začátku ne úplně pomalu, ale zato zcela jistojistě do prdele. K čemu potom je docela hezká kamera, svižnej střih a charismatickej Alois Švehlíků. 🤔 ()
Skvěle natočený komorní film, klobouk dolů před režisérem Jiřím Mádlem. Jen bych chtěl malé vysvětlení od scénáristy Jiřího Mádla: Jakej přesně důvod máme k tomu fandit starému bolševikovi, který - až skončí tenhle film - se převlíkne za Jiřího Lábuse a jde hrát do Havelkových Vlastníků? Odpudivý bolševik, který nenávidí "tenhle režim" a který nechce žádné změny - to je přece ten zlatý bývalý manžel paní Horváthové s typickým "Ne je názor, ne je všecko, já žádný argumenty nepotřebuju!"... Jediná skutečně sympatická postava filmu je tak učitel Honza (?) Miroslava Táborského, který, spatřivše toho starého bolševika na výročním sraze školy, vyhrožuje mladému řediteli, že pokud onen bolševik promluví, sebere celou svou třídu a odejde. ()
Protože Pojedeme k moři pro mě bylo absolutním zjevením, na další Mádlův film jsem se moc těšil. Půdorys českého Gran Torina naznačoval, že ten kluk se nebojí, jenže... V tom filmu vůbec není život. Alois Švehlík sice hraje jako z partesu, ale psychologické veletoče, které se v jeho postavě odehrávají, prostě nejdou ustát tak, abyste s ním šli, abyste soužití starého nerudného dědka a mladého vietnamského uprchlíka uvěřili, aby vás bavily originální námluvy. Škoda. ()
Skvělý A. Švehlík a fakt příjemný filmek. A musím říct, že J. Mádl jako režisér za mě zatím luxus! ()
Mádla jako herce nemusím a jako člověk se mi zprotivil vlastní vinou, ale kurňja jako rejže je fakt DOBREJ. Pojedeme k moři mě dostalo a tak jsem si dala i Na střeše a fakt nelituju a už se těším na jeho další filmy. Zdejší výhrady k filmu mi přijdou tak nějak mimo mísu celkově, tak to nebudu rozebírat. Pan Švehlík je totálně k sežrání - jako nerudnej dědek, tak i jako dědek-puberťák, pošuk, profesor, otec nebo soused. Prostě vynikající. Všechno ostatní taky dobrý, Lukáš Tran taky sedl. V poslední době se mi často nestává, že po skončení filmu mám nějakej pocit, natožpak dokonce milej pocit, takže si toho velice vážím. Díky. ()
Velice vyzrálý film. Od mladého začínajícího režiséra o to cennější. Švehlík s Tranem jsou jasnými dominantami filmu, ostatní jen na pár vteřin přicmrndávají. Podařený hudební doprovod. Jediné, co mě totálně vytočilo, byl ten závěr... Možný spoiler: Proč se sakra čeští filmaři bojí dát filmu nějaký jasný závěr, nějaký svůj jasný názor, ano, budou to okecávat tím, že divák sám si musí prožít a pochopit, co se bude dít dál... ale už mám těch českých otevřených konců opravdu dost. ()
Příběh má mnoho z dnešní doby a nechybí mu celkem výrazný inteligentní vtip. Což je velmi důležité, protože jinak je jeho základní téma už tak trošku ohrané. Jenže, scenáristicky mi úplně nesedne... to že se občas věčně rozlobený profesor Rypar vydá udělat nějakou "klukovinu", nebo že u sebe vůbec Songa nechá, to bych mu až tak nezazlíval, každý má různé nálady, či světlé chvilky. Ale objevování a vzápětí mizení postav, či linie, které nikam nevedou a příběh obohatí maximálně vtipem (dvojice od naproti), to už vnímám jako větší problém. Když se k tomu přidá ještě pár míst, ve kterých je film opravdu bez náboje, tak už to nezachrání ani ta pěkně vystižená atmosféra Prahy, výborný Alois Švehlík a těch několik povedených scén... například ta "na střeše", či další venkovní noční, "jak zlegalizovat Songův pobyt". 50% ()
Hlavní dvaja predstavitelia si ma získali, čo sa mi v rámci českej a slovenskej produkcie nestáva často. ()
Samotářský exkomunistický bývalý profesor vs. mladý Vietnamec dovezený jako otrok do pěstírny marihuany. Zajímavá konfrontace dvou světů v bytovém domě, kde se řeší sexy sousedka Anna ( Maria Bartalos tady má míň prostoru než jsem čekal ) její frajer Dyk a podpis na papír sdružení vlastníků, který vyžaduje správce Kokeš - skvělý Jastraban. Komorní , jednoduchý snímek, který je celkem příjemně odvyprávěný s citlivým, pozitivním feelingem a mně se to líbilo. Až se řekne jméno Švehlík, tak mi v budoucnu naskočí tento Mádlův film. ()
Úplně jsem zapomněl, že film režíroval mladý Mádl a o to větší a velmi příjemně-dospělé překvapení. Snímek nenabízí žádný obsáhlý a velkolepý námět, naopak se drží velmi minimalisticky na střeše a v bytě jednoho klasického poschoďáku, kde se jednomu důchodci zželí vietnamského mladíka a ubytuje ho u sebe doma. Přes občasné patálie se mezi postavami vytváří neobyčejná chemie, která skvěle funguje. Zvlášť Alois Švehlík je pán a velmi charismatický herec, kterého si musíme vážit dokud bere role. Filmu propůjčuje s kolegou Duy Anh Tranem duši, kterou ve druhé půlce filmu jistě pocítíte. Ještě jednou gratuluji Jirkovi Mádlovi rozhodně cesta správným směrem a pro mne splněná zkouška na větší filmy. 75% ()
Smutné je, že rezignace na uměleckou odvahu v podobě pokusu přijít s něčím aspoň trochu originálním se stává čím dál běžnějším jevem. Místo toho je hlavní (a často jedinou) ambicí snaha trefit se do už dříve vyzkoušeného a úspěšného - samozřejmě hlavně z komerčního hlediska - vzorce. A to včetně bezostyšného užívání nejprofláklejších klišé. Jistě, tenhle spotřební mainstream tu byl vždycky, ale pro uměleckou kritiku, která má z podstaty svojí profese upozorňovat na progresivnější projevy, představoval esteticky okrajový jev, který byl zajímavý spíš z hlediska sociologického. Dneska ale jako by se čím dál víc kritiků podbízelo ruku v ruce s komerčními tvůrci tzv. většinovému divákovi. A ten se bohužel vyznačuje pohodlností a neochotou namáhat si příliš mozek (a nejen mozek, ale i city) kvůli pochopení něčeho neobvyklého... Jestli je něco pravdy na tvrzení, že umělci jsou jako citlivý seismograf, který dřív než ostatní intuitivně vytuší a následně předjímá budoucí tendence směřování společnosti, nečeká nás nic dobrého: možná bude příští vývoj kopírovat (ovšem v opačném směru, tedy proti proudu času) cestu z hlubin dávnověku až k romantismu, kdy se definitivně prosadilo pojetí umělce jakožto nositele originality a jedinečnosti. A to pak vydrželo nějakých 150 let, přičemž vrcholem byla 60. léta 20. století. S příchodem postmoderny jako bychom nastoupili zpáteční cestu. Romantismus už pomalu opouštíme a směřujeme k pevnějším, někdy až schematickým pravidlům klasicismu, čeká nás lehce dekadentní rokoková povrchnost, pak barokní důraz na exaltované emoce (budou ale vycházet z vnitřku jako v původním baroku, anebo půjde jen o efektní povrch?), renesanční zklidnění, kdy umělec bude pořád ještě jakž takž prestižní profesí, po které už ale bude vyžadována hlavně řemeslná dokonalost, načež v období gotiky se jeho individualita rozplyne v anonymitě všech ostatních řemeslných povolání. A nakonec celá tahle regrese dospěje třeba až k jeskynním malbám... Ale abych nebyl nespravedlivý, aspoň na dva prvky originality jsem v případě filmu Na střeše narazil: 1) mladý Vietnamec se jmenuje Song (škoda ale, že se nedozvíme, kde k tomuhle typicky korejskému jménu přišel); 2) nezvyklá jazyková schizofrenie u hereckých rolí v závěrečných titulcích (zatímco např. Martin Sitta hraje „prodavače v trafice“, Vojtěch Dyk představuje postavu jménem „neighbour Marek“ - asi vypadá jako větší světák). -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Česko / Slovensko. ()
Moc povedená věc! Kdo by kdysi řekl, že se Snowboarďáci budou starat o to lepší v našem filmu. ()
Sice to má ze začátku pomalý rozjezd, ale o to větší spád to má pak. Hořká komedie o jednom netradičním přátelství...60% ()
občas se to tak přihodí, že člověk hodně fandí nějakýmu filmu, aby byl povedenej, ale ve výsledku je mu z něj fyzicky a psychicky strašně ouzko - a ne v tom dobrém slova smyslu... NA STŘEŠE je ten případ: od reality odtrženej důchodce si doma prostřednictvím vydírání vydržuje moderního otroka, kterýho de facto nutí stalkovat sousedku přes sociální sítě, aby si jeden zařídil zelenou kartu a druhej připadal jako životní vítěz (po tom co se za minulýho režimu pravděpodobně choval jaxvině...) - a divák se má na konci nejspíš cítit dobře a pohodově, maximálně se dojmout nad nespravedlností abstraktních společenských problémů... jo, je to problém - a problém taky je, že z filmu nevychází jako problém to, co je už v samém jeho základu dost podstatně problematický... ()
Herecký koncert Aloise Švehlíka...Uvědomila jsem si jak mi jeho herectví chybí...Velice příjemně lidský film s kapkou slz, ale tak to v životě přece je...Jirka Mádl pořád překvapuje... Za mě 80% ()
nuda, ktora sa nikde neposuva. strata casu. ()
Taková česká verze Gran Torina. Potenciál to mělo velkej, ale nakonec docela nevyužitej. Ale Mádlovo talent se nezapře. ()
Jak mi bylo jasné již z trailerů a prvotních reakcí - jedná se pouze jen o českou adaptaci filmu jménem Gran Torino. Nic víc, nic míň. ()
80% — Příjemné, vlastně po filmu Pojedeme k moři ani ne překvapení. Krásný komorní příběh vyprávějící o setkání dvou svým způsobem cizinců — vietnamský mladík Song je skutečným cizincem v cizí zemi a profesor Rypar (vynikající Alois Švehlík) je cizincem v dnešní době, kterou dílem nechápe a dílem nemá rád. Toto setkání se postupem času změní ve formu přátelství a oba muži se navzájem obohacují — Rypar uči Songa česky a hledá mu nevěstu, aby nebyl vyhoštěn, Song Rypara zase na oplátku naučí zacházet s počítačem a používat internet. A nakonec zprostředkuje setkání, ve které starý pán už ani nedoufal. Jiří Mádl dokázal, že úspěch filmu Pojedeme k moři nebyl náhodný jako zlatá medaile Ester Ledecké v Super-G, ale podařilo se mu na něj navázat neméně úspěšně. Bavilo mě to. ()
bravo madl. jiny zanr, stejna poetika. rezie trochu kulhala, tezky to namet, ale scenar vyborny. ()
Související novinky
Edison Filmhub & Český lev
Edison Filmhub ve spolupráci s Českou filmovou a televizní akademií v termínu od 24. 2. do předávání cen 7.3. 2020 promítne všech 17 filmů nominovaných na cenu Český lev. Každý den přehlídky diváci v… (více)
Vyhlášení nominací na 27. Českého lva
Již 7. března proběhne v pražském Rudolfinu vyhlašování 27. ročníku Českých lvů. Kdo se bude o ceny ucházet? Nejvíce nominací obdržela tragikomedie režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Snímek jich… (více)
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)