Krátký film o lásce

Autorský film Krzysztofa Kieslowskeho má veľmi pokojné tempo, rozprávačský talent je zrejmý z každej minúty snímku. Sonda do nevšednej lásky na pozadí socialistickej šedi. (01.08.2021)

(Lumiere - 9.5.2014) (10.05.2014)

For ME 90% (27.02.2010)

Vďaka týmto osemdesiatim šiestim minútam som sa zamiloval do Grazyny S., obdivujem Olafa L. a s pokorou mi opakovane došlo, že Kryzstof K. rozumel rovnako ženám i mužom. Nie je nič jednoduchšie a zložitejšie ako láska, nič krajšie a bolestnejšie ako láska, nič prchavejšie a zásadnejšie ako láska. Nie je nič ako LÁSKA. (05.06.2009)

Připojuju se k všeobecné chvále. Tři herci, kousek sídliště -> a překvapivě silný a čistý zážitek... 9/10 (28.03.2006)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Nejpravdivější film o lásce. (20.11.2013)

Láska má mnoho podob a já si netroufám posuzovat, co je či není normální. Pro introvertního Tomka mám pochopení, jeho platonická láska je tak čistá, upřímná, dojemná, že mě úplně odzbrojil/a. A Magda? Té jsem celou dobu držela palce, aby pochopila... Jeden z nejkrásnějších a nejněžnějších filmů o lásce, plný emocí, osamělosti, smutku a utrpení, prostě o všem, co život a hluboký cit může někdy přinést. (11.08.2018)

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)

Jak jednoduché a jak pěkné. 9/10 (14.01.2009)

Znáte ten pocit ,když si takhle v létě přivstanete a vyrazíte ven do přírody.Všude je klid, slunce právě vychází, nad rybníkem se snáší opar mlhy a v trávě se třpití kapky rosy. Vy chodíte v té rose bosí a přestože zem je studená, nohy vás vůbec nezebou. A v duši máte něco tak krásného, až by jste nad tím plakali. Tak takhle nějak jsem to měla při setkání s tímto filmem.…..a děkuji za ten závěr....a děkuji za ten hudební doprovod….a ……prostě děkuji. (06.12.2007)

Osudová láska se nemusí odehrávat jenom na sluncem zalitých plážích. Může se zjevit i na jednom zaprášeném socialistickém sídláku. Film, který si žádné velké emoce prvoplánově nevynucuje, ale o to větší má dopad. Kieslowski měl na takové příběhy talent. Je to tak akorát na hranici mezi mistrovskou nenuceností a nudou, přičemž většinu filmu platí to první. Doporučuju pustit si Krátké filmy v pořadí 1. o zabíjení, 2. o lásce, protože film o zabíjení končí pláčem, kdežto o lásce úsměvem. (25.03.2008)

Víš že dole nic nemám co? - Když chce žena muže, uprostřed... vlhne. - Já jsem právě teď vlhká. - Máš jemné ruce. - Neboj se. - ... - Už? - Vidíš, to je všechno, celá láska. Pure art. (04.04.2011)

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)

9/10 Moje první setkání s tímto režisérem a dopadlo nad očekávání. Nadmíru jednoduchý, nadmíru upřímný, nadmíru reálný. Já jsem nadmíru spokojen a těším se na další snímky. (12.09.2007)

Citlivý film o jednom nesmělém mladém samotáři a jeho zálibě, která by se mohla zdát být úchylkou, a za níž je potrestán - tedy: potrestá se sám. Protagonisté se možná chovají poněkud vyhraněně, ale ostuda, zklamání a pocit zneužití si mnohokrát žádají vyhraněné jednání. Jen ten konec mi přišel useknutý...škoda...ale možná to tak mělo být. (16.02.2009)

Další filmové zpracování jedné z částí televizní série Dekalog je tentokrát inspirováno příkazem „nesesmilníš“. Na první pohled hodně připomíná Hitchcockovo geniální Okno do dvora, ale je mnohem více oddramatizované a intimní. Příběh o mladíkovi, který se zamiluje do starší ženy a pozoruje ji proto dalekohledem přes panelové sídliště, byl velice dojemný. Princip pozorování je v závěru komplikován, když se dalekohledem dívá také matka hlavního hrdiny a poté hlavní hrdinka, která v okně svého bytu uvidí sebe samu v parafrázi na jednu z předchozích scén. //SPOILERY// Tentokrát ale k ženě přijde mladík a vstřícně si s ní začne povídat. Pousmání ženy od dalekohledu tak přináší divákovi jakousi naději na dobrý konec i přes předchozí události týkající se pokusu o sebevraždu. U obou „krátkých filmů“ mě zaujala hudba, která v tomto konkrétním snímku nebyla tíživá, ale naopak velice melodramatická a dodávala mnoha scénám na atmosféře. (20.02.2012)

O chlup lepší než Krátký film o zabíjení, hlavně díky velmi emotivnímu záběru a dvojici bezchybných herců v hlavní roli. (01.07.2008)

S citem natočený příběh o neopětované lásce. Film na mě zapůsobil o něco méně než předešlý Krátký film o zabíjení. Problémem pro mě byla změna optiky vyprávění, která se v poslední třetině filmu přesouvá z titulní mužské role na tu ženskou, která už však nemá dostatek času (vzhledem ke své stopáži) nás nějak výrazněji citově zasáhnout. Až na tuhle maličkost se mi film líbil___S odstupem času musím udělit maximum. Kieslowskeho variace na "Rear Window" si vystačí s minimem dialogů a sází na čistou filmovou řeč a jemnou poetiku. 10/10 (10.03.2009)

O lásce možná, ale taky trochu o stalkingu. Podle mě může být ten klučina rád, že si neodseděl pár let v chládku, a on místo toho ještě brečí, že si ho ta ženská pozve domu a nechá ho na sebe sahat... Čili, nelíbí se mi, že z někoho, kdo rozvíjí takovou aktivitu se tu dělá oběť, byť se jedná o ťunťu, který není až tak moc nebezpečný (ve smyslu, že by sledovanou ženu napadl fyzicky). (27.10.2011)