Krátký film o zabíjení

Film rozdělený na dvě části - zločinu a trestu - víceméně aplikuje dva modely snímání postav, motivované mírou empatie mezi postavami. V první polovině filmu všechny postavy víceméně křečovitě brání svůj soukromý prostor a přehnanou neochotou vyjít vstříc okolí nedovolují nikomu proniknout do něj (s výjimkou právníka a jeho přítelkyně). Do jejich bezprostřední blízkosti se tak nedostáváme prostřednictvím jiných postav, ale skrze pohled kamery, která naopak tradiční odstup od postav nedodržuje, snímá jejich tváře v nepříjemně velkých detailech a na samotný pohled je upozorňováno umísťováním jiných předmětů hned před objektiv (např. sklenice během pohovoru mladého právníka), takže jsme stále nuceni si uvědomovat nepříjemnou dotěrnost „filmu“. Naopak v druhé polovině filmu, kde jsou postavy okolnostmi nuceny spolu komunikovat napříč společenským spektrem (např. idealistický právník s vrahem), kamera zaujímá mnohem distancovanější pozici, stává se v „bordwellovském“ smyslu neviditelnou a do popředí vystupují samotné společenské konflikty, komplikující průzračně jednoduchou charakterizaci postav v první části snímku. (22.04.2007)

Snímek má pomalejší rozjezd a na závěr jsem čekal, že se dozvím něco o motivu který mladý vrah měl. Nedozvěděl, takže důvod byl asi opravdu jen ten, že se jednalo o magora, který byl ovlivněn smrtí své dvanáctileté sestry. Velice přirozené mi přišlo natočení závěrečné scény popravy. Asi takto jsem si to vždy představoval a filmy ukazující nám ty ledově klidné hrdiny kráčející na smrt by se mohly poučit. Tohle bylo opravdu o životě a smrti. (04.04.2011)

Existuje hodně věcí spojených s filmem, které mě dokážou bez keců posadit na zadek, zrychlit mi tep, převrátit svět, obrátit peristaltiku, vzít iluze a takové ty věci. Ale teprve v poslední době si začínám uvědomovat, jak mocná je v tomhle ohledu kamera a způsob práce s obrazem. Plus ten chlad, bláto, odcizení, mlčenlivost, mučenlivost... Hrozný film. Hrozný. ♥ (22.08.2010)

S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma. (21.01.2012)

Nějak se mi nechce tomuto filmu dávat pět hvězdiček a asi to ani neudělám. Tryská z něj bezůtěšnost, poraženost... Někdo tady napsal že mu konec připomněl Tanec v temnotách - to jo, ale tady se ta poprava dala vydýchat líp, protože si to ten kluk zasloužil... jinak nevím - šedé zdi, šedé barvy, šedé polsko, šedý ksicht vraha a uhlazená francouzsko-kněžská postava obhájce, drsné scény, dobrá hudba... dívat se na to znova nebudu .) 8/10 (21.03.2006)