Vražda na objednávku

Tenhle film jsem viděl při televizní premiéře někdy tak v roce 1991-2, čili tak ve 12-13 letech, a pak až dnes. Tj. víc než 25 let odstupu. Dojem ovšem stejný. Jako konverzačka velmi dobré, jako krimi je to zástupce toho, čemu říkám "scenáristické cvičení". Tedy v rámci filmem stvořeného umělého světa uspokojující, v reálu však odtržené od reality. Což neznamená špatný film. (26.05.2017)

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

Velmi zábavný thriller - v dokonalém plánu vraždy se začnou objevovat trhlinky a trhliny a hlavní záporný hrdina (jakkoliv to zní divně, Tony Wendice v podání Rye Millanda takový prostě je) jich s maximálním úsilím a zároveň nonšalancí zalepuje tolik, kolik jen dokáže. Hitchcocka to očividně bavilo a díky tomu to baví i nás, no a Grace Kelly je prostě tak krásná... (28.05.2016)

I když Vražda nejspíš nepatří mezi Hitchovu úplnou špičku, je to rozhodně nesrovnatelně víc než jen dobře natočená divadelní hra. Když se po několikáté dívám na ty přepečlivě komponované obrazy (klidně přecházející do do očí bijících zadních projekcí), skvostného padoucha Raye Millanda (který reaguje na odhalení tím, že si nalije panáka) nebo na hitchcockovskou hrdinku nezvykle pasivní Grace Kelly v nedbalkách, to vše v rytmu rafinované detektivky, která vás baví a napíná do posledních sekund, míň než pět prostě dát nemůžu... P.S. Moc rád bych jednou viděl i původní 3D verzi. Peter Bogdanovich říká, že byla super... (06.06.2010)

"V povídkách se všechno stane tak, jak si přeje autor. Ve skutečném životě nikdy." Jenže to tvrdí pouhý spisovatel, ale skutečný pachatel, pohotový improvizátor Tony, se to rozhodl vyzkoušet v praxi. Já jsem tedy vždy na straně práva a nevinných, takže absolutně nechápu, jak mě Hitch dokázal přesvědčit o tom, že mám fandit padouchovi, aby se mu podařilo zbavit sympatické, byť lehce nevěrné, manželky. To klobouk dolů a hvězdy na stůl, protože já jsem si to hodně užil. (08.08.2016)