Režie:
Pavel HoblKamera:
Jiří VojtaHudba:
Luboš FišerHrají:
Vlastimil Brodský, Fred Delmare, František Filipovský, Marie Vášová, Martin Růžek, Nina Popelíková, Jana Brejchová, Jaroslav Marvan, Jiří Vala (více)Obsahy(1)
Hrdinou vědeckofantastického příběhu je lékař chudých a zároveň také nadaný vědec dr. Bartoš (Vlastimil Brodský), který objeví novou metodu dokonalé transplantace lidské tváře. Sám podstoupí operaci v okamžiku, kdy je pod nátlakem donucen změnit obličej gangsterovi Urbanovi Kráječi, který je podezřelý z loupeže a vraždy. Bartoš na sebe bere podobu zločince, ve kterého se poté sám postupně proměňuje. Nejprve ztrácí svou tvář fyzickou a později i mravní. Děj příběhu, který vznikl podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, se odehrává v pražském podsvětí 30. let minulého století, v temném prostředí plném honiček s přestřelkami, hrůzných chirurgických zákroků i komických milostných scén.
Režisér Pavel Hobl vynalézavě a s napětím buduje překvapivé dějové zvraty, stejně dobře pracuje s herci, u kterých respektuje jejich dispozice. Janu Brejchovou zobrazuje jako hvězdu, zajímavé typy vytvářejí vedle Vlastimila Brodského také Martin Růžek či německý herec Fred Delmare. Svůj film obdařil také nezbytným hororovým napětím, sadisticky si počíná zejména v okamžicích, kdy s notnou dávkou naturalismu zobrazuje lékařské pokusy dr. Bartoše. Hlavní důraz však klade především na morální poslání příběhu, ve kterém hledá odpovědi na základní otázky: Co určuje člověka? Jeho tvář, nebo prostředí, ve kterém žije? Je naše povaha neměnná, nebo jsme schopni korigovat své jednání a spoluvytvářet charakter? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Typická nesvadbovina, tedy napínavá, nápaditá, černohumorně vtipná a hlavně nadčasová věc. Film je navíc velice dobře natočený, ohudebněný a skvěle odehraný - když se ze scény vytratí "frankensteinovský" Vlastimil Brodský, přebere otěže skvělý Martin Růžek, navíc tady máme i Františka Filipovského (který vypadá trochu jako Lenin), krásnou Janu Brejchovou, Jaroslava Marvana na straně zákona a Ninu Popelíkovou či Karla Effu na té druhé. Zkrátka dost, dost dobré pokoukání. Vůbec bych se nedivil, kdyby o 30 let mladší akčňák Tváří v tvář opravdu opsal hlavní myšlenku právě odtud. ()
O tom jak si změnit identitu a jak to pak může dopadnout ()
Ze by inspirace v americkych brakovych romanech. Kazdopadne slusnejsi krimi. ()
Raný zástupce české školy crazy komedie tentokráte parodující brakové detektivní romány (s mírně satirickým podtónem). Film podle námětu a scénáře známého českého autora sci-fi Josefa Nesvadby není úplným vrcholem tohoto zajímavého žánru, k dílům pánů Brdečky a Lipského může jen obdivně vzhlížet, ale přesto dokáže obstojně zaujmout diváka i po padesáti letech - nabízí třeba originální postmoderní tvůrčí prvky, jako občasné prolínání pásma vypravěče a pásma postav, která interaktivně reagují na sebe navzájem, nebo variaci téhož, kdy vypravěč a hlavní hrdina splývá a jeho ústy pak promlouvá a obrací se přímo do kamery směrem k divákovi. Nelze si nevšimnout ani variovaného motivu klasického příběhu o Frankensteinovi, monstru s cizí (transplantovanou) tváří - tvář Kráječe odkazuje nepřímo i k jeho filmové podobě (a transplantovaná tvář nakonec vždy také zrodí monstrum...). Škoda faktu, že snímek ke konci krapet ztrácí dech a že je celý takový trochu ,,schmutzig" (nejúděsnější byly pak ,,flashbacky" a ,,vize", které jakoby byly natočeny na vybledlém materiálu), filmová mizanscéna na mne chvílemi působila špetku zvláštním dojmem. Každopádně už jen díky skvostnému hereckému obsazení stojí za to si tuhle crazy komedii čas od času připomínat... ()
Tebhle film působí jako adaptace nějakého komiksu. Ve skutečnosti jde o adaptaci románu Josefa Nesvadby, který využívá sci-fi prvků. Cynické, drsné, velmi vtipné, nadsázka, svižné tempo. Vlastimil Brodský v hlavní roli je vynikajicí. První polovina filmu je DOKONALÁ. ()
„Zpověď na lačno-lepší než šípkový té!“ O existenci Ztracené tváře stejně jako jejího tvůrce Pavla Hobla jsem neměl dosud potuchy. Napraveno. Jestli se film na něco opravdu může spolehnout, tak je to výtečný Brodský, výborně obsazený a snad ještě lépe hrající. Dále je to Fred Delmare a jeho neokoukaný, netypický kukuč. Nesmím zapomenout ani další herce v úsměvných roličkách (Brejchová, Effa, Schránil a další). No a v neposlední řadě nemálo komických situací a trefných frků. Postupně se však (opravdu netuším proč) z této odlehčené a vcelku sofistikované sci-fi komedie stává nepříliš vtipná mravokárná satira (na což mě snad měl připravit ten titulek s „traktátem o vlastnostech člověka“, asi…). A „korunuje“ to konec s „tváří“ (který odporuje všemu dosud viděnému, sci-fi nebo ne). A to je velká škoda, protože po dlouho dobu jsem se bavil více než solidně. Dávám ještě slabší 4*, škoda té „změny kurzu“. „Chcete ji?“ - „Prosím?“ - „Jestli se s ní chcete vyspat.“ - „Ne, ne, já neberu honoráře v naturáliích.“ ()
" No jo, milej pane, ale kde vezmu mrtvolu?" "Nechte nějaký starosti taky nám, pane doktor!" Tenhle film, jsem viděla poprvé ještě jako dítko, jediné, co mi bezpečně utkvělo v paměti, je závěrečná scéna s žábou. ()
Patvar a nic než patvar. Amen. Scénář má hrubě nevyvážený prvky komedie - scificosi, první půlka filmu je minimálně výborná, vtipy fungují skvěle a Vlastimil Brodský je, jak jinak, výborný, jenže... Pak... Nastane zlom, druhá půlka už se bere moc vážně a vtip je tu sporadický, k domu si přidejme fakt [_bacha, tady trošku vyzradím děj_], že Brodský v podstatě už jenom dabuje a vznikne nám jenom - velká nuda. Za zpackanou druhou půlku a přehnaný, nevtipný a celkově nedobrý závěr mám nutkání odebrat i tu třetí *. Dodám, že části, kdy hlavní hrdina vede hovor s divákem jsou super. ()
,,Nemáš chuť se třít, vokoune?" Jediný moment, kdy jsem se opravdu zasmál. Jinak jako komedie mi tenhle snímek nepřijde, špatný ale není. Kdysi se mi líbil více, připadal mi strašidelný. Nyní oceňuji herecké výkony - vynikající V.Brodský, F.Filipovský i M.Vášová. M.Růžek může hrát postavu jakou chce, ale jeho démonický obličej z něj nakonec vždy udělá padoucha ( na což si častokrát stěžoval...) Černobílá kamera a slumy na okraji města, stejně jako interiér kostela ( s osazenstvem úděsných mrzáků) či nevěstince, vytvářejí temnou atmosféru. Lékařské experimenty pak zavání strachem z neznámého. Závěr hodně metaforický, ale celkově jde o film, na který se dá stále dívat. ()
Odlehčené sci-fi, změní-li se Vaše tvář, změní se tím i Vaše podstata..?!!! Tady Vám odpoví.. ()
„Čím budou ty vaše ručičky zlatější, tím líp pro mne, hahaha.“ Páter Hopsasa, profesor MUDr. Kirchenbruch atd. Když Kráječ říká „jsem děsnej fanda na knížky, jednou jsem dokonce vyloupil půjčovnu“, míní tím pravděpodobně, že je milovníkem literatury a že vyloupil knihovnu. Režisér prakticky neznámého jména Hobl mě ani napotřetí nezklamal. Opět krásná podívaná, opět přesný delikátní humor v lehce stravitelném, nicméně výživném filmu, opět pečlivost v každé drobnosti, důraz na každé marginální postavě. Opět trefné postižení jisté stránky „ducha doby“ (s Marvanem také parodie na Hříšné lidi města pražského – tři roky před jejich vznikem). Opět geniálně jednoduché hrátky s filmem (tentokrát vložky s vědeckou prezentací, ilustrační výjevy v kostele, wtf odnikud se vynořující staré postavy, jistě najdete další prvky, viz též Radek99). Opět podobenství (nebudu moralizovat, zmíním jen nepodstatný detail: Kráječ a dr. kráječ). Nezanedbatelným kladem je, že Hobl dokáže ve své komedii i z Filipovského vykouzlit zajímavou figuru (viz jedinou páterovu scénu, potom ovšem Kráječ), oprostiv ho od jeho typické polohy (prostě „ztracená tvář“). (Dále SPOILERY) Úvod: Brodský představuje svou epochální vědecko-lékařsko-spasitelskou metodu, načež začínají titulky u ležící gangsterské pistole. Atd., atp. Jeho doktor Bartoš začíná jako karikatura doktora Galéna (také on je lékařem chudých), během okamžiku se změní v dandyho, jemuž svět leží u nohou (milenka věda se změnila v prostoduchou slečinku s tenisovou raketou), nazítří je psancem a končí s tváří gangstera jako parodie vynálezce krakatitu. Brodského židovsko-goebbelsovského ksichtu bylo sice škoda, tato ztráta je však více než nahrazena příběhem prototypických tváří, jejich metamorfózami, odlučováním a setkáváním. „Až dosud jsem byl, jak dobře víte, přesvědčen, že člověka určuje za prvé prostředí, za druhé chování, za třetí motivace.“ Pointa mě, po okamžiku finální šokantně aktuální apokalyptiky, pravda poněkud zaskočila svým „vše se v dobré obrátilo“, ale jak se ukazuje, ono je to s tou vlastní tváří také všelijaké. Ostatně, „nehne se ani myš, střílíme bez výstrahy!“ ()
Vtipná Nesvadbova povídka byla vtipně převedena na filmový pás. Brodský se zde dopustil snad svého životního výkonu. Kdyby se téhož dopustil Hobl a film tudíž neměl několik hluchých míst, nebylo by co vytknout. ()
Čo už išlo českým filmárom v sedemdesiatych rokoch od ruky, bolo v predchádzajúcej dekáde ešte mierne rozpačité. Samozrejme mám na mysli úroveň crazy sci-fi komédií, pretože Ztracená tvář skrátka nedosahuje svoj vysoký potenciál. ústrednú myšlienku počujeme viackrát, čo ale obzvlášť neprekáža, len sa s ňou mohlo v scenári pracovať trochu sústredenejšie. Počuť hovoriť Františka Filipovského iným ako jeho dokonalým hlasom nech je mementom, že to skrátka ešte v polovici šesťdesiatok nebolo na poli crazy komédie ono, žilo sa vtedy novou vlnou. "Tvář není jenom ksicht". ()
(2x) Objev, který může zakrýt každý zločin... může vzít tvář celému lidstvu... může všechno i ovládnout celý svět! Zdařilý vědecko-fantastický snímek na téma zlo, které může přijít s každým převratným vynálezem. Ztracená tvář stojí tak trochu ve stínu slavného Krakatitu. Tenhle pozapomenutý kousek z půlky zlatých šedesátek je plný absurdity a kritiky spoločnosti hraničící s jemnou provokací. Jako vrchol vidím scénu, v níž lhostejného doktora v podání Martina Růžka donutí dívat se na medicínské experimenty jendině arogantním způsobem – násilním přepadnutím a přivázaním k židli v koutě místnosti. ,,Takhle se pro vědu neobětoval ani samotný Pasteur..." Film lze brát jako originální crazy komedii, retro kriminálku z první republiky (vedle pár zlodejíčků jako vystřižených z Hříšních lidí hraje hlavního policistu opět "rada Vacátko" Jaroslav Marvan, jak jinak), podobenství nové filmové vlny 60. let i jako filosofický film řešící vedle problému zneužití vynálezu i otázku podstaty člověka v rovině tvář verzus povaha. ,,Člověk se přece uvnitř nezmění jenom tím, že se popálí, pořeže nebo podstoupí chirurgickému zákroku." Herecký koncert Vlastimila Brodského ve filmu se skvělým scénářem a artovým laděným – dialogy se střídají s vnitřním monologem a retrospektivním komentářem hlavního hrdiny a obraz hlavní dějové linky se doplňuje s abstraktními záběry a flashbacky ve filmovém negativu. Pozornému divákovi neujde opakování a stupňování mnoha situací, prostředí a podobných scén, které ve filmu vyvolává jakýsi pocit věčného koloběhu života. Po herecké stránce zaujmou kromě již zminěných pánů Brodského a Růžka výborní ve svých rolích Marie Vášová, František Filipovský a Jiří Vala. ()
Kosmopolitní námět i začátek utopený v českém bahýnku. Gangsterka i noirovka se sci-fi motorem, říznutá drsnou romancí (Brejchová). V momentu, kdy kněz/Kráječ/Filipovský "přejde" opravdu k církvi, jdou všechny kvality filmu do háje, a konec ani nebaví. ()
Film natočený s neuvěřitelnou jistotou a oplývající skvělými hereckými výkony. Celkově velmi pozitivní dojem bohužel poněkud sráží to, že se Ztracená tvář jakoby nemůže rozhodnout, chce-li být parodií nebo vážně míněným filmem. Místy jde o slušné psycho, místy rozmarně baví, místy rozumuje a místy si z nás zkrátka dělá šoufky... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: D.Moore, Rob Roy, Gary ()
Jako malý jsem se tohoto filmu hodně bál - už jen to neuvěřitelné téma výměny lidských obličejů! Dnes se na to člověk dívá shovívavěji, vidí tu ne vždy povedenou parodickou linku, ale pořád to má zajímavou atmosféru, doboru hudbu i některé herecké výkony. ()
Dlouho jsem ten film sháněl a pamatoval si z něj jen pár záblesků. Nějakého škaredého chlapa, zlého kněze a několik ošklivých obrázků. Když jsem film viděl znovu, všechno tam skutečně bylo. Pavel Hobl nepatří mezi nejznámější ani nejúspěšnější české režiséry, ale tohle je zkrátka film na rok 1965 tak jiný, odvážný a neuvěřitelný, že musí uvíznout v paměti. Hra mezi horrorem a absurditou. Podivné jednání postav (za všechny úžasný Martin Růžek). Promluva k divákovi. Chvíli se vám dělá špatně z odříznutých tkání, zachvíli se smějete nad nějakou (v dobrém slova smyslu) připitomnělou situací. Brodský je výborný, Filipovský ještě lepší a Delmare bohužel hraje spíše vzhledem než charismatem. První půlka filmu je opravdu úžasná, potom to trošku ztrácí dech. Ale i tak si budu Ztracenou tvář vždy pamatovat jako jeden z nejzajímavějších a nejvýraznějších českých filmů. Traktát o lidské povaze. ()
Tematicky ojedinělá a chvílemi vynikající česká žánrovka, jež doplácí na překombinovanost ve II. půli. ()
Pod brakovou zápletkou je chytřejší film, než by na první pohled vypadalo. Škoda jen, že se sám nedovedl rozhodnout, jestli jde cestou vážného bijáku nebo parodie. Zajímavé je, že gangster v jedné z hlavních rolí má tvář řádně Zjizvenou. ()