Lady Bird

Další typický americký nezávislý film o dospívání, o hledání identity, křehkém a složitém období puberty, o tom složitém přechodu do dospělosti, při kterém jsem si ale nejvíc uvědomil, jak jsem rád, že nežiju ve vysněných USA, ale tady v Česku, kde ještě tak nezáleží, v jaké části města bydlíte, jakou práci a auto máte vy, nebo vaši rodiče... Malý film, říkající ovšem mnohé o odvrácené straně kapitalismu, stejně jako o složitosti dospívání kdekoliv, v jakékoliv kultuře... (26.02.2018)

(1001) Film mi silně připomněl dobu, kdy jsem každý den přemýšlela o tom, jaké by to bylo zabít se, takže asi správně zachycuje ducha určité životní etapy, řekla bych. Za nejcennější momenty filmu považuji nedůležité důležité rozhovory o pár větách: s Dannym, s tou cool holkou, s bratrovou přítelkyní, s tátou, roztroušené mezi pokusy spojit všechno jednou fabulí - která by podle mě nakonec nebyla ani potřeba, vzhledem k tomu, že stejně moc nefunguje. (05.03.2018)

Skvěle zahraná cesta do hlubin teenagerčiny duše. Oprsklá rebelka hledající sama sebe i někoho k sobě se Saoirse Ronan velmi povedla, no ale bez protikladu Laurie Metcalf v roli matky by její Lady Bird byla poloviční. Je to příjemná podívaná, ne tak třeskutě vtipná jako třeba Juno (té se to přiblížilo hlavně otcovými vtipy a scénou s trenérem, který koučoval školní divadl), ale o trochu melancholičtější... A ke konci bohužel také trochu rozvleklá. (16.03.2018)

U filmu jsem se sice nenudil, ale na druhou stranu jsem se ani příliš nebavil. Christine se vlivem puberty a přílivu hormonů bouří proti všem a všemu a nic víc už vlastně příběh nenabídl. Původně jsem chtěl snímek ohodnotit dvěma hvězdičkami, ale nakonec jsem jednu přidal za výkon Saoirse Ronan, která byla naprosto přesvědčivě protivná, a za školního trenéra, který dokonale režíroval divadelní představení. Hra jako hra, že jo? (18.04.2018)

Pro někoho možná nepříliš zajímavé, pro mě naopak civilním způsobem krásný film, který přesně vystihuje náladu dospívání a vztahy s vrstevníky a rodinou (především vztah matka-dcera). Něco na filmech Grety Gerwig zkrátka dokáže okouzlit. Začínám si říkat, že tato mladá scénáristka a režisérka má pro tento typ tvorby cit. Stejně silný dojem na mě totiž udělaly její Malé ženy. A z filmu o filmu jde navíc vidět, že umí citlivě pracovat s herci a to také udělá hodně. Nepochybně má smysl i pro vhodné herecké obsazení, protože hercům tyto role padnou jako ulité a působí v nich velmi přirozeně. Právě přirozenost a delikátnost, s jakými jsou ve filmu vyobrazeny vztahy a emoce, mi je osobně velmi blízká, a věřím, že empatičtěji zaměření diváci si rozhodně přijdou na své. Za mě by si film rozhodně zasloužil vyšší hodnocení, a tak se neváhám přičinit svým vlastním hodnocením. ~(4,7★)~ (17.01.2021)