Obsahy(1)
Návštěva u slepé pacientky se pro oční lékařku změní v noční můru ve chvíli, kdy poznává, že v tomhle domě něco není úplně v pořádku. Film je součástí projektu Pionýři hororu 2. (oficiální text distributora)
Recenze (30)
Můj osobní favorit v druhých PIONÝRECH. Minule s V1 u mě Robert bodoval vtipem a ztratil na nezajímavé filmařině a nehororovosti, tady vsadil na vážnou notu a sugestivní filmařinu odkazující k mé oblíbené české ponuré filmové škole 60. let a je z toho slabších 5 hvězdiček. Pochmurná, znepokojivá atmosféra se díky vyšinuté kameře a Liškově hudbě dá od prvních okamžiků doslova krájet a prodávat na deka a scénář ani herecké výkony neurazí, byť konec diváka nesejme. Nemám Robertovu hojnou filmografii moc nakoukanou, ale z těch čtyř filmů, co jsem zatím viděl, mi OČI sedly s přehledem nejvíc a podobně jako Vierzbowskii se tiše užírám závistí :) ()
Oči, oči, oči...oko za oko, jiné oči za mé oči. Čekal jsem inspiraci Andaluským psem nebo Fulcim. Vynikající kamera, černobílá dává snímku správnou špinavost a syrovost a s Liškovou hudbou vytváří působivou atmosféru. Nejvíce se mi líbila scéna objevení dcery s nájezdem kamery. Osobně bych dotáhl film do skutečného konce, tvůrci jej ale nechali na divákově fantazii... ()
Po minulém průseru V1 to měl režisér Vrba v mých očích doslova spočítané. Jeho dílo patřilo k tomu nejhoršímu, co jsem v prvních Pionýrech měl možnost vidět. Tentokrát však zůstaly mé oči doslova „vytřeštěné“ nad tím, že dokázal natočit něco, co je minimálně o dvě třídy lepší. Tento krátkometrážní kousek se mu skutečně povedl. Černobílé zpracování bylo super, vytvořená atmosféra rovněž a já doslova litoval, že vše bylo utnuté. Klidně bych zvládl ještě delší stopáž. Rozhodně společně s To není moje sestra! nejvydařenější kousek druhých Pionýrů. 70% ()
Róba Vrbů tímto dílkem provedl několik věcí: 1) složil poklonu 60tý létům 2) je to jeho nejlepší film 3) pokořil kvalitou dost pravděpodobně všechny amatérské filmy co kdy v ČR vznikly 4) pokořil zcela jistě drtivou část české profi produkce po roce 89 5) bohužel mě tímto také dost nasral, takže usilovně přemýšlím jak ho zabít... ()
Povedený! Atmosféra je tu skvělá sice hlavně díky využítí hudby jednoho z nejlepších cs skladatelů, ale na působivosti filmu to moc neubírá, neb tvůrci moc dobře věděli, jak onu hudbu použít a i bez ní by docílili tísnivého pocitu, který je hlavním plusem filmu. Hodně dobré je bezčasné zasazení kamsi do komunistického československa, kdy jako bonus všichni aktéři působí jako exotiální a nepříliš hezké kreaturky z nějaké podpultové literatury, což je velmi fajn! Když se to snoubí s dobrym zvládáním řemesla, je tu skvělej výsledek, kterému chybí jen postarší muž, co se mu v rukou houpá sekyra a je poněkud neklidný. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (3)
- Točící se gramofonová deska v jednom ze záběrů byla skutečně nahrávka písně „Lásce své se rouhám“, kterou nazpívala Vlasta Bláhová, a která ve filmu zní. (Gary)
- Slepá Vágnerová (Vlasta Jelínková) i její manžel (Robert Vrba) kouřili ve filmu skutečné cigarety značky „Partyzánka“, aby se zachovala dobová věrohodnost. Krabička těchto cigaret byla desítky let stará, protože se již dlouhou dobu nevyrábějí. (Gary)
- Dům, ve kterém se natáčelo, je už spousty let neobývaný. Se svolením majitele došlo před natáčením k jeho vyklizení, přesunutí nábytku a vyvezení spadaného zdiva a omítky. (Gary)
Reklama