Pán prstenů: Dvě věže

kino verzi všichni dobře znají. já bych se chtěl zmínit o EXTENDED TRILOGY. prsten je stále těžší. dozvíme se kolik je vlastně Aragornovi roků, sledujeme dokonalost elfa a vtip trpaslíka. všichni zde dostávají o trošku více prostoru (i glum) a nic neruší a nevybízí k doměnce, že těch přidaných 43 minut je navíc. dokonalost DTS si vychutnáte v bitvě o helmův žleb a zákonitě se musíte těšit na rozhodující bitvu o přežití středozemě!!!!!!!! (18.03.2006)

Ve "Dvou věžích" jde již do tuhého, pohádková atmosféra zmizela a příběh je roztříštěnější. Právě kvůli tomu je o chlup slabší, než "Společenstvo". Přesto mě zde uchvátila hudba, vizuál (především bitevní) a potěšila přítomnost Entů. Jako výčitka mě napadá snad jen otravná postava Eowyn, té ani po stém shlédnutí nepřijdu na chut. Jinak je to stále kvalitní díl jedné z nejlepších fantasy vůbec. (04.02.2014)

Kdo v nedávné četl můj komentář k prvnímu dílu, prosím aby jej v tuto chvíli nějakou dobu ignoroval, neboť se může zdát v několika momentech vzhledem k mému názoru u tohoto snímku poněkud opoziční. Lord of the Rings: The Two Towers musí být nutně souzen jako samostatný film a nejen jako součást trilogie, v jejímž středu bohužel stojí. Je to nevýhoda, to bez jediné pochyby, neboť tento snímek se musí vypořádat s těžkým úkolem, že jakožto středová část nemá vlastně počátek ani konec, ale stává se pouhým zprostředkovatelem děje mezi dvěma částmi... Jenže bohužel tím obtíže s tímto zpracování nekončí. Narozdíl od prvního a posledního dílu jsou totiž Dvě věže mnohem lidštějším příběhem, jsou tu sice krátce načrtnuté příběhy elfů a zejména pak entů, ale ostatní rasy získávají bohužel velmi málo prostoru. Jistou výjimkou jsou hobiti, kteří ovšem neprožijí krom velmi povedené cesty mrtvými močály v podstatě nic co by bylo pro děj - tohoto jednotlivého příběhu - důležité. Polidštění děje ovšem tvůrci brali jako výhodu, chtěli udělat z nouze cnost a přímo se kasali tím, že důraz na lidi není něco co by je omezovalo, ale právě naopak se snažili nalhat ostatním, že je to věc, geniální nápad, se kterým přišli... Zjednodušeně tak jsme svědky víceméně historického filmy s mírnými fantasktními prvky. Větší důraz je kladen na to minimum akce, které tu je a je jasně cítit, že tvůrci se snažili zahrnout více emocí. Nepopiratelným faktem je též zrychlení děje, kterému napomáhá jak rozdělení společenstva, tak i několik perfektních změn, kterými filmaři příběh obohatili. V podstatě se dá říct, že veškeré změny tu byly jen ku prospěchu věci. Máme tu minipříběh dvojice dětí, jedné rodinky, Aragorna, který zmizí po boji se sřety a spoustu dalších věcí, které napomáhají temporytmu příběhu a neustále se snaží diváka držet v centru děje... Dvě věže mají spoustu kladů a několik vyloženě nezapomenutelných scén, ale chybí jim větší jiskra a po filmařské stránce jsem opravdu znepokojen. Průměrný scénář si určitě zasluhoval lepší zpracování, veškeré prvky tu totiž působí neohrabaně a okoukaně. Se zápory většinou souhlasím s Dan9kem - takže tímto odkazuji na jeho komentář, abch zbytečně neopakoval již řečené - až na to, že mám k předloze přeci jen o něco vřelejší vztah... (11.03.2005)

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)

Veľkolepý film, v ktorom sa dá nájsť hneď niekoľko symbolík, ktoré sa dokonca navzájom môžu dopĺňať. Napríklad, pohľad z environmentálneho hľadiska je zjavný – vrcholí protiútokom prírodných národov (hobitov, trpazlíkov, elfov) a stromov (entov) proti Železnému pásu, oblasti industriálnej tyranie, útočisku dobyvačných ohyzdov (po česky skřetov) a iných démonických bytostí, miestu, kde príroda zomiera na úkor pecí a kovární. Dobro vs. zlo. Film Last Airbender bol očividne inšpirovaný touto skrytou agitkou. (27.12.2013)