Pán prstenů: Dvě věže

Pán prstenů je asi mým nejoblíbenějším filmem ze všech a neomrzí ani po několikátém shlédnutí. Je to naprosto bezchybné dílo a vůbec filmu neuškodí, že efekty již mnohdy nejsou nejlepší. Mám rád všechny tři filmy zhruba stejně a tvoří spolu dokonalý celek. Návrat krále jsem však symbolicky přidal do své Top desítky nejlepších filmů, jako ten nejpovedenější z trilogie. PS: také asi jediný důvod proč jsem zvolil Petera Jacksona jako svého oblíbeného režiséra, ale zaslouženě. normální verze=90% prodloužená=100% (11.04.2018)

„Je to ako v starých príbehoch, ktoré sme počúvali, keď sme boli deti, pán Frodo. Boli temné a plné desivých vecí. Snáď sa ani nemohli skončiť dobre. No nedalo nám to a museli sme ich počuť až do konca. Teraz už viem, prečo sa nám páčili.“ Ťažko sa v súvislosti s Tolkienovou trilógiou baviť ako o dvojke. Je to jeden obrovský epos, rozdelený na tri monumentálne časti. Rozhodne a bez debaty aj v Dvoch vežiach (zdanlivo najzbytočnejšej časti série) nájdeme množstvo magických scén (stretnutie s Bielym čarodejníkom v úchvatnom Fangorskom pralese; obrovský finálny Pochod entov; Samov motivačný záverečný preslov). Takisto akčné scény sú špičkové (nad predsa len príliš počítačovou bitkou s vrrkmi dozaista víťazí polhodinová finálna masakra v Helmovom žľabe s extra zábavným Gimlim). Nechýbajú ani vtipné momentky („počítanie mŕtvych“) a skvelé, fantastické nové postavy (Bernard Hill, Brad Dourif, Karl Urban), ktoré príbeh o Frodovi a prsteni zasadzujú do širších súvislostí. Plno mrazivých scén, pri ktorých sa tají dych ("Pozri. Tvoj kráľ bojuje sám." - "Už nie sám." alebo "Gondor volá o pomoc." - "A Rohan odpovie."). (18.10.2004)

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)

Dvě věže naplno prodávají nádherné scenérie Nového Zélandu, který se stal synonymem pro Středozem. Po rozpadu Společenstva jsou dějové linie rozděleny na menší skupinky, což v kombinaci z novými postavami a místy znovu zaručuje jízdu ve vysokých obrátkách. Do popředí se staví tragická figurka Glum a o slovo se přihlásí i Stromovous s armádou entů. Naprostým vrcholem je pak bitva o Helmův žleb, kde se svým uměním září především Legolas a Gimli. (01.01.2023)

Šílenost. Neberte to prosím špatně, souhlasím s Limou, první i druhý snímek z trilogie Pán prstenů (a počítám, že i ten třetí) má opravdu šílené, ne-li vražedné tempo. Když jsem si chtěl v paměti vybavit, o čem bylo Společenstvo, jaksi mi to nešlo. Říkal jsem si: "sakra, vždyť já si nepamatuju ani jména některých postav!" Ovšem POZOR!!! Není to chyba onoho filmu, není to vlastně žádná chyba, spíš výhoda, protože k tomu, aby si člověk film řádně vychutnal, je IMHO potřeba tři až pět zhlédnutí. A to je divákův orgazmus. Protože emocionální zížitek se s přibývajícími shlédnutmi měnit nebude, spíš bude stoupat. Podle mě by Peter Jackson měl zfilmovat více knih (takových výpravných) protože je vidět, že zapálení, s jakým tvůrci k látce přistupovali, vychází se srdce a toto vše není jen něco, za co by dostali zaplaceno a bylo jim jen cizí, ale to, že mají svou práci opravdu rádi. Vivat! Možná je to zvláštně napsané, trilogie LOTR se v jakémkoliv mém žebříčku oblíbených filmů asi neobjeví, nicméně se k ní budú dál vracet a nikdy, ale opravdu nikdy na ni nedám dopustit... (29.10.2003)