New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(více)Recenze (181)
Tři povídky v režii tří mistrů. Martin Scorsese, Woody Allen a Francis Ford Coppola. Martin Scorsese ukazuje, jaký dar má pro silné postavy a jak skvěle zvládá jejich osudy. Malíř v podání Nicka Nolteho je skvělý. Woody Allen si znovu zahrál svého neurotika, ale v tomhle případě je top neskutečně okouzlující, především díky jeho filmové mamince. A nakonec Francis Ford Coppola, který také nezklame, ale jako kdyby ke dvěma nějak nezapadal. Přece jen. Scorsese a Allen mají New York mnohem více v těle, a to jak životními zkušenostmi (Coppola je z Detroitu), tak i filmově. ()
Jsem jako většina uživatelů zde první a třetí povídka paráda. Druhá mě při sledování neoslnila a teď ráno si jí ani nepamatuju. O čem to bylo? ()
Na Coppolově povídce je prostě vidět, že to je výtvor teenagerky. Tenhle otravnej příběh rozmazlený, zbohatlický dcerky vypadá spíše než film o New Yorku jako adaptace nějakýho brakovýho románu o buržoazii z 19. století (otec slavným a bohatým flétnistou / kamarád synovec šejka). Rozhodně je o dvě třídy slabší než ostatní dvě povídky. ()
Nenapíšem nič nové, ale Scorsesho poviedka jednoznačne najlepšia, Allenova už trošku pokryvkávajúca a tá Coppolova ma ani náhodou nechytila za srdce. Výsledná známka - slabučké 4*. ()
ocenenia : MFF Cannes 1989 - nesúťažný výber ()
Hezky natočené krátké filmy od nejslavnějších režisérů mě moc nepotěšily. A to je mám rád. Sice je to takové lehké, úsměvné, ale také poměrně dost nudné. Scorseseho byl asi nejelpeší, za to ten Allena mě bavil minimálně. No celkově to vidím na 50% ()
Hodnocení je za Allenovu povídku, zbylé dvě jsou příšerné. ()
Scorsese 4*, Coppola odpad, Allen 5* - průměr 3* ()
Scorseseho pribeh ma nudil, Coppolov zaujal, a Woody Allenov tiez skor nudil. 66 % ()
Martin Scorsese 60%, Francis Ford Coppola 20%, Woody Allen 80% ()
Scorsese ****, Coppola **, Allen *** První povídka je nejlepší, výborná hudba a skvělí herci, druhá je totálně o ničem a ta poslední dost absurdní, ale zábavná. Čekala jsem od toho mnohem víc...celkem 65% ()
První povídce něco chyběla jiskra, která by tomu dala větší důraz na příběh, druhá povídka byla děsně nudná a pro mě zcela nepodstatná a třetí povídka se mi líbila nejvíc ze všech, i když to byla trošku blbost. Nicméně bych čekala, že spojení tří skvělých režisérů bude fungovat daleko lépe. ()
Scorsese za 3 hvězdy, Allen za 4 a Coppola za 2 ... ()
Pouze Woody Allen pobavil. ()
Uvodna Scorseseho poviedka je velmi dobra, Nick Nolte a Rosanna Arquette su pohodovi, avsak nebyt skutocne skveleho zaveru, tak by som 4* nedal. Coppolova poviedka ma vylozene nudila a otravovala, na com nic nemeni ani nadhlad a ironia s akou Coppola svoj part tocil, takze 2,5*. No a Woodyho Oidipus? Tak to bola uplna a cista Allenovska genialita. Skvely napad, vyborne dialogy a odzbrojujuce vtipy...proste Woody Allen akeho mame najradsej - 5*. ()
3 hvězdy dávám jen kvůli poslední Woodyho povídce, která byla alespoň vtipná, ale i ta mě nijak zvlášť neuchvátila. Coppolova mohla mít sebelepší myšlenku, ale zpracování bylo tragický. U první bych vyzdvihl hudbu a kameru, jinak nezáživný průměr. Pro mě teda jako celek zklamání. ()
V tomhle povídkovém klání je v mých očích vítězem jednoznačně Woody Allen, v těsném závěsu se drží Martin Scorsese a na samém chvostu visí Francis Ford Coppola, k čemuž mohl drobně přispět také fakt, že se v New Yorku jako jediný z těch tří nenarodil. Jelikož mě Woody Allen svou výtečnou satirou o věčně dohlížející matce opravdu hodně pobavil, tak jsem to promítla do výsledného hodnocení přidáním jedné hvězdičky navíc. ()
Tak pěkně popořadě. Scorsese zkusil udělat něco zajímavého, ale nedotáhl to do konce. Spousta hudby, malování, dialogy o lásce a přiměřené tempo pro naši schopnost empatie do psychologických operací hlavní dvojce, to vše je pěkné, ale v klimaxu nějak Životní lekce nic moc negraduje a především nikam nevede. Scorsese si chtěl patrně pouze zkusit jak mu povídková stopáž bude vyhovovat a docela mu to vyšlo, nicméně nějaké ALE tam pořád zůstává. Coppola. Co napsat o Zoe? Snad jenom, že větší paskvil už ani nejde vymyslet. Chaos, trapnost, divnost, to vše by mě normálně bralo, ale musím vidět, že pod těmi záběry opravdu bují něco jiného, než pouze záběry samy o sobě. Zkrátka neskutečná volovina, nehledě na to, že finále filmu signalizující, že rodinka typu PANEBOŽE je opět pohromadě jaksi postrádá smysl, pokud se odehrává v Řecku a nikoliv v New Yorku, název celého snímku je Povídky z New Yorku doprdele, tak proč zakončovat povídku v cizině? Hrůza! No a Woody Allen to celé maličko zachraňuje, nicméně 45 minut je pro něj zoufale málo, aby dokázal vykonstruovat naprosto komplexní film se vším všudy co na něm máme rádi a co dostává do všech svých filmů. Abych to nějak zesumarizoval, dodám snad jen to, že jako celek působí New York Stories jako schizofrenický patvar a každý z trojice velkých režisérů by se měl držet celovečerních záležitostí a přestat se snažit hustit něco, co prostě a zkrátka hustit nejde. ()
Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% ()
Povídky z New Yorku jsou utkány v odlehčeném pohledu na nejlidnatější město Spokojených států amerických. New York je světovým centrem obchodu, finančnictví, médií, politiky, vzdělání, zábavy, umění, reklamy i módy a zachytit nenucený půvab nejproslulejšího města je pokaždé svatou výzvou ctižádosti filmových tvůrců. Tři výrazní filmoví režiséři amerického původu spojili své schopnosti a znalosti ve snaze zaujmout, pobavit, rozveselit. Tři příběhy, tři odlišné postoje, tři různorodé pohledy na město měst, tři druhy filmařské rozjívenosti, kde jediným společným průsečíkem ruchu emoci je Paul Herman v nepodstatných hereckých rolích a termín láska v pestrých barvách života. Martin Scorsese vše rozjíždí povídkou ŽIVOTNÍ LEKCE na příznivé přílivové vlně ironie. Láska je základní potřebou tvůrčí múzy, přesto není jedinec v systému hry trvale nenahraditelný. Hlavní postavou je uznávaný a úspěšný abstraktní malíř Lionel Dobie (dobrý Nick Nolte) a jeho potřeba ve tvoření úzkosti. Jeho protějškem je Paulette (zajímavá Rosanna Arquette), netalentovaná studentka malířství a Lionelova múza v rozpolcenosti touhy, rozumu a vzájemného využívání. Zaujme Paulettina jednostranná známost a komik snobsky intelektuálního podání Gregory Stark (Steve Buscemi), moderní malíř a sebevědomý Paulettin svůdce Reuben Toro (Jesse Borrego), lehce nervózní kurátor Lionelovy výstavy Phillip Fowler (Patrick O'Neal) a nová i mladá naděje něžného políbení múzy lásky utrápeného malíře (Brigitte Bako). Francis Ford Coppola nabízí efektní obrazové hrátky prominentního dětství ŽIVOT BEZ ZOÍ. Dětská přemoudřelost, nadstandard životního luxusu a roztřesené zdání orientální pohádky zanechávají rozpaky. Hlavní postavou je Zoë (Heather McComb), povýšeně šťastné dítě, které si vždy a všude ví rady. Zaujme matka na cestách profesní fotoreportáže Charlotte (Talia Shire), otec a nejlepší flétnista světla světa Claudio (Giancarlo Giannini), spolehlivý sluha Hector (Don Novello), nový arabský spolužák Abu (Selim Tlili) a sjetá princezna Soraya (Carole Bouquet). Láska si hraje na schovávanou, ztrácí se a nachází. Bohužel nejpříjemnějším momentem povídky je jen hudební koncert v Propylajích athénské Akropole. Woody Allen vše ukončuje svým OIDIPOVÝM ZTROSKOTÁVÁNÍM v režimu a ve struktuře rozjívené ztřeštěnosti. Láska čeká na souhlas i soulad schválení. Hlavním zájmem událostí je padesátiletý právník Sheldon Mills (velmi příjemný Woody Allen) a jeho hledání vhodného životního partnera. Jedinečným názorovým oponentem je jeho stará matka (velmi zajímavá Mae Questel), velmi náročná k synovu způsobu životu a naprosto indiskrétní v intimně osobní rovině. Zaujme Sheldonova přítelkyně se třemi doživotními závazky Lisa (Mia Farrow), amatérská vymítačka ďábla Treva (Julie Kavner), Sheldonův psychoanalytik (Marvin Chatinover), poctivý kouzelník Shandu (George Schindler), překvapený a opatrný vedoucí divadla (Larry David), hluchá teta Ceil (Jessie Keosian) a Sheldonův nadřízený pan Bates (Ira Wheeler). Povídky z New Yorku otevírají rozradostněnou slavnost tří amerických celebrit filmové režie. Martin Scorsese okouzlí a pobaví svou ironií i pocitem úzkosti. Francis Ford Coppola opět dokládá, že je efektním vypravěčem bez hlubšího smyslu a pochopení nitra. Jeho malý příspěvek je rozčarováním. Woody Allen svou neurotickou ztřeštěností celkový dojem mírně vylepšuje, přesto nedokáže udržet kvalitu po celou dobu a kluzké podrážky se občas smeknou ze zamrzlé hladiny vkusu. Povídky z New Yorku jsou lehkým filmovým občerstvením. () (méně) (více)