Režie:
Jaromil JirešScénář:
Vladimír KalinaHudba:
Luboš FišerHrají:
Václav Neužil st., Hana Sekyrová, Bohdan Pavlík, Ivan Vyskočil, Jitka Molavcová, Ferdinand Krůta, Petr Kopřiva, Josef Nechutný, Bohuš Záhorský (více)Obsahy(1)
Trojice banálních, námětově i realizačně rozpačitých povídek se odehrává kolem výstavby pražského metra a svým budovatelským laděním spadá do okruhu typicky normalizačních látek, jimiž si někdejší příslušníci nové vlny museli vykupovat svou "pomýlenost". Velice mělce zachycuje privátní osudy lidí na pozadí velké stavby, ať již je to milenecká dvojice zvažující pokračování svého vztahu, zlepšovatelský nápad, který pomůže dohnat zpoždění, nebo nález středověkých mincí. Režisér Jaromil Jireš těmito třemi historkami z budování první linky pražského metra splnil povinné normalizační pokání. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Nostalgie je mnohdy špatný rádce, ale já mám na tenhle povídkový film opravdu pěkný vzpomínky. To vzpomenutý mládí hned nějakou hvězdu přihodí :) ()
V první povídce jsem docela záviděl Vyskočilovi, kterej bydlel v ulici Hvězdova a pracoval na výstavbě stanice metra Mládežnická (Pankrác). Taky bych se chtěl dočkat toho, že to budu mít někdy do práce minutu pěšky. Kromě toho tam řeší nějaký svoje vztahy s Molavcovou, případně svařuje něco v tunelu metra. Druhá povídka je jakoby nejvíc budovatelská. Pořád se tam řeší nějaký plnění plánu a nakonec nějakej páprda přijde se zlepšovákem, jak přepravit razící stroj někam jinam, aby se nemusel rozebírat, díky čemuž se podaří plán splnit. No a nakonec to s nim šlehne. V poslední povídce hraje socialistický Brad Pitt alias Jaromír Hanzlík opět jednu z řady pro něj typickejch rolí takovýho zmatenýho lamače dívčích srdcí. Celej film končí jakousi slavnostní zkušební jízdou ze stanice Gottwaldova (Vyšehrad) a záběrem na to, jak se vyměřuje prodloužení trasy směrem na Jižní Město. Všechny 3 příběhy jsou dost blbý a těch pár historicky zajímavejch záběrů to nezachrání. ()
Tři povídky: Privátní demolice, Balada o Bulfasovi, Chebský fenik. Velice decentní a přesvědčívá Jitka Molavcová, záběry na starou Prahu a ze stavby metra. ()
Povídkový film - Privátní demolice, Balada o Bulfasovi, Chebský fenik. ()
Krásná hudba a vzpomínání... jinak nic!!! ()
Úlet ze sedmdesátejch, jehož jediným kladem je možnost podívat se jak se budovalo Céčko. Nic proti inženýrům co metro prodloužili o další stanice. Klobouk dolů před těmi všemi, ale bohužel tohle dílko mělo sloužit hlavně jako ovace režimu co dokázal.. Snímek je složen ze tří povídek a vše už tu bylo řečeno. V první pubescentně knírkatý Vyskočil ukecává mladou Molavcovou aby se k němu vrátila po rozvodu a mezitím svařuje cosi v tunelech, ve druhé Záhorský když stavba nejede podle plánu vymyslí s Peškem a Řehořem zlepšovák, že razící štít který se běžně před vytažením rozebírá nerozeberou, ale vyndaj v celku čímž ušetří měsíc a doženou plán. To se jim povede, ale Záhorského z uspokojení klepne pepka a tak se na převoz razícího štítu dívá z připíchnutého parte na stavební buňce... Ve třetí flákač bagrista Hanzlík honí baby tak dlouho až okouzlí jednu ze Spořky. Přitom ale nasere mistra, které ho pak taky okouzlí a on jej po vyhazovu znovu pustí k Poclainu..... Nakonec se oba mladí hrdinové (Vyskočil a Hanzlík) svezou i se svými slečnami při zkušební jízdě, kde jsou Pešek, Řehoř a další hrdinové z filmu. Cestuje se z Vyšehradu (Gottwaldova) na Florenc (Sokolovskou), hraje dechovka atd... a rovnou říkám pche už vidím jak nějakej bagrák a svářeč jsou puštěni na papalášskou akcičku i s jejich drahými polovičkami.... Na Záhorského se nezapomnělo, opět je mu věnován záběr na jeho parte (teď již ošplíchané blátem dále se ženoucí stavby)... Někoho z komentujících možná dojal zvuk symfonického orchestru při ražbě tunelů či dunivé tympány při převozu štítu a pohledu na staveniště... Mně ta hudba přišla dost psycho, čemuž kralovaly elektrické tóny synťáku při začátku filmu v úvodním pohledu na oranžové světlo blikajícího semaforu. Mně zbývá než si povzdechnout... tak tohle natočil režisér Valérie a týdne divů (1970). Nutno dodat, že jistě ne s nadšením a jistě né dobrovolně..... Dva Feniky. * * ()
Film mě zaujal jen tím, jak je nepřirozený. Jak si lidi notují, jak se jeden zajímá o druhého, a přece to nejde do absurdna, čímž by se to stalo komickým....Film ale odpovídá pokusu doby - vylepšovat lidi, které ale v reálném životě člověk sotva potká...Časem mě to celé začalo nudit a ba co víc, bylo mi ze sledování tohoto filmu špatně. Napadá mě, že je to i výzva. Zkusit ho vidět znovu a jen ať si mé psyché zvyká, ať tou hrůzou projde znovu, aby byl odolnější na podobné filmy, kterých je víc než dost...Za klad považuji, že je z českého prostředí, pro české diváky, kteří ale příliš těmhle filmům nehodují. ()
Režisér Jaromil Jireš těmito třemi historkami z budování první linky pražského metra splnil povinné normalizační pokání..... Scénář - Jaromil Jireš a Vladimír Kalina. Produkce - Václav Rouha. Kamera - Jan Čuřík ()
Presne tak, tento film Lidé z Metra spĺňa všetky normalizačné atribúty nevyhnutné k akémusi zahľadeniu stôp po tom, čo sa tu napáchalo od 70-tych rokoch. K postavám sa aj preto príliš nedostane a ak áno, len veľmi povrchne a skôr ako k dákemu kolektívnemu súputníkovi, ktorý nemá vlastný a autonómny brainwashovský svet a nie je ani samostatným indivíduom, ale bábkou v rukách normalizátorov, ktorý mu i sami maľujú jeho svet a jednostaj ho taktiež vytvárajú. Sú teda ešte väčšou bábkou, než samotný význam metra, ktorý ich spoľahlivo a významovo zatieni. Ešte i ten poviedkový charakter vábi na taký ten poetický rám, ale vravím, príbeh je pre diváka dnes už v mnohom čitateľný a nič "nadprirodzeno" v estetickom ponímaní tu nenadobudne. ()
Nedobrovolná budovatelská úlitba tehdejšímu komunistickému zřízení. To muselo jistě pomlaskávat blahem. Nicméně, výstavba metra byla hezky zmapovaná. Kdyby se takhle točilo o Blance, tak to bude jasná komedie roku. Myslela jsem si, že špatně slyším, když promluvila Jitka Molavcová. Co to bylo za nápad ji nadabovat? Některé záběry Prahy byly zajímavé. Každá doba si holt žádá své. S tím se bohužel nedá nic dělat. ()
moja zaujímavosť:Film sa natáčal v Hornej Lehote,v rôznych lokalitách Prahy a v Nizkych Tatrách blízko chaty Kosodrevina. (dyfur) ()
Asi tak na urovni Menzelovho filmu Kdo hleda Zlate dno. Aspon pre mna. Myslim, ze boli oba natocene v tom istom roku. 54 % ()
Neurážlivá připomínka výstavby metra v Praze na drobných příbězích lidí na ní se podílejících. Praha sice byla oprýskaná, rozpadající se, ošklivá, ale aspoň že se investovalo do řešení dopravní situace. ()
Povídkový film o metru či přesně o lidech co se o jeho výstavbu postarali. V jedné povídce starý chlap co vymyslí zlepšovák na stěhování jakéhosi jeřábu a v metru nakonec i umře. Pak je tu zase mladý bagrista co objeví náký starý mince a musí se zastavit práce, aby památkáři mohli místo prozkoumat. Bagrista se snaží něco z penízu vytěžit nechce se mu moc dělat, ale nakonec se ještě rád vrací do práce. Ps - já se divím, že se na ten nález nevykašlou a nezahrabou to , přece plán pětiletky je víc než náký historický předmět aspoň v té době mě to tak přišlo. ()
1. povídka Privátní demolice se mi moc líbí skvělá hudba i výkony Molavcové a Vyskočila...2.Povídku utáhl skvělým způsobem Záhorský.3.povídka spíš průměr.Nicméně Jireš udělal nadprůměrný film "o práci" aniž by soudruhoval... Skvělá hudba Fišera ! ()
"Vono to jede..." Metro na trase C možná jede, do toho hřmí a burácí Fišerova hudba, ale jinak tedy fakt nevím... Ještě zajímavá je Jitka Molavcová v první povídce "Privátní demolice" a Jaromír Hanzlík ve své tehdy asi typické poloze jakéhosi "Don Juana v povídce třetí "Chebský fenik". Ale jinak je to celé takové šedivé, jak z nějakých budovatelských filmů z padesátých let. Výbornou kulisu tomu ale dává Fišerova hudba se zajímavými kontrasty mezi hudbou s údery tympánů při "budovatelských" scénách ze stavby metra a jímavou hudbou z "romantických" scén. ()
Jsem odolný vůči budovatelské kinematografii. Toto je ale taková pitomost, že o své odolnosti pochybuji. Jireš to točil za trest? Mě nevadí, že je to o práci a straně, mě vadí, že je to debilní. I Okres na severu je umělecké dílo. ()
Z celého filmu mě zaujala tak maximálně Molavcová. Mně už od dětství byla hodně odporná, kvůli svému afektovanému chování, mluvě, grimasám apod. A vida, v tomhle filmu se chovala, tvářila a mluvila normálně, a najednou člověk zjistí, že je (byla) to moc hezká ženská. A už si neťuká na čelo, když se dozví, že v šedesátých letech soutěžila o miss. Zkrátka, jak vidno, i sebevětší fyzická krása může být zničena tím, že se člověk chová jak pako, a Molavcová by měla proklínat Suchého, že jí dotáhnul do Semaforu a donutil neustále se pitvořit. ()
Tři naivní budovatelské příběhy, které dokážou zaujmout nejvíce asi historickými záběry ze stavby metra. Nicméně Jirešovi se podařilo vykouzlit i pár obyčejných hezkých záběrů, které nevyznívají absurdně (oproti třeba vypjaté psychologické scéně u bagru) a ačkoliv závěrečné titulky podbarvuje vznosná hudba, jako by končilo velkolepé historické drama ze starého Říma, dá se to přehlédnout a bez újmy strávit. ()
Ja mam rad filmy o praci a nestydim se za to. :) Tady je vsechno takove bezva, proste presne jak to v sedmdesatkach na pracovistich bylo... ;) Prekvapila necekane puvabna Jitka Molavcova. ()