Purpurová růže z Káhiry

Nemít to takový závěr, jaký to má a pak taky ten celkem originální náměť, je to jen tuctová romantická komedie/pohádka s jednorozměrnými charaktery, naivním fungováním reality a spoustou přeslazených momentů. Pozitivní pro mě je, že jsem v tom moc nepoznával Allenův typický styl, který mi osobně vůbec nesedí, ale výsledek stejně nedopadl o moc líp. On si ten film sám za tu dobu (což je vinou hlavně toho, že za ním stojí slavný Woody Allen) vytvořil takovou pověst hrozně originálního a příjemného, který má světu říct, že filmy mají lidi hlavně bavit a že do kina si chodí člověk oddechnout a nehledat logiku apod., jenže tohle je takový základ, na kterém stojí asi každá komedie (která ale opravdu chce být komedie, aby někdo neměl chytré připomínky). Allenova verze téhle teze má tak nadšený ohlas dost pravděpodobně jen proto, že je Allenova a že tak významný režisér si něco takového může přece dovolit. Jenže já si nemůžu pomoct, mě ani tímhle neoslovil. Ne, že bych si rád u nějaké dobré komedie neoddechl, dokonce i těm únikům do filmových (potažmo seriálových) světů, kde vše dopadne dobře rozumím, takže ten film měl velký potenciál mě oslovit, ale tady jsem měl problém s tím, jak moc se to snaží propojovat realitu s tím fikčním světem, přičemž to nedokáže plně využívat svůj potenciál a ve vykreslení reality to kvůli jednorozměrným charakterům selhává už úplně, až teda na ten závěr. A přitom se to neustále chce omlouvat tím, že "to je přece oddechovka a víc od toho přece nikdo nečeká". No jo, ale proč by to nešlo? Proč to tak zbaběle omlouvat a tvářit se, že z toho nešlo dostat víc? Takové Pleasantville má vlastně dost podobný námět a i když se v druhé půlce filmu začínal dost rozpadat, přišel mi propracovanější, než u Purpurové růže a přitom jsou to obojí vlastně oddechovky. A i jemu jsem víc jak tři nedal (i když bych rád), takže tady tomu nebude jinak. Nepřijde mi to nijak zvlášť nostalgické, ani milé, ani vtipné, ani se k tomu filmu nebudu rád vracet... spíš jen takové obyčejné, se zajímavým a originálním námětem, který ani pořádně nevyužívá, spíš ho bere jako oběť na poukázání "hloubky" jednoduché oddechovky a snaží se umlčet možnost, že i oddechovka může mít víc do sebe a stále zůstat oddechovkou se stejným vyzněním. Pane Woody Allen, my dva si prostě nerozumíme, ať už od vás vidím v podstatě cokoli... 3* (26.10.2022)

Vcelku průměrná Allenovka, která má sice svoje kouzlo, ale znova jí už nikdy neuvidím…60% (05.09.2023)

Satira na filmový průmysl a důmyslná pocta klasickým filmům dvacátých let? Ale kdeže... Woody naservíroval menu skládající se z příjemné zápletky, otřesně předvídatelného děje a nepříjemných postav. Cecilie je snílek, který svou zasněností skvěle maskuje to, že je velice povrchní. Filmy i muže mění s překvapivou rychlostí a její upejpavost působí kapku falešně. Tom Baxter je tak čistý, milý a usměvavý, že je nesnesitelný. Jeff Daniels nemá pro takovou roli patřičný nadhled a v roli Gila Shepherda je nemastný-neslaný. Pobaví jen záměrně typizované postavy z Purpurové růže, protože chvíle s nimi strávené v kině patří k nejlepším. Na film jsem se těšila, jsem poměrně zklamaná. A nemůžu si nedovolit připomenout Půlnoc v Paříži. Ač se Allenkám tolik nelíbí, snílkovství je v ní vykresleno mnohem lépe. Cecilii byste tak leda strčili do ruky harlekýnku. (18.03.2013)

V důsledku dost smutná komedie o tom, že život nebude nikdy takový, jak bychom si přáli... (24.03.2006)

Upraveno v říjnu 2020. Purpurová růže z Káhiry je vzletně ironickou anekdotou klauna s neodbytnou stopou zlomyslnosti. Klaun si pohrál s nejrozšířenější podstatou hollywoodské studiové výroby na pozadí hospodářské krize třicátých let a těch neutěšených lidských životů uprostřed setrvalé existenční a emoční nejistoty. Dokořán otvírá bariéru mezi realitou a snem, nabízí opojné zpestření melancholickému smutku všedního dne, s hřejivou laskavostí přeměňuje v náruči smutek v naději, aby na samotném konci s cynickou škodolibostí připomenul krušnou realitu, z níž nenabízí snadných útěků. Klaun se opíjí životem, ochutnává důvěřivou potřebu romantického polibku, a přitom občas rozdává štiplavé políčky a vrtošivě poskakuje mezi slzami a kapkou štěstí. Vyvolenou osobou propojených krajin povznášející fantazie a trudné reality je Cecilia (velice příjemná Mia Farrow), zasněnější servírka v neuctivém manželském svazku. Kinosál je bezpečným útočištěm k načerpání potřebné životní energie, úporná představa dostává hmotné tvary a přináší okamžiky niterného osvobození. Ale realita se nenechá jen tak odbýt. Hrdinou intimních chvilek naděje je Tom Baxter (velmi dobrý Jeff Daniels, taktéž v roli domýšlivého filmového herce Gila Shepherda), idealistický snílek a romantická filmová postava. Ten život za celuloidovým pásmem se zdá být v barvě bohatší a povznášející. Hříčka si užívá povzbuzenou paměť a kochá se nezpůsobně nezbednou radostí z romantického opojení. Důležitější postavou filmu je Monk (zajímavý Danny Aiello), Ceciliin nezaměstnaný manžel. Život v hospodářské nestabilitě nabyl hrubějších a vulgárnějších rozměrů a nestydatě zneužívá svůj patriarchální pocit výsady. Z dalších rolí: z nevyzpytatelné filmové postavy šokovaný ředitel kina Jewel (Irving Metzman), Ceciliina pragmatičtější sestra (Stephanie Farrow), se zasněnou Cecilií nespokojený majitel restaurace (David Kieserman), Monkovo potěšení těla Olga (Camille Saviola), křehká animírka Emma (Dianne Wiest), náhlou vzpourou filmové postavy zaskočený filmový producent Raoul Hirsch (Alexander H. Cohen), alarmující Gilův filmový agent (Michael Tucker), či z idealisty Toma zděšené filmové postavy: manhattanský dramatik Henry (Edward Herrmann), jeho společníci na egyptské dovolené Jason (John Wood) a Rita (Deborah Rush), odměřená paní hraběnka (Zoe Caldwell), zmatený vrchní Copacabany Arturo (Eugene J. Anthony), šarmantní zpěvačka Kitty Haynes (Karen Akers), nebo vzpurný komunista (Peter McRobbie). Purpurová růže z Káhiry je osvěžující a povznášející anekdotickou hříčkou s cynickou zlomyslností klaunské blaženosti. Půvabné filmové občerstvení s rozkošnou nadsázkou. (18.05.2011)

43. Zlatý Glóbus za rok 1985 - cena (1) - *Nejlepší scénář - Woody Allen + nominace (3) - Nejlepší film (komedie / muzikál), Nejlepší herečka (komedie / muzikál) - Mia Farrow, Nejlepší herec (komedie / muzikál) - Jeff Daniels (22.12.2008)

Nápadité, hravé - a výstižné. Názorný příklad nebetyčného rozdílu mezi hrdinou stříbrného plátna a mužem ze skutečného světa ... ;-))) (24.09.2009)

Pokud bych měl v souvislosti s tímto Allenovým filmem použít oblíbenou recenzentskou berličku, napadá mě tato: "Martin Frič meets Miloš Macourek". Skutečně, atmosféra příběhu nápadně připomíná prvorepublikové taškařice, ať už romantickou idylizací, nebo časovým úsekem odehrávání, zatímco myšlenka procházení mezi světem filmu a realitou jakoby pocházela z pera, ze kterého vyšly blázniviny typu masožravých Adél a pánů, z kterých se stanou vdovy - svojí nereálností je velmi zábavná. Takové guláše mi už v minulosti několikrát právě z toho důvodu pomíchání nesedly (poameričtělá britská komedie Hot Fuzz aj.), Allen ale dokázal, že se tomu vyhnout lze. Film se mi líbil i z další roviny - pro mě bylo sledování Purpurové růže jakýmsi zhmotněným cinefilským snem, věřím, že takový Douglas, Tetsuo, ale i jiní by toužili do nějaké svojí srdcové záležitosti vstoupit a žít v pospolitosti s charaktery. Sám nevím, kolikrát jsem si již při nějaké projekci říkal - "tam bych chtěl být taky". Potěšující jsou i herecké výkony - neúčast Woodyho před kamerou mě sice nedávala výrazné naděje na úspěch, ale i přes fakt, že se část humoru s ním ztratila, mě jeho podílení se pouze na dění v zákulisí přijde jako dobrý tah, jelikož opakovaně jsem se nevyjádřil zrovna pochvalně o jeho "chemistry" s Miou Farrow. Zde se mi potvrdilo, že šlo jen o můj pošramocený dojem a částečný zvyk na Diane Keaton, jelikož Farrow spolu s její kombinací hereckých prvků Katharine Hepburn a Nicole Kidman jsou duši hladící. Na půdě pětihvězdičkových allenovin sice nejméně nápadná hrouda, ale své hodnocení si zasluhuje neméně. 90% (23.07.2010)

Je to očarujúca moderná rozprávka o krehkej láske, jej limitoch o ilúzii a jej úlohe v bežnom živote. Je to tiež o čare filmov a stret s šedou každodennou existenciou. 7/10 (21.02.2022)

Jen námět je dobrej pak už jen šeď.. (24.09.2009)

„Živí chtějí, aby jejich život byl fikce, a ti fiktivní chtějí, aby byly jejich životy skutečné,“ a mě příběh o ušlápnuté servírce, která paralelně randí s postavou ze stříbrného plátna i s jejím představitelem, dohnal k úvaze, koho bych být na jejím místě ráda viděla na místě Toma Baxtera. (A cesta k rozhodnutí nebyla vůbec jednoduchá, protože ve filmu i životě tíhnu k osobnostem vizuálně i povahově nadstandardním, a tudíž pro život nepoužitelným. :) Purpurová růže je jakousi předehrou pozdější (a zdařilejší) Půlnoci v Paříži, kde Allen dovedl téma prolínání fikce a reality k dokonalosti. (24.01.2014)

Woody umí být ke svým postavám taky pěkně krutej. Ještě když jsem na to koukal naposled, bylo mi chudinky naivní Cecílie tak líto, že jsem si to ostatní nedokázal moc vychutnat. S trochou nadhledu ovšem člověk vidí, o co tu hlavně běží – o zamyšlení nad tím, co to vlastně filmy jsou, proč na ně chodíme, co nám můžou a nemůžou dát, no a tak dále, vše zabaleno do vkusně odlehčeného romantického oparu vyvolávajícího po větší část stopáže (aspoň u mě) bezděčný (až připitomělý) úsměv. Suverénně zvládnutá stylistika dobové „spotřební“ kinematografie, plus špetka neorealistického koření navrch. Dobře upečeno, ne že ne. (18.07.2011)

Woody Allen vie rozprávať krásne príbehy jednoducho. S uvoľnenou hudbou a zvláštnym kúzlom. Prelínanie reality s fikciou je prirodzene vtipné, nesílené a veľmi mi sadlo aj hlavné herecké duo Daniels/Farrow. Ideálna komédia na spríjemnenie dňa a keď tak rozmýšľam, určite jeden z najlepších Woodyho filmov celkovo. Úplne odpáleny som nebol, koniec ma sklamal a moc sa mi k priebehu ani nehodil, no pozitíva značne prevažujú. (23.03.2024)

Zpočátku jsem měl sice trochu problém s tou absurdní zápletkou, ale pak jsem na to přistoupil a nechal jsem se příjemně unášet touto poctou starým filmům. (15.11.2005)

Ironie života: "Ti, co žijí v opravdovém světě chtějí romány a ti románový chtějí žít doopravdy." (23.08.2012)

Naprosto věrohodně udělaná fikce... :-) Věřím, že si každý během sledování vzpoměl na nějaký idol, který by rád viděl vystupovat z filmového plátna a byl s ním. Stejně tak by byl nakonec zklamán, stejně jako Cecill. (15.11.2005)

mimoriadne sa mi pacilo na tomto filme spojenie reality naivnej lasky na prvy pohlad a jeho fantastickosti mia farrow je neskutocne krasna , film je prijemne kratky a navyse vo mne zanechal tuzbu naucit sa hrat na ukulele (14.09.2008)

milé, vtipné, emotívne - no proste tak jak to Woody Allen vie...jeho humor mi navždy asi zostane veľmi blízky...7,5/10 (23.11.2011)

Velmi drobná veselohra, která je podle mě závěrem obrovská pocta filmu vůbec. Sledujeme filmy, protože mohou naplnit sny, které nemůžeme mít v realitě. Když se realita přiblíží našim snům, tak je to jen záblesk, který rychle vyprchá... Nádhera !!! (02.05.2015)

Příjemný film s několika vtipnými okamžiky, odkazujícími především na filmová klišé starých amerických filmů, a hezkou atmosférou. Zajímavá je také hlavní postava ženy, která žije pouze fantazijním životem, protože s ní reálný svět neustále zametá. Přesto celkově jde spíše o průměrný Woodyho film. (19.06.2011)