The Purple Rose of Cairo
Purpurová ruža z Káhiry
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHudba:
Dick HymanHrají:
Mia Farrow, Jeff Daniels, Danny Aiello, Edward Herrmann, John Wood, Milo O'Shea, Dianne Wiest, George Martin, Van Johnson, John Rothman, Raymond Serra (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Skromná a nenápadná Cecílie pracuje jako servírka v bistru, její jedinou radostí v životě je pravidelná návštěva kina. Právě zde alespoň na chvíli zapomene na nelehkou dobu krize a na svého poněkud omezeného manžela Monka, jenž od doby, co ztratil práci, jen hraje hazardní hry a občas ji doma bezdůvodně zmlátí. Cecílie se již po několikáté jde podívat na svůj oblíbený film Purpurová růže z Káhiry, když ji najednou z filmového plátna nečekaně osloví obdivovaná postava cestovatele a dobrodruha Toma Baxtera. Ten je unaven neustálým opakováním prostoduchých banalit. Neznámou a lákavou skutečnost poznává právě po boku ušlápnuté Cecílie... Scenárista a režisér Woody Allen děj své hořce laděné komedie situoval do New Jersey, přitom působivě prolíná reálný svět hospodářské krize třicátých let a svět vymyšlený filmovými tvůrci. Z jednoduchého nápadu těží maximum, pro příběh našel příjemný "tón" vyprávění: vyvážené romantické prvky a nostalgii, postavy jsou viděny jakoby lehce satirickým odstupem a jejich dialogy zaujmou vtipem a nadsázkou. Roli Cecílie citlivě ztvárnila Mia Farrowová, jejího manžela Monka vytváří Danny Aiello (Ruby, Jednej správně, Zlaté časy rádia). Vděčný herecký úkol dostal Jeff Daniels (Cena za něžnost, Něco divokého, Dům na Carroll Street), jenž v dvojroli hraje "papírového hrdinu "Toma Baxtera i jeho poněkud nemístně nafoukaného hollywoodského představitele Gila Shepherda. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (163)
Další z nezapomenutelných filmů Woodyho. Překvapuje mě, jak je jeho tvorba tematicky rozmanitá. Tentokrát zvolil romantický motiv a krásně k tomu využil prvky fikce. Ačkoliv zde sám Woody tentokrát nehraje, vůbec to nevadí, protože málokterý jeho film vám tak skvěle představí jeho osobnost a myšlenky. Navíc Mia Farrow a Jeff Daniels hrají takřka dokonale, takže jeho absence ani trošku nevadí. 9/10 ()
Mňamka. I když... je tu i Poslední akční hrdina:-) ()
Už som sa určite niekedy predtým zmienil, že filmy Woodyho Allena nemám rád a jeho samotného vo filmoch priamo neznášam (pritom jeho bonmoty obľubujem). Preto som dúfal, že film, v ktorom nehrá bude znesiteľný. Nebol. Jednoduchá myšlienočka natiahnutá do rozmeru celovečerného filmu spôsobovala jeho myšlienkovú vyprázdnenosť. Ani neviem, čo som mal vlastne na filme obdivovať, čím bol výnimočný, zapamätateľný? Viem iba, že ma rozčuľovala aj hudba k nemu, čo sa tak často nestáva. A tak jediným svetlým momentom bola ukážka brilantného páru Astair-Rogers na záver filmu (to berte aj ako potvrdenie, že som film napriek všetkému dopozeral do konca). ()
První čtvrthodinu jsem se celkem nudil a připadalo mi, že bych radši sledoval onu černobílou Purpurovou růži z Káhiry, na kterou chodila hlavní hrdinka do kina. Poté, co se zápletka rozjela, mi zas vadila Mia Farrow, na níž nic zajímavého neshledávám. Film tak zachraňoval originální scénář a vynikající Jeff Daniels. Mimochodem: Viggo Mortensen hrál jen ve scéně, která byla vystřižena, takže bych ho sem ani nepletl. ()
Kdysi mě to nebavilo, za pár let jo, ba moc, nyní ale už ne, ba dělá se mi nevolno z představy, že bych si měl tenhle film v nejbližší době pustit. ()
Zápletka tak laciná, že jedině Allenovi tohle mohlo projít a s takovým úspěchem. Pozitiva: retro styl, hudba, kamera, Jeff Daniels Negativa: Mia Farrow, děj ()
WOODY ALLEN ma upútal svojim scenáristickým nápadom na Purpurovú ružu z Káhiry už len z toho dôvodu,že mám možnosť zhliadnuť FILM VO FILME,kedy postava z plátna vystúpi VON k hlavnej hrdinke,cinefilke Cecilie,ktorá film videla X-krát,servírka,ktorá je jej profesia ju deptá,deprimuje,padajú jej taniere,a tak šéf má toho dosť.Ide sa odreagovať do kina na svoj obľúbený film s fiktívnou filmovou postavou Toma Baxtera...Manželstvo jej neklape,muž hrubian,sedliak nemá k nej pochopenie,týra ju ako sa len dá,ponižuje ju ešte vehementnejšie,kedy sa povestný pohár raz a navždy pretiekol... Výborné herecké výkony,Mia Farrow,ktorá hrala v nebezpečnom filme Romana Polanského: Rosemariino dieťa,má tentokrát iné trampoty ako vtedy. Jeff Daniels v Dvoj/role herca Tom Baxter/Gil Shepherd podáva svoj perfektný herecký výkon ešte rannej kariéry. Najväčší tromf má režisér a scenárista Allen v scenári,atmosfére Ameriky 30 rokov,keď bolo veľa chudobných,štýlovej hudbe...Je to jeden z najlepších filmov Woodyho Allena bez Woodyho Allena,ale stále niečo tomu chýba. Možno som ešte stále nedocenil workoholika ALLENA? Jeho filmy prinášajú určitú inšpiráciu... ()
"This concept is totally new to me." Výborný nápad a geniálně zpracovaný! ()
Svým způsobem vlastně jen taková filmová hříčka, ale jak geniálně zpracovaná... A to nemluvím jenom o úžasném herectví, o skvělých fórech, ale hlavně o smyslu celého filmu, o jeho základním sdělení. Teprve pár minut před koncem člověku dojde, že ten malý Američan s velkým nosem a židovskými kořeny ho zase dokonale převezl... Něco neuvěřitelného, nesmírně silný film... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: sportovec, Matty PS: Možná by se tenhle film měl promítat jako test schopnosti vnímat filmové médium. Pokud někdo prohlásí, že "ten konec se naprosto nepovedl", je jasný ;o) ()
V poslednej dobe si stále viac obľubujem filmy, v ktorých prebieha úplne obyčajný romantický príbeh dvoch ľudí, na pozadí neskutočného, utopistického deja. Samozrejme iba v tom prípade pokiaľ sú podarené. A tento podľa mňa taký bol, aj keď postavy, ktorých sa to týkalo boli z toho nadprirodzeného uhla pohľadu vlastne tri... Ale jedna vec mi predsa len vadila (a keď čítam ostatné komentáre, mám dojem, že som tu jediný s takým názorom) a tou je Mia Farrow. Viem, pri sledovaní tvorby Woodyho Allena, si na ňu treba zvyknúť, ale do tejto role mi jednoduchho nesedela a podľa mňa hrala skôr zle ako dobre. Na záver pridávam citáciu, ktorá pekne vystihuje podstatu tohto filmu. "Nemôžeš sa naučiť byť skutočným, to je ako naučiť sa byť trpaslíkom. To sa nedá naučiť. Niektorí z nás sú skutoční, niektorí nie sú." ()
Neuvěřitelně nudný s mnoha dlouhými a zdlouhavými, nudnými scénami. Kdysi jsem na to vzal do kina Alfa tátu, a ten u toho usnul, a já si kousal sám nehty nad svou pitomostí, na co jsem ho to vzal. Ani vtipné to nebylo, jednoduchá historka roztahaná na hodinu a půl, herecky taky nic moc. ()
Jeff Daniels střihá netradiční roli s více než se ctí a Mia Farrow sází na image nepříliš hlučné a místy upozaděné hrdinky lehkých románů, která si právě tou prostotou má diváka získat. Ono se to poměrně daří, scénář čili manžel Woody Allen s ní jednoduše tak zametá, že by jakási sebereflexe nepřišla jen od nejtěžších cyniků. A kdyby přece jen, Allen to jistí koncem. To naznačuje, že ani zde rozhodně nevysychá proud slibných nápadů. Jenom u filmu tohoto formátu zamrzí ta Woodyho posedlost v kvantitě. Třeba u scén bezduchého plácání postav z plátna a jejich proklínání urpchnouvšího Toma Baxtera se člověk skvěle baví. Jenže ta samotná idea je ještě daleko vděčnější a na konci jsem měl rozmrzelý pocit, že scénář psal génius, který na něj měl tak dva dny a že něco chybí. To samozřejmě při plném obdivu k Allenovi, neumím si vůbec představit jiného tak masově úspěšného a zároveň inteligentního tvůrce, chrílícího to každoročně s konstatantní mírou kvality. Jen to bohužel topí filmy jako tento, mohl být klidně i kultovní, takhle "pouze" drží laťku. ()
SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 31.10.2014, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = (3.11.2014) ()
Ak si odmyslím toleranciu domáceho násilia, tak by som bola asi rovnako naivná romantička ako Cecilie. (Lumiere - Filmotéka - 27.5.2017) ()
Pořád jsem čekal, kdy si Jeff Daniels rozcuchá vlasy, zburanští a začne plácat kraviny. O to ten film byl zábavnější. Ta hra s filmovou fikcí a lidskou realitou je výborná. Revoluce ve filmu je velmi zábavná, stejně tak Tomova návštěva nevěstince ("Kam půjdeme?" "Ke mně do práce"). Výborný film, navzdory tomu, že hlavní hrdinka je nesympatická a její manžel naprostý kokot. Allen se vrátil z zábavnému a komickému humoru, bez přemíry existencionálního filosofování (i když i na to se, samozřejmě, dostane). ()
Purpurová růže z Káhiry patří k Woodyho slabším snímkům. Osobně upřednostňuji komedie, ve kterých on sám hraje, alespoň tedy ty z dob dřívějších. Film je protkán řadou vtipných a úsměvných scén, ale nekácel jsem se smíchy, tak jak jsem u jeho komedií zvyklý. ()
V tomhle filmu si Allen pohrává s nadpřirozenou zápletkou, která je jinak v jeho tvorbě dost ojedinělá: filmová postava uteče z plátna a zkoumá reálný svět, sama však zná jen dokonalý svět na stříbrném plátně, kde jsou vždycky padouši po zásluze potrestáni a láska dojde svého naplnění. Nutně tedy musí narazit - a náš reálný svět to v téhle konfrontaci prohrává na celé čáře. Ač se tedy jedná o zápletku nadpřirozenou, musím konstatovat, že se drží velmi při zemi a působí přesvědčivě - kdyby hypoteticky nějaká postava jednoho dne z plátna skutečně utekla, troufám si odhadnout, že by vše dopadlo nějak podobně. Allen je v Purpurové růži stále v plné formě a dokazuje, že je i skvělým režisérem, nejen hercem a scénaristou (jak ho známe odjinud) - například jak dokázal úžasně napodobit filmy 30. let, to se jen tak nevidí (za zmínku stojí skvělá práce s herci, přestože o Allenovi kolují historky, že herce nechá dělat co se jim zachce - zjevně to není pravda). Purpurová růže je pro allenofily povinný kus! ()
Jak napsal mladý Josef Kainar: "myšlenky zvučí / lana ve větru napjatá / lidé v lóžích sedí / zmámená kuřata // světelný klíč všem otvírá / vrata do tmy v malém biografu / útěk ze skutečnosti / za snížené ceny". ()
Po Ruži z Káhiry som sa cítil veľmi podobne, ako po Langovom Metropolise - uspokojený stále životaschopnou naivnosťou. Allen prostredníctvom kolízie medzi reálnym svetom a idealizovanou, fiktívnou filmovou "realitou" opakuje myšlienku z Manhattanu, akurát diktafón a svoju neodolateľnú neurózu ležiacu na pohovke vymieňa za okázalejšie, patetickejšie ale nie pôsobivejšie vyjadrovacie prostriedky (záverečná scéna tiež pôsobí ako alúzia na Godardovo Žiť svoj život). ............. Komediálny náboj filmu brzdí absencia nevypočítateľnosti, zabraňujúca rozohrať jazdu, ktorá by sa svojou streštenosťou mohla približovať Sleeperovi, napriek tomu, že vlohy na dosiahnutie tejto úrovne rozhodne má. ............. Napriek spomenutým výhradám je Purpurová ruža z Káhiry naďalej výsostne príjemnou melodrámou, vďaka hlavnej myšlienke s priam terapeutickými schopnosťami. ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
Gudaulin to ve svém komentáři skvěle vystihl: Film má dle mínění kritiků „reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se.“ Mám takový pocit, že Woodymu Allenovi se tady podařilo (ač to může znít nemožně) natočit snímek, který obě tyto protikladné možnosti filmového umění kloubí dohromady. Hlavní hrdinka, pocházející z oné reality všedního života, chodí pro únik z něj sledovat svůj oblíbený film do kina a v rámci toho úniku náhle zažije ještě větší dobrodružství, než čekala a celý příběh představuje takovou pomyslnou cestu z reality do onoho úniku a nakonec i navrácení zpátky. Divák má možnost zažít ten únik s ní, ale zároveň se ještě před závěrečnými titulky nevyhne ani onomu návratu. Nejdřív jsem si během první poloviny filmu říkal, že originální nápad s vystoupením filmové postavy z plátna do reality určitě šlo rozvinout do množství dalších situací a nápadů, natočit to se svižnějším tempem, pohrát si s jeho komickým potenciálem víc, až mi postupně došlo, že to ale přeci v rámci osobitého přístupu k námětu nebylo Woodyho cílem! Také musím uznat, že v rámci těch pár motivů, do nichž svůj nápad Allen rozehrál, to rozehrál velmi pěkně, originálně a alespoň pro mě poutavě. Purpurová růže z Káhiry není ztřeštěná crazy komedie, jak by možná někdo dle námětu očekával, ale nese klasický Allenův styl tohoto období a navzdory fantasy prvku plyne jako konverzační hra s romantickou zápletkou. Kdyby v realitě někdy došlo k oživení fiktivních postav z filmu nebo literatury, s kouskem nadsázky se dá říct, že tento film by měl k takové realitě určitě mnohem blíž, než třeba Těžký život dobrodruha nebo Falešná hra s králíkem Rogerem (...určitě nic proti těmto filmům :o)). Jiní autoři by dopřáli zatoulanci na výletě užít si to cestou v každém druhém podniku po cestě a velké množství nástrah, Tom se cítí v nové situaci mimo plátno ztracen, jen náhodou přijme pozvání do bordelu, aby záhy poznal, že to není prostředí pro něj a mimo chvíle se svou partnerkou je nucen zažívat i znudění. Mír a civilizační pokrok překonaly dřívější problémy zakázaných lásek, ale zdejší hranice mezi dvěma takhle rozdílnými světy jasně naznačují, že nečekaný okouzlující románek může trvat jen dočasně. Autor dopřává své hrdince osud dlouho podobný červené knihovně, než se vzhledem k nevyhnutnému návratu do tradičních kolejí takto očekávaný happyend v poslední chvíli hroutí. Přesto lze říci, že ten krátkodobý výlet určitě stál za to... Nejen precizní výtvarní stylizací vzdává Allen krásný hold černobílým veselohrám pro pamětníky, postavy z plátna (zvláště ženské) promlouvají k tomuto světu značně teatrálně, v kontrastě k civilně ztvárněné realitě. Jako komedie to není příležitost k uchechtání, ale úsměv na rtech mě tu často provázel, ten film umí zahřát, okouzlit. Mia Farrow je (podobně jako celý film) ve své obyčejnosti opět úžasná, její výraz v závěrečné scéně v kině na mě obzvlášť zapůsobil. Allenovi se zkrátka povedlo vtisknout retro filmu s poctou jeho oblíbeným klasickým veselohrám nový rozměr a já jsem za tohle zastavení rád, dneska mi Woody po delší době tedy hodně sedl! [90%] () (méně) (více)