Dukla 61

Je to velmi konzervativní, přímočarý film, který za prvních deset minut stihne použít všechny expoziční klišé, co jsou, a ve stejném duchu pokračuje. Neschopnost najít pro situaci unikátní řešení vyplývající ze specifik námětu a místo toho volení nejtypičtějších postupů je tu všudypřítomná. Ale nakonec asi i díky tomu ten film na základní rovině funguje a zjevně svou zprůměrovanou kvalitou oslovuje velké množství diváků, což je nakonec vždy to jediné, o co Česká televize usiluje. Jasně - mohlo by to být syrovější, mohlo by to odhodit rodinnou linku, mohlo by to udělat hodně věcí, aby z toho nebyl jen film dobrý na ČT - ale to se nikomu nechtělo. Další fádní spotřební zboží, jehož bezobsažnost je nakonec nejintenzivnějším dojmem. Nejsem naladěný na notu "Buďme rádi, že to vzniklo." Naopak - že vzniká tahle imitace kvality pro nenáročné publikum je důvodem, proč Česká televize coby producent a koproducent táhne kvalitu tuzemské tvorby kontinuálně dolů. 55 %. (30.05.2018)

Výborně natočená havířská tragédie, která může sloužit i jako intro do té drsné ostravské subkultury. Rodinná rovina je tu stejně důležitá jako ta nervy drásající, která se odehrává pod zemí. Líbí se mi i komplexnost, s jakou tvůrci pojali mapování události, která za neštěstím na Dukle stojí, včetně webového speciálu a dokumentu se vzpomínkami pamětníků. (03.06.2018)

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)

Zatím co v současné české kinamatografii se moc nezapomenutelných filmů netočí, televizní tvorba naopak kvete. Dvoudílná zpracování nějakých událostí je rodí jako houby po dešti a mají většinou velice dobrou úroveň. Vnímám rozdíl mezi televizní a filmovou tvorbou a nepovažuji se za znalce a milovníka té televizní. Z mého pohledu by se našlo několik věcí, které by stály za zmínku. Hodně záleží na zadání. Pokud bylo účelem přiblížit veřejmosti událost z roku 1961, to se myslím podařilo. Nemyslím si, že by bylo pro příběh stěžejní herecké obsazení. Uvedení dokumentu Černé zlato ve stejnou dobu hodnotím kladně. (04.06.2018)

Oživiť banícku katastrofu 7.7.1961 na ostravsku bol počin odvážny, ale režisér David Ondříček si so svojim tímom poradil a vytvoril realistickú drámu. Kaustrofobické scény z banských chodieb sa umne striedali so životným osudom elitného baníka a jeho rodiny a treba priznať, že materiálu by určite bolo ešte na jeden diel. Možno sa mohlo upustiť od prílišného tlačenia severomoravského slangu do popredia, časom si však uši zvykli a rozumeli textu. Česká televízia sa vyznamenala a slovenská verejnoprávna môže len tíško závidieť... (11.06.2018)