Tam na konečné

Tam na konečné je dům, kde žijí lidé. A o tom to je. Časy, kdy na Pankráci byla jen pole. 80% (25.02.2017)

Přišlo mi to dlouhé ale dobré...pro milovníky dopravy dodávám ........ : .................odehrávající se na dnes již zaniklé jednokolejné tramvajové smyčce před dosud stojícím domem na Budějovickém náměstí. Tenkrát zde opravdu končila d-3, ale scenárista a režisér v závěru krásného filmu předběhli dobu o čtyři roky a d-3 prodloužili až na Kačerov. ************************************************ O historii místa natáčení zde : http://www.ceskatelevize.cz/program/10205037405-04.04.2009-11:32-24-z-metropole.html?online=1 (23.09.2009)

Tvůrčí spojení režisérské dvojice s Aškenazyho základem přináší v roce Cabiriiných nocí skvostný kontapunkt k tehdejší evropské vrcholné tvorbě a k vystřízlivění z největšího dobového nadšení ve východním bloku. Kontrastní motiv (dnes obvykle nedešifrovaný) induvidualistické ztracenosti proti masovému nadšení je dalším pojítkem s poválečným existencialismem. To vše z prostředí, které bylo akčním radiem mého dětství v dobách sice o hodně pozdějších, ale stále v situaci, kdy se hranice periferie posunula jen o pár stovek metrů dál. Cestu tramvají z titulků bych klidně protáhnul na samostatný celovečerák. (25.10.2014)

"Halo jsme na konci..." Pro někoho, jako třeba pro opilce (bravurní Martin Růžek) pohybujícího se, jak alespoň on sám říká, "na čáře mezi dobrem a zlem", zde svět skutečně jaksi "končí". Pro jiné ale (snad) teprve "začíná"... Studentka Olinka (moc zajímavá Eva Očenášová) si ovšem ten začátek představovala asi trošku jiný, než jaký ji nabízí egoistický lékárník Karel (Vladimír Ráž) . "A potom? Co bude potom?" Takhle roztomile se ve filmu ptá malá Hanička, diváka tohoto filmu však tato otázka napadá též. Rok s rokem se tak sešel, osudy několika lidí jednoho domu na konečné tramvaje se za tu dobu zajímavě vyvinuly, život ale běží dál... Co asi bude "potom"? (09.01.2019)

Někdo tu poznamenal, že je to křečovité a snímané tehdejší optikou. Opravdu je to tak.  Navíc je to naivní se snahou vidět lidi černé nebo bílé. V dnešní době je to poměrně nedívatelné. (28.03.2023)

Osudy lidí z jednoho pražského činžáku na konečné tramvaje. Co mě však překvapilo nejvíc, je ztvárnění mužů, mužských postav v tomto filmu. Nemůžu zde totiž najít nějakou sympatickou mužskou roli - podivínský samotář Josefa Kemra, alkoholik Martina Růžka (skvělý výkon), nebo manipulativní psychopat Vladimíra Ráže. Téměř všichni muži zde jsou podivnými asociály, proti kterým stojí ženy, které ale nejsou žádnými silnými osobnostmi, jak by divák u těchto filmů čekal, ale jsou jakýmisi váhavými, hledajícími se obětmi těchto podivných maskulinit. Silné psychologické téma, které je pro filmy z tohoto období nezvyklé. Snad jen několik scén nutně poplatných tehdejší době (např. v kostele) tak kazí výborný dojem z tohoto filmu. (29.04.2014)

protože jsem se toho roku,kdy film vznikl,narodila,byl mi blízký spoustou detailů....za všechny například takovou skleněnou (keramickou?) chlebovkou, kterou jsem tam zahlídla,taky jsme ji měli doma......líbil se mi i příběh,zpracovaný v duchu té doby......akorát se vloudila chybička - Hanička v mlékárně dostala hliníkovou bandasku,aby vzápětí,když vběhla do domu,upustila na schodišti smaltovaný jídlonosič :-) (28.03.2020)

Toto jako natočili v roce 57? Těžko uvěřit... (24.11.2020)

Nenápadná, ale pohlcující sonda do života lidí z obyčejného činžáku stojícího na periferii světa, říznutá trochou psychologie a špetkou neorealismu. Kadár a Klos natočili působivý film opřený o perfektně napsané a ještě lépe zahrané charaktery. Vladimír Ráž se role alibistického zmetka zhostil s takovou bravurou, až se mi z něho otvírala kudla v kapse. Snímek je pádný argument k mému názoru, že výborné filmy se u nás točily ve všechno obdobích, dokonce i v těch zamořených budovatelskými dramaty a zoufale šablonovitými agitkami. (27.07.2022)

Zajímavé drama odehrávající se V místech dnešní stanice metra Budějovická, kam v té době ještě jezdily tramvaje postavené sem ve 30. letech (v době děje filmu linky 3, 13 a 14) a kde končilo město a začínala periferie. Jako beznadějný šotouš jsem filmu proto za záběry již od roku 1974 zrušených tramvají musel přidat hvězdičku. Ten osaměle stojící dům byl postaven na konci 30. let jako první ze zamýšleného náměstí, jak to předpokládal tehdejší regulační plán. Bohužel válečné události další výstavbě nadlouho zabránily a dům se tak stal trčícím symbolem na jinak prázdné pláni, který byl pro svoji zajímavou osamělost mezi poli vyhledáván fotografy jako byl Josef Sudek fotící cíleně pražskou periferii či - jak je zřejmé z tohoto filmu - i filmaři. Film samotný se mi z dnešního pohledu zdá poněkud plochý, ale z pohledu roku 1957 tedy pouze rok po odhalení Kultu osobnosti JV Stalina a doby, kdy byly stále desítky tisíc lidí zavřeny v koncentrácích mi film přijde pozoruhodně civilní bez prakticky jakékoliv zmínky o režimu. Mistři K+K prostě zabodovali. (17.01.2010)

Najskôr to vyzeralo na pohodový filmík o spolužití v bytovke, ale vykľula sa z toho vážna dráma o zodpovednosti mužov. Jeden chce vzťah, ale dieťa nechce, druhý dieťa akože chce, ale stratí ho, a tretí nakoniec klope v nesprávnom čase na nesprávne dvere. Neorealizmus mi doteraz nehovoril nič, a teraz viem, že sa mu nemusím vyhýbať, ale takýto český ma osloví viac ako taliansky. –––– Neboj se, já mám dobrý kádrový posudek. Kromě toho chlastání. –––– Čemu vlastně říkáte otec? –––– Prevítovi se nestane nic. Jen dobrák na všechno doplatí. (17.06.2015)

Jak se spravne podotyka v komentarich kolem, italsky neorealismus clovek pri sledovani musi vzpomenout at chce nebo ne, to je marne... Jestli je to plus nebo minus to se neodvazim posoudit, mne to nevadi. Film je to pekny, ale temny. (Raz zase jednou za hajzla, coz je druh role, ktera mu jde taky dobre... hodnou a hezkou Evu Očenášovou jsem fakt litoval.) P.S.: jedina minela kterou bych zminil, je Hanicincovo a Ditetove Tykani/Vykani...neni to nejaka chyba skriptu??? 4- (18.01.2014)

Na dobu vzniku super a i dnes se to nemá za co stydět. Výborná mozaika (trochu scématických) charakterů lidí v jednom baráku. (22.01.2018)

Takové typické české drama, pěkné, místy zdlouhavé, film o opravdových lidech a opravdovém životě, takový poloviční neorealismus. (13.07.2011)

Prekvapivo kvalitná psychologická dráma s dosť neveselou konštitúciou. Dialógy sú nanajvýš aktuálne aj dnes. Kapela, ktorá hrá v nočnom podniku je podľa mňa rovnaká ako vo filme Tři přání od rovnakých tvorcov. Páčili sa mi rôzne detaily, ktoré si dovolili narážky na systém (aloholizmus, skazené vzťahy, alebo hláška "Hanko, copak Ti přinesl JEŽÍŠEK...?" - nedávno predtým odznel legendárny prejav A. Zápotockého, v ktorom zamieňal Ježiška za deda Mráza. Písal sa rok 1957 a spomenúť Ježiška alebo zaradiť scénu svadobčanov vychádzajúcich z KOSTOLA chcelo odvahu...). Po emigrácii L. Aškenazyho v roku 1968 a následne režísera J. Kadára sa už film v TV asi neobjavoval, tipujem že veľmi ani pred týmto rokom, v podstate asi dodnes. Rozhodne odporúčam vidieť. (05.12.2019)

Neorealismus dorazil do Československa a v takové malé době meziledové (1957 - 1960) mu bylo umožněno dostat se na plátna kin. (27.11.2008)

Málo známá, ale o to větší pecka. Brilantně vystavěná psychologická studie složitých a křivolakých příběhů obyvatel činžovního domu na konečné stanici tramvaje, která neklouže po povrchu, ale jde přímo k podstatě věci a nebojí se rozehrát i dobově velmi nepopulární témata jako je role svobodných matek nebo alkoholismus. Vladimír Ráž i Eva Očenášová jsou úžasní, ale u mě jednoznačně zaválel Martin Růžek a jeho permanentně opilý krkavčí otec Pešta. Velmi doporučuji všem fanouškům starších českých snímků. Mimochodem, na to, že film vznikl v roce 1957, v něm poměrně otevřeně zaznívají ironické narážky na tehdejší režim. (16.06.2015)

Na plný počet to sice není, ale i tak velmi zajímavé dílo. Ano, jsou tam klišé a stereotypy, ale stejně člověka zajímá, jak která postava dopadne. ■ Martin RŮŽEK zde hraje postavu ztroskotance a ožraly. Je to vůbec první role, kde jsem jej v této pozici viděl. Ačkoliv ožraly v reálném životě fakt nemusím, tak tato postava mi přišla něčím zajímavá. Chvílemi pana PEŠTU lituješ, chvílemi soudíš a odsuzuješ, chvílemi přemýšlíš nad tím, jak se z něj stalo to, co se z něj stalo, jestli to souvisí nebo nesouvisí s jeho nebožkou... ■ Dá se říci, že hlavní postavou je Olina, zatím ještě studentka, která v životě nenasbírala ještě moc zkušeností a bolestí života. To se ale změní s příchodem nového nájemníka pana MARTINCE. Vladimír RÁŽ se své role zhostil tak skvěle, že jsem třikrát měl chuť mu nakopat prδel. ■ Vlastně všichni nájemníci Na Smyčce byli něčím zajímaví. ■ A ta scéna na policejní stanici, kdy malá Hanička čeká, až si pro ni přijdou a policejní úředník vyťukává dvěma prsty zprávu na psacím stroji, tak to je jak ze současnosti. Škoda, že jsme se nedozvěděli více o podivínovi BRZOBOHATÉM a jeho dvou rohlících... ◢ ■ ◣ (R) [82/100] ■ (K) [80/100] ■ (V) [75/100] ■ (H) Eva OČENÁŠOVÁ [90/100] ● Vladimír RÁŽ [90/100] ● Alena KREUZMANNOVÁ (dabing Evy OČENÁŠOVÉ) [88/100] ● Martin RŮŽEK [85/100] ● Marie BROŽOVÁ [85/100] ● Jana DÍTĚTOVÁ [80/100] ● Karlička SVOBODOVÁ [68/100] ● Vladimír HLAVATÝ [66/100] ● Anna MELÍŠKOVÁ [60/100] ● Josef KEMR [80/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) Love with the Proper Stranger (1963) ● Dnes v jednom domě (1979) ● Hoteru bînasu (2004) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 6-I-2018; 22:44] [SD] ϿϾ [PZ] [80/100] ■ (CSFD) black.mao ● Karlos80 ■ (C) [80/100] (08.01.2018)

Nebýt tramvají, nedokoukám. Jednu za Vláďu Ráže, dvě za tramvaje. Bylo to na můj vkus až příliš psychologické. (05.11.2019)

Velmi kvalitní film z doby, kdy ještě na Pankráci končil svět.. (17.01.2010)