Red Nose Day Actually

Láska nebeská zaujímá v mém žebříčku oblíbených filmů bezkonkurenčně první místo, a to hned z několika důvodů. Domrtě vycizelované dialogy, skvostný britský humor, dokonale zkomponovaný či vybraný soundtrack, selekce britských hereckých klenotů, perfektně zvládnuté propojení jednotlivých příběhů a pro mne jako anglofilku tento film znamená navíc ještě vizuální toulky po oblíbených a často navštěvovańch lokacích a nasátí vánoční atmosféry v mém milovaném městě. Zamícháno a podáváno pravidelně před Vánoci a Mia si chrochtá blahem. Původní film je zkrátka neopakovatelný tím vším výše vyjmenovaným a právě proto jsem se téměř aspergerovsky obávala tohoto krátkého, charitativního pokračování. Jestli něco nemám ráda, pak nucené navazování na filmový či literární počin, který skončil dokonale. Pak jsem ale sebrala odvahu, vzala si papírový sáček na dýchání a stiskla Play... Kupodivu sáček zůstal nedotčen po celou dobu přehrávání a až ve finále byl málem použit na natrávený obsah žaludku při té příšerně sluníčkářské, multikulti propagandě Unicefu a jemu podobných darmožroutských neziskovek, ve kterých mizí horentní sumy rozdělené tak maximálně mezi několik hrabivých zakladatelů a tým, co má za úkol najít a natočit ta nejkukadlovitější kukadla nouplísáka afrického. Ano, bavila jsem se, zvlášť zpočátku, kdy se Britové opět projevili jako kulantní humoristé. Záhy ale křivka začala prudce klesat v přímé úměře k recyklovanosti úspěšného humoru z původního filmu. Ono se není čemu divit - vymyšlení zcela nových gagů by znamenalo brblání skalních fanoušků, že "už to není ono" a přílišná recyklovanost zase, že "tvůrci nevymysleli nic nového a pouze těží již vytěžené". V první polovině se tak podařilo mezi těmito dvěma protipóly pěkně balancovat, v té druhé už bohužel převážil nuceně návazný, šroubovaný humor. A konec to zabil úplně. 3,5 hvězdy, víceméně z nostalgie. (13.06.2017)

"Je to už 13 let, co jsem tu byl naposledy. Líbí se ti vousy?" Lásku nebeskou mám rád a nenechám si ji znechutit ani červenými nosy a ani africkými mladíky prchajícími ze člunů za evropskými sociálními dávkami. Pro mě je důležité, že jsou všechny původně šťastné osoby ještě o něco šťastnější, premiér stále tančí, Billy stále coververzuje, Rufus balí dárky ještě pomaleji a Jamie už skoro dokonale rozumí portugalsky. Prostě jsem je zase rád viděl a jestli mi budou za dalších deset let zase nechat nějaký vzkaz, tak ho bez problému přijmu. (07.05.2018)

Vždycky jsem nesnášel červené nosy, nechápal jsem, co je na nich vtipného či jinak pozitivního. Pročež mi myšlenka dobročinné akce zaštiťující se klaunským nosem není moc po chuti. Ale to je moje věc. K "filmu". Kdyby tam nechali jen skeč s Atkinsonem a dejme tomu ještě Billa Nighyho, prosím. Ale to ostatní bylo nejzbytečnějších 14 minut v historii internetu. Nevtipné, místy vyloženě vlezlé. Zvláště ten konec byl fakt na můj vkus příliš politické korektnosti najednou. (27.03.2017)

Hezká nostalgická vzpomínka, která připomíná, kolik let už od Lásky nebeské uběhlo. Někteří zestárli/dospěli, někteří se téměř nezměnili (Bill Nighy, Rowan Atkinson). A Alan Rickman mi (nejen) tu moc chybí :(. Ale i tak jsem ráda apoň za pár minut s většinou z původní sestavy, trochu jsem se i zasmála (hlavně díky Hugh Grantovi na Hotline Bling - jeho tanec je čím dál lepší!). Ano, originální to nebylo, Red Nose Day Actually si asi moc často pouštět nebudu, spíš to beru jen jako pozdrav po 14 letech než jako film, protože porovnávat to s Láskou nebeskou, to je zbytečné.Tu si budu pouštět pořád a pořád dokola. (16.07.2017)

Prezentovali to jako "sledujte, co se stalo po letech s hrdiny Love Actually" a dostala jsem "podívej, jak vypadají hvězdy po tolika letech".. Což se můžu podívat kdekoli na internetu. Nostalgie hezká, ale znáte to, opakovaný vtip už není vtipem.. Nedostala jsem nic nového, scény téměř totožné... Škoda, tolik jsem se těšila.. (08.04.2017)