Conscience
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří ŠustHrají:
Marie Vášová, Miloš Nedbal, Jan Prokeš, Irena Kačírková, Bohuš Záhorský, Vladimír Hlavatý, Eduard Dubský, František Kovářík, František Šlégr, Oldřich Hoblík (více)Obsahy(1)
Pojišťovací úředník Karel Doležal, spořádaný manžel a otec dvanáctiletého syna, stráví na služební cestě noc se svou sekretářkou Vlastou. Na zpáteční cestě však zaviní dopravní nehodu, při které zahyne malý chlapec. Doležal z místa nehody ujede a snaží se na celou věc zapomenout. Čekají jej však těžké chvíle: unikání před zodpovědností, strach z odhalení, ale především neúprosný hlas svědomí. Je to teprve syn Jirka, kdo Doležala přiměje, aby se ke svým problémům postavil jako statečný člověk… Mistrovské psychologické drama režiséra Jiřího Krejčíka vzniklo v roce 1948 a na hony se vzdálilo tehdejším požadavkům socialistického realismu. Domácí kritika tehdy dílo rozcupovala, avšak Krejčíkův film dokázal svou nadčasovost. V hlavní roli uvidíte Miloše Nedbala, svou první velkou filmovou postavu zde ztvárnila Irena Kačírková. A v drobné roli žáka Lojzka se objeví dětský herec Ivan Jandl, pozdější držitel Oscara (historicky prvního pro český film) za výkon v americko-švýcarském dramatu Poznamenaní. (Česká televize)
(více)Recenze (104)
Excelentní Nedbal. Vášová dokazuje, že umí zahrát opravdu cokoli. Po shlédnutí filmu už si jen přeju, aby mne život nepostavil do cesty podobné dilema, neboť mám též strach ze selhání...90% ()
Jednoduchý príbeh, ktorý silne vtiahne do deja svojím civilným spracovaním a zasadením do každodenného života. Silná dramatizácia, ktorá spolu s hlasitou orchestrálnou hudbou pripomína, kedy bol film natočený, je v pohode. Menej už moralizujúci odkaz, ktorý je až naivne blbý. Nedokázal som pobrať, keď sa 10-ročný chlapec rozreval, že jeho otec zrazil dieťa a nechce sa priznať či vlastne udať sa na polícii. Aj keď je záver dosť predvídateľný, aj tak jeho vyznenie je až príliš čiernobiele a naivné. ()
Panu Jiřímu Krejčíkovi se prostřednictvím tohoto filmu povedlo do mě vyhryzat díru a uvést mě do následujících dnů ve stav morálního a emocionálního rozkladu. Skvost. ()
Stále silné... ()
„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... ()
Veľmi dobre spracovaný psychologický motív, navyše dodnes až mrazivo aktuálny. To, akým smerom sa bude jeho spracovanie uberať, je síce zrejmé už od navzájom nesúvisiacich incidentov, ktorých priamymi účastníkmi sú otec a syn, no tento fakt nijako zásadne neuberá na ťaživosti celej atmosféry príbehu, rovnako ako ani na sile jeho samotného posolstva. (90%) ()
Jímala mě z toho hrůza. V takovém průseru může být každý řidič už zítra....děsný drama. ()
Psychologické drama, které jen tak z mysli nevyšumí. Bohužel komunistický režim dal stopku slibně se rozjíždějící československé kinematografii. ()
Výborné a nadčasové drama režiséra Jiřího Krejčíka, které je po "Vyšším principu" asi jeho nejlepším a nejzávažnějším dílem. Film nejenom o otázkách morálky, svědomí i rodičovské "autority". Možná nejvýraznější a životní role pro Miloše Nedbala, kterému ale více než zdatně sekundují i další. Skvělá kamera i hudba a ze začátku zdánlivě všední příběh se postupně změní ve vypjaté psychologické drama, které diváka zcela pohltí až do důstojného finále. Na tom rčení, že děti bývají dost často morálním obrazem rodiny asi něco pravdy je. Opravdu režisérův majstrštyk, jenže brzy přišel "vítězný" únor, československá kultura se vydala do období temna a přetvářky a o další potencionální filmové skvosty jsme byli bohužel na dlouhou dobu ochuzeni. ()
Ty jo, skoro úplnej Hitch! Těsně před bolševikem... ()
Film, kde dětský hrdina zastiňuje svého filmového otce. Stejně tak, jako i mladá a krásná Kačírková zastiňuje jindy výbornou herečku Vášovou, ale v tomto filmu průměrnou. Scénář velice dobrý, až natolik, že se podle mě nabízelo ještě o kus lepší zpracování, ale buďme vděčni i za tohle - vzhledem k tomu, jaké sra.ky se ve stejném roce začaly točit, je to pořád filmový nadprůměr. ()
Poctivému otcovi rodiny stačí jedno malé zakopnutie na služobnej ceste, aby už nič nebolo ako predtým. Nie je jediný, kto má dilemu, kto z nich sa prizná skôr ku svojmu činu, koho hryzie svedomie viac? Scenár je síce jednoduchý ako facka, ale zaujímavý a na rok vzniku je to zahrané veľmi prirodzene. Nielen v hlavných postavách, ale aj u prednostovho syna a krásnej a cieľavedomej sekretárky, ktorá predvedie veľavýznamné vyskakovanie za šanónmi uloženými prokletě vysoko. Kam situáciu doženie prednostov syn a jeho záverečný úsmev sú veci trochu nepochopiteľné. –––– Vy se jen podíváte a hned víte, jak na to. To je radost s vámi dělat. ()
Hudba: Jiří Šust ()
Neprávem opomíjený film, který rozhodně patří do horní třetiny české kinematografie. Výborná hudba podbarvuje houstnoucí atmosféru a napětí, to vše podepřeno kvalitními hereckými výkony. Závažné téma, které dostává hlavního "hrdinu" do situace, ve které se může octnout v podstatě kdokoli, donutí diváka přemýšlet o sobě samém - tedy alespoň mě ano, a to se moc často nestává. ()
Vyborny film, temny jako noc, a nebojim se rict - s temer noirovou atmosferou/naladou. Bezvychodna a zaroven tak uveritelna story skveleho M. Nedbala mi tak tedy rozhodne pripadala. Navic - jako dalsi trumf - uz jen pohled na tridvacetiletou, flirtujici Irenu Kacirkovou je za plny pocet v hodnoceni, za tim si stojim...a kdyby Vam ani tohle nestacilo, tak je v zaloze jeste Marie Vasova. Neni proste co vytknout... ()
Neopatrný řidič nechtíc zajede malého chlapce. Miloš Nedbal v hl.roli psychologického dramatu o lidském svědomí - o tomto dnes již vzácném "institutu" našeho mozku :) Fantastické dílo, které mne oslovuje daleko víc než jakýkoli hollywoodský psychothriller... ()
V roku 1948 natočil Jiří Krejčík , drámu, ktorá vychádza zo svedomia muža, ktorý zrazí malého chlapca. Výborný film....80%. ()
86%? Nestačím zírat. Takhle šíleně prvoplánový scénář jsem už dlouho neviděl. Nejen že manžílek s vyšší společnosti vyspí s první nadrženě se tvářící sukní, se kterou se setká, ale neumí ani jíst a současně držet volant rovně. Proč je česká kinematografie z první poloviny století tolik zatížená na blbé dopravní nehody? Pak už je to jasné a předvídatelné až hrůza (když se už stane něco nepředvídatelného, nedává to smysl), zákon schválnosti si rozhodně představuji jinak než jako sérii obrovských náhodiček, které jsou tak nechutně vykonstruované, že snad ilustrují vliv božích mlýnů. Jako bonus tu máme psychopatickou panenku, která (opět strašně náhodně) putuje až k synátorovi. A že ten film má být o svědomí? Nedonutilo snad našeho chudáka na šikmé ploše k priznání až podezření vlastního syna? Ještě teď se směji. 35% ()
Svědomí je další z řady výborných starších československých filmů, na který jsem došel díky filmové řežbě. Takže předem díky Wacoslav1 za organizaci. Obecně je svědomí pozoruhodnou složkou našich osobností. Pokud jej někdo nemá, je to špatně a pravděpodobně je v politice. Když jinak poctivý člověk něco nedobrého provede, svědomí jej trápí a bojuje s ním při řešení, jak z toho ven. No a o tomhle je snímek Svědomí. Spořádaný manžel, otec a pojišťovák hned dvakrát během jednoho dne šlápne na šikmou plochu, což se mu pořádně vymstí. Musí se domluvit právě se svým svědomím a domluva to rozhodně není jednoduchá. Režisér Jiří Krejčík rozehrává mistrovské drama, ve kterém jsem podlehl atmosféře a ptal se sám sebe, jak bych reagoval. Tvůrcům se povedlo propojit svět dospělých a relativně banální problém ve škole, což filmu dodalo další rozměr. Nelehký uděl hlavního hrdiny je ještě těžší, když je konfrontován i ve vztahu se synem. Vše je doplněno dobrou kamerou, parádním obsazení a hereckými výkony. Vyprávění mělo sice občas pomalé tempo, ale to jen podpořilo skvěle budovanou atmosféru. Dávám čtyři hvězdy a doporučuji. ()
Vynikající Krejčíkovo psychologické drama, o to cennější, že vzniklo v době, kdy veškerému psychologismu jedince měl být zatnut (a na dlouhou dobu také byl) tipec. Skvělý Miloš Nedbal i Ivan Jandl, výborná režie, kamera i hudba. Nutno vidět (včetně brněnských reálií)! ()
Související novinky
Noir Film Festival slaví 5. narozeniny
Cynismus Humphreyho Bogarta, šarm Roberta Mitchuma, křehkost Lizabeth Scott, rafinovanost Alfreda Hitchcocka, temné příběhy z Mexika, napínavé filmové jízdy noirovými vlaky a standard v podobě… (více)