Barry Lyndon

Napodruhé (a v restaurované verzi v kině) plně doceněno. Sice mám pocit, že bych to musel vidět ještě minimálně dvakrát, abych upřesnil mé nekritické nadšení a zmohl se na výstižnější superlativy než "Kubrick byl prostě jinde", ale i tak můžu říci, že nádherněji natočený životopis z žádného filmového archivu asi nevyhrabete. Kubrick nejenže maluje plátna lépe než Bertolucci, ale především, s chytrou výpomocí zábavného ironického komentáře, naprosto suverénně vypráví a tříhodinový osobnostní portrét povyšuje každým promyšleným střihem nebo hudebním doprovodem, jako bublina ve vodováze udržujícím požadující rytmus výpravy, na nejvyšší filmové umění. První dvě třetiny jsou sice pro rychlejší střídání lokací a zásadních zvratů nedostižné, ale i finální rodinná část nepostrádá ohromující formální preciznost a promyšleným vyústěním překonává i podobně laděný závěr Severu proti Jihu. A ještě jednou se musím užasle pozastavit čistě nad tím, jak film fantasticky vypadá a jak špičkově diriguje vše na mizanscéně, takže kameře většinou stačí jen pomalé oddalovačky nebo horizontální jízdy - například u karetní scény je fascinující, že vždy jen jedna postava zvedne zrak od stolu, zatímco ostatní ho mají sklopený. A třešničkou na dortu je pak vynikající výkon Ryana O'Neala.. Takže jo, Kubrick byl jinde. (10.05.2018)

[9/10] ♫10/10♫ (Hawk, Peregrine) (Eastmancolor /// Produkce: Stanley Kubrick, Bernard Williams /// Scénář: Stanley Kubrick podle románu Williama Makepeace Thackeraye /// Kamera: John Alcott /// Hudba: Leonard Rosenman /// Nepůvodní hudba: The Chieftains, Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart, Giovanni Paisiello, Franz Schubert, Frederick The Great, Antonio Vivaldi /// Oscar: Ken Adam, Roy Walker, Vernon Dixon (výprava), John Alcott (kamera), Ulla-Britt Söderlund, Milena Canonero (kostýmy), Leonard Rosenman (hudba) /// Nominace na Oscara: Stanley Kubrick (nejlepší film), Stanley Kubrick (režie), Stanley Kubrick (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.12.2009)

Po každém vzestupu následuje pád. Vo filme boli krásne obrazy, kamera doslova čarovala, perfektne vybrané interiéry, exteriéry a iné teriéry...hudba bola skvelá, hlavne ten ústredný motív na začiatku filmu, aaaaach, žeby takto znela hudba v raji???(Women Of Ireland je nádherná melódia) Prvá polovica filmu bola veľmi dobrá, tá druhá bola horšia, pochmúrnejšia hudba, tmavšie a už nie tak nádherné obrazy a celkové odlúčenie hlavného hrdinu od srdca diváka - áno, to bol zámer režiséra, mne sa však až tak nepozdával. Film je emocionálne chladný a z pôvodného hrdinu, ktorý mi bol zo začiatku veľmi sympatický sa stáva ku koncu nesympatický antihrdina. To mi vadilo a práve preto nepokladám film za dokonalý. Tento film mal však k dokonalosti sakra blizko...........POETIC POEM..........90% (02.06.2008)

Sociálno-kritická realistická literatúra 19.storočia je obludná estetická stratégia. Ak spisovateľ povie A, myslí tým A, nanajvýš "A", o žiadnom B tu nemôže byť ani reči. Dokonca si myslím, že napr. niektorové Dickensove výtvory sú prachobyčajným gýčom. So záujmom som teda čakal, čo taký Kubrick urobí s takým Lyndonom. Dlho som v ňom hľadal nejaké B, ale žiadne som nenašiel. Spoliehať na nadčasovú platnosť príbehu je povrchné. Radšej si nechcem predstaviť, ako by vyzeral Gepard, keby ho bol režíroval Kubrick. Viscontiho koncepcia výnimočnosti superbanálnych detailov, prepotrebných zbytočností a magickej jednoty filmového času a času skutočného dokáže zmeniť príbeh v lyricko-epické dielo. Kubrickova chladná koncentrovanosť robí z historického príbehu ...historický príbeh. Kubrick sa zrejme nazdával, že svojou genialitou nadpriemerne zvládne akýkoľvek žáner. Nezvládol. Divák so zaujatím sleduje podivuhodný príbeh Barryho Lyndona a zároveň sa kochá. Kochá sa víziou anglického vidieka, ktorý vyzerá presne ako luministické krajiny na obrazoch Johna Constabla, kochá sa naštylizovanou Marisou Berenson, ktorá vyzerá presne ako Sarah Siddonsová na tom báječnom portréte od Gainsborougha. Odkedy ale kultivovaný vizuál automaticky indikuje prítomnosť umeleckého diela? Ak by Kubrick bol využil maniakálnu obsesiu v evokácii klasickej anglickej maľby na vytvorenie nejakej nosnej koncepčnej stratégie, možno by som sa nezmohol ani na krátky komentár. Tak všetky tie šialene drahé zábery na šialene drahé lokácie (Castle Howard, Blenheim Palace, Stourhead Park...) zostávajú len šialene drahými zábermi. Kubrickova režisérska bravúra sa zaskvie len občas (scéna s lady Lyndon podpisujúcou doživotnú rentu), potom náhle pohasne a režisér už "len" rozpráva príbeh. Nuž, prečo nie. Žiadna druhá Odysea to ale v žiadnom prípade nie je. (22.08.2007)

"Přes Vaši statečnost jsem si jist, že z Vás nic nebude." Při vší úctě k tvorbě pana Kubricka a cudné kráse lady Lyndonové, tentokrát jsme si neporozuměli. Mě totiž nebavilo sledovat tři hodiny příběh člověka, který mě nezajímal a pokud bych k němu musel najít nějakou emoci, tak jsem ho nejspíš neměl rád. Zkrátka jsem se nudil, onen proklamovaný sarkasmus jsem tak nějak nezaznamenal, dramatickou pasáž se synkem jsem odzíval a pokud mě něco pobavilo, tak to bylo vyplácení lorda Bullingtona rákoskou. Vůbec si myslím, že o fyzických trestech šlechticů by se dal natočit zajímavý film, ale tohle byla jen navoněná nuda. I já jsem v ní zaznamenal onu vychvalovanou kompozici obrazů, vynikající kameru či promyšlené využití barev, ale tohle já prostě neumím ocenit. (09.06.2017)