Barry Lyndon

Pomalu plynoucí, naprosto nepředvídatelný a až intimní příběh jednoho člověka, který silnou měrou ovlivnil osudy mnoha lidí. Kubrick předkládá svoje nejvelkolepější dílo rozvážně, snad až poněkud nevyváženě, ale každá, i ta sebemenší scéna, má v konečném důsledku své opodstatnění. Navíc pro hlavní roli vybral toho pravého představitele, Ryana O'Neala, který svůj herecký um nejvíce předvedl v pozvolna gradovaných scénách karetní hry nebo přerušeného koncertu. Vadou tak zůstává vypravěč, který sice dobře vyplňuje hluchá místa, ale zároveň svými usměrňovacími řečmi uškodí napětí z dalšího dění. (20.04.2006)

Kubrick je prazvláštní mimo jiné tím, že se neopakuje a každý jeho film se zdá být velmi precizním cvičením na téma některého filmového žánru. Berry Lyndon je v podstatě životopisný film, vyprávějící o vzestupu a úpadku hlavní postavy. Kubrick si ponechává po celou dobu vypravěčský odstup od jeho životního příběhu a stejný odstup vnucuje i divákovi. Setkávám se tu už po několikáté s jeho bezprecedentním chladem, který je patrný snad v každém jeho díle. (S téměř badatelským odstupem sledujeme přípravu zločinu a jeho nešťastné selhání v noir-ovém příběhu „Killing“. S chladnou estetizující magičností se k nám obrací film „2001:Vesmírná Odysea“. A právě lhostejný přístup hlavního hrdiny „Mechanického pomeranče“ k násilí je zdrojem šokujícího působení tohoto filmu.) - Také Barry Lyndon se staví jako pomalá nezaujatá životopisná studie, jež nic (hlavního hrdinu ani děj) nesoudí, jen pozoruje. Přes leckdy emočně vyhraněné události, jež se na plátně odehrávají, působí film překvapivě (téměř) jen na naši rozumovou stránku. Nutí diváka aby sám věci racionálně, bez citového zaujetí posoudil. A právě to je zdrojem jistého neladného dojmu, který z tohoto filmu mám. - Nedozvíme se mnoho o pohnutkách Lyndona k jeho činům. Musíme buď sami začít jeho pohnutky a plány rekonstruovat anebo vnímát jeho činy jen jako projevy nahodilosti. Na svém bohatství, stejně jako na jeho ztrátě, se hlavní hrdina podíllí jen menší měrou. Ani jedno není tak docela důsledkem jeho vědomého úsilí, ale spíše štěstí či naopak fatálního neštěstí. Jeho příběh je nám tak představen jako osudový. Ale třebaže divák sleduje vše jako neodvratné drama, samotný Lyndon se může jen podivovat, kdy vlastně nastoupil cestu neodvratného pádu.- Dějově mi film nejvíc připomínal Zweigova Fuschého, v němž autor rovněž detailně a při tom s odstupem bez stranění sleduje kariéru ctižádostivého a bezzásadového muže i jeho pád. Pokud jde o filmový projev je srovnatelný s pomalými historickými filmy jako Věk nevinnosti nebo třeba Portrét dámy. Svým citovým chladem mi připomíná zejména posledně jmenovaný film , který se předstíráním a nedostatkem citů přímo námětově zabývá. - Ať se na to dívám z jakékoli stránky. Existuje mnoho lepších a zajímavějších Kubrickových filmů. To neznamená, že je tenhle špatný. Není však nadprůměrný nebo geniální. Je jen velmi, velmi precizní. (05.10.2004)

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)

Barry Lyndon je film, jež skutečně nelze nazvat jinak než prvotřídním uměleckým dílem. Je to oduševnělá, vznešená, elegantní a pozor, velice skrytě také satirická freska vysoké anglické společnosti 18. století z pohledu vzestupu a pádu jednoho (ne)šťastného (anti)hrdiny. Ačkoliv film je až distancovaně chladný za účelem dokonalé preciznosti, která se mimochodem vydařila, v minimalistických náznacích lze zejména v první polovině pocítit náznaky hlubokých emocí a to nelze vysvětlit jinak, než genialitou jednoho z hrstky nejlepších režisérů všech dob. Bezchybný a okouzlující je také audiovizuální kabátek - nádherné scenerie snímané Kubrickovsky strnulou kamerou s patřičným odstupem a hudba - skvělá, dobová, potírající případnou zdlouhavost a zajišťující kontinuitu v pomalejších scénách... Ne, netvrdím, že Barry Lyndon je v každém momentu stoprocentně zajímavý a zábavný, protože není, ale je jedinečný, opojný a nezapomenutelný. 9/10 (25.03.2009)

Thackeray byl génius. Kubrick též. Tady se nadálku střetli v interpretaci Thackereyho díla. Hodně krutá a nemilosrdná satira, především vůči hlavní postavě, na jedné straně - takřka "laskavé porozumění" na straně druhé. Naprosto jiná vyústění knihy a příběhu. Proč? Doba je prostě jiná. Naléhavost kritiky odpadla, citelná ironie již naštěstí nikoliv. (07.10.2004)