Olověná vesta

Stejně jako v případě jiných žánrů, kterých se Kubrick autorsky chopil, také jeho "válečný film" ignoruje obvyklé postupy, schémata či motivy dané kategorie a zaměřuje se na niterné a základní principy v jejich jádru. Ostatní válečné i protiválečné filmy publiku předkládají glorifikované či naopak znepokojivé výjevy, které svorně kloužou po obvyklých imperativech "Válka dělá z chlapců muže a z mužů hrdiny" či "Válka je vůl, případně naprosté zlo". Ty jsou ale obě pro Kubrickův pohled příliš banální. Jeho vyprávění je sice zasazeno do prostředí války ve Vietnamu, ale zaobírá se nadčasovými tématy. Kubricka nezajímají jednotliví vojáci, nýbrž válka a její nejničivější zbraně, které ale nemají žádnou spoušť či zásobníky. Zkoumá samotný vojenský indoktrinační aparát, vyobrazuje jej jako institucializovanou radikalizaci a jako její hlavní a nejmocnější nástroj ustanovuje slovník a vulgarismy. Klasický citát tvrdí, že pero je mocnější než meč, ale jak nám s decimující nesmlouvavostí demonstruje R. Lee Ermey, zoufale zaostává za verbálním kulometem vojenského instruktora. Kdo říká, že vojenská služba či válka zbavuje lidi osobnosti a dělá z jednotlivců stroje na zabíjení, má sice pravdu, ale pouze v povrchní rovině. Kubrick s mrazivou děsivostí zpřítomňuje, že cílem vojenského drilu není vymazat osobnost, nýbrž ji přeprogramovat extrémními machistickými hodnotami, které právě proto, že snadno strhávají pozornost a vyzařují sílu a sebevědomí, tolik imponují mladým mužům. Obě poloviny snímku pak nejen že jsou provázané, ale vyloženě neoddělitelné. Neukazují totiž jen nějaké prosté "těžko na cvičišti, lehko na bojišti" nýbrž proces, kdy vojáci implementované vzorce myšlení přejímají za vlastní a utužují. Vojáci se během tréninku neučí jen zacházet se zbraněmi, nýbrž také předvádět maskulinitu v její nejextrémnější podobě. Následné epizodky z Vietnamu všechny mají společného jmenovatele v macho pavím čepýření, kdy jde jen o to neztratit před protivníkem tvář, což znamená předhánět se v co největším excesu. Oním protivníkem příznačně (až do závěru) není nikdo konkrétní z protistrany konfliktu, nýbrž jen další američtí borci indoktrinovaní v machismu. Čechraným peřím jsou zpočátku jen vulgarismy, jenže ty záhy nestačí a potřeba prokázat dominanci vede k reálným excesům, krutostem a zvěrstvům. Právě tím, že poukázal na spojení indoktrinace i performace machismu s jejich verbálními projevy, vytvořil Kubrick znepokojující a bohužel nadčasově platné dílo. "Full Metal Jacket" sice své dění situuje do kulis výcvikového tábora a válečné zóny, ale dnes stejnými nástroji probíhá macho indoktrinace a radikalizace mladých mužů na sociálních sítích. (22.09.2024)

One-man-show zeleného mozku v první třetině je dokonalá, ale sotva se děj přehoupne do Vietnamu, začne film povážlivě skřípat. Vlastně se tu dvě třetiny nic zásadního neděje. Žádná hlubší myšlenka se tu nekoná, nic co by ve mně zanechalo emocionální zážitek, což bych u Kubrickova filmu čekal. Navíc exteriéry "Vietnamu" jsou dost nepřesvědčivé a bojové scény Kubrick neumí. Rozhodně znám lepší filmy s vietnamskou tematikou. (24.08.2003)

Kubrick asi nebol prvý na svete, koho okrem samotného vojnového inferna zaujíma aj výcvik, momentálne mi ale nenapadá žiadny iný vojnový film pred OLOVENOU VESTOU, ktorý by to skombinoval. Existuje viacero drám o výcviku (DÔSTOJNÍK A DŽENTLMEN, TÁBOR TIGROV) a veľa vojnových snímok, odohrávajúcich sa v zákopoch. Skutočne mi ale nenapadá ďalší film, v ktorom by bolo oboje. Kubrick sa už „klasicky“ nikam neponáhľa a skutočne ťažko povedať, ktorá polovica je lepšia. Tá prvá má fantastické herecké výkony Vincenta D´Onofria a nezabudnuteľného „skurvysyna“ R. Lee Ermeyho (tento bývalý tvrdý vojak konkurz rolu získal od nadšeného Kubricka údajne až po tom, čo 15 minút bez prestávky ziapal a nadával ostatným účastníkom konkurzu bez toho, aby opakoval jednotlivé vulgarizmy, pričom tí doňho začali hádzať obed, ktorý si priniesli z domu), vrcholiaceho šialenou ale logickou scénou z toaliet. Druhá polovička zasa znesie porovnanie s najlepšími vojnovými veľkofilmami, kde je jednak vystihnutá „vietnamská atmosféra“, jednak akčné scény sú krvavé a veľké, no zároveň „prehľadné“ a jednak vizionár Kubrick nezabúda na psychológiu a drsné dialógy. (11.11.2007)

"Je to jako ve válce" První ze tří segmentů s matematickou přesností strukturovaného filmu je geniální. Monotónní, ubíjející psychické násilí bez možnosti vydechnutí. Armáda si přisvojuje vojáky, dává jim nová jména a bere individualitu. Zásluhou mechanického opakování týchž činností a strojově symetrických záběrových kompozic se z filmu vytrácí jakákoli spontánnost, cokoli přirozeného, cokoli lidského. Celý brainwashingový horor logicky vrcholí stvořením monstra (ač to nebyl režisérův záměr, D'Onorfio má na tváři ke konci stejný škleb jako šílící Nicholson v Osvícení). Pak přichází nečekaný zlom, náhlá změna prostředí a tónu. Zůstává chladnost, znemožňující nám identifikaci s kteroukoli postavou. Joker je až do předposlední scény, kdy v sobě dobrovolně popře poslední kousek lidskosti, více pozorovatelem než aktérem dění. Rozdělení filmu odpovídá jungovskému konceptu lidské duality. Dvě tváře, dobro a zlo, jeden člověk. Olověná vesta zdaleka není jen dalším válečným filmem nebo dalším filmem o Vietnamu. Podává pesimistickou výpověď o podstatě kterékoli lidské bytosti. Válka jen odkrývá, co zůstává v dobách míru skryto. 90% Zajímavé komentáře: Eodeon, ScreamJay, mls, Merggie, MacGyver, freeeeedom, walecz (11.05.2005)

"Můžete dát srdce Ježíšovi, ale vaše prdel patří námořní pěchotě." Před válkou je nutné mozek vyndat z hlavy, lehce ho oprášit a pak začít důkladné vymývání. Seržant Hartman je přeborník v čistících praktikách a dokáže skvěle motivovat své "milované" chlapce. A pro mě není nic zábavnějšího, než když celá jednotka zběsile klikuje a příčina této zábavičky, vojín Pyle, si mezi ufuněnými postavami v klidu konzumuje koblihu. Jenže pár otcovsky zařvaných rad doprovázených předpisově provedenou "dekou" dokáže z kohokoli udělat vražedné monstrum. Jenom to časování se nepovedlo zcela doladit. To nevadí, chyby se stávají a členové bohem milované "věčné" námořní pěchoty se přesouvají do Vietnamu, aby zde mohli pochopit, jak je těžké osvobozovat někoho, kdo osvobozen být nechce. Tuto zkušenost získávají američtí nositelé svobody již mnoho let, ale zachycení "logiky válečného nesmyslu" se asi nikdy nepodařilo brilantnějším způsobem. (12.07.2018)