Sanjuro

Je škoda, že většina z nás asi nejprve viděla mnohé pozdější filmy z podobnou zápletkou, které snad možná i vycházeli právě z tohoto filmu. Mě při sledování napadly asi tři. Což snad trošku ubírá na dojmu. Ale jen trochu, neboť kamera, atmosféra, výrazné humorné prvky, akce i kulisy (ty japonské zahrady s různými jezírky a potůčky jsou fakt nádhera, i v černobílé verzi) jsou parádní. Zajímavá je hudba, která jako by k filmu, jeho ději, atmosféře a povaze daných scén, vůbec neseděla. Strašně mě bavila stará správcová. Výborně napsaná i zahraná postava. A ten závěrečný souboj je naprosto geniální. (31.07.2012)

Cynický bezejmenný samuraj z Tělesné stráže se vrací! A je to návrat vůbec ne nezajímavý, ačkoliv je pravdou, že tak poutavý příběh jako v Tělesné stráži se zde nevyskytuje. Kurosawa nás opět (s mistrností sobě vlastní) přivádí do doby, kdy všechny ženy byly krásné, všichni mužové odvážní a znalost šermu byla otázkou života a smrti... (01.11.2005)

Toshiro Mifune mi připadá jako takový Sean Connery východu. Přestože moc nemusím východní kinematografii, u filmů z Kurosawovy dílny se nikdy nenudím... (16.02.2007)

Japonská režisérská legenda Akira Kurosawa ve své klasice z roku 1962 opět přivádí na scénu potulného samuraje s tváří Toshiro Mifuneho. Tahle postava ale rozhodně není uhlazeným hezounem ztělesňujícím veškeré lidské ctnosti. Právě naopak, charismatický vousáč v otrhaném kimonu spíš holduje alkoholu, nadávkám a zabíjení lidí. V jádru je to ale vlastně "dobrej" chlap s vysokým morálním kreditem, co krájí zlosyny s elegancí baletního velmistra a ještě sem tam přihodí nějaké to životní moudro. Zápletka není nijak výjimečná a tak je zřejmé, že snímek stojí a padá s hlavním hrdinou, který film dovede až k efektnímu krvavému finále. Po tomhle gejzíru rajčatové šťávy si určitě každý zapamatuje, jak má vypadat správný "samurajský" film. (29.09.2006)

Bavilo mě to stejně jako Yojimbo (méně komplikované, leč velmi chytlavé), ale už to nebylo poprvý. Takže o * míň (i když moje čistě subjektivní hodnocení by bylo pořád *****:) (23.01.2008)

Vynikající Kurosawa s nepřepálenou stopáží, vtipným a napínavým dějem a dobrými soubojovými scénami. Korunu tomu opět nasazuje Toshiro Mifune, který svojí mimikou, všelijakými grimasami, hláškami a neutuchajícím charismatem posunuje Sanjura na skutečný filmový zážitek. Líbilo se mi to o dost víc, než předchozí Yojimbo. (24.06.2011)

Má to dobré tempo a je to tak príjemne odľahčené, no samotný príbeh nemá čím zaujať, aj keď v dobe vzniku ešte mohol byť celkom originálny. Postavy sa správajú predvídateľne, vymýšľané finty na oklamanie nepriateľa sú dosť naivné. Mifune opäť v úlohe pohoďáka, ktorého len tak niečo nevyvedie z miery. Škoda súbojov, pri ktorých sa síce oháňa mečom a súperi padajú na zem, no nevidíme žiadny náznak krvi, ktorá by mala každým úderom meča minimálne odkvapkávať. Akurát na záver sa nám to snažili asi vynahradiť, tak vytriskne gejzír nejakej tekutiny, ktorý pôsobí dosť úsmevne. (23.05.2019)

Dobrý snímek, i když ne tak jako jeho předchůdce Yojimbo. Děj byl pěknej, i když ne tak napínavej jako u jiných Kurosawových filmů. Stopááž hodina a půl byl myslím dobrý nápad. (02.03.2009)

Začalo to tak svižne. Rýchle predstavenie postáv, zápletka, no a ide sa na vec. No teda vlastne len z polovice. Pokračuje to všemožnými ( hlavne nudnými ) plánovačkami, špehovaniami a intrigami. A v tom, v čom je ronin Mifune najlepší, sa odloží na vedľajšiu koľaj. Škoda. (11.06.2014)

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)

Ako je to už takmer štandardom v Kurosawových filmoch i v tomto je veľmi dobrá kamera. V porovnaní s JODŽIMBOM je v tejto snímke viac násilia i krvi. Niektoré z postáv sa správajú príliš naivne. Naopak v Sandžurovi môžeme nájsť hlbšie myšlienky. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento film ukazuje politiku takú, aká vždy bola i stále je. Podliaci vyzerajú navonok príjemne a dokážu oklamať masy (vo filme masu stvárňuje skupinka deviatich mladíkov), naopak ten, kto to myslí naozaj dobre má problém presvedčiť ostatných o správnosti svojich záverov. Samotný Sandžuro, ktorý stvárňuje ľstivého nápravcu krívd, často dopláca na prílišnú horlivosť tých, ktorým pomáha. Tri hviezdičky preto, lebo je to dobrý film, je však o niečo slabší ako predchodca Jodžimbo, ktorý dostal štyri. Každopádne samurajská klasika. (28.10.2003)

Dalsi podprumerny Kurosawa, kde saskuje banda 10ti cernobilych samuraju u kterych nemate sebemensi poneti kdo je kdo, proti stovkam jinych samuraju, kteri vypadaji uplne stejne, krome hlavniho hrdiny (Toshiro Mifune), ktereho uz jste videli v 1:1 stejne roli v 50ti jinych Kurosawovych filmech. Obcas nezbyva, nez nad prepalenym hodnocenim nekterych jeho filmu zasnout. 4/10 (30.11.2010)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu. (31.03.2018)

Na samurajského Kurosawu ma prekvapila striedma dĺžka ktorá má v sebe zahrnutú niečo cez hodinu a pól. Nie som zástancom ani dlhých ani krátkych ale tu som normálne čakal že pôjde o trojhodinový opus. Vytknúť tomuto filmu nejde asi nič. Možno pri závere trocha komornejšia bitka v dome Kamélií avšak záverečný duel to všetko zachraňuje. Ten bol totiž tak atmosferický, tak nečakaný. tak brutálny že som si to musel pretočiť niekoľko krát. Jeden s najlepších záberov bez strihu aký som kedy videl. Kurosawa bol šibal. Inteligentní scenár plný dôvtipnosti a prefíkanosti zrežíroval tak že tomu pochopil určite hocijaký Japonský robotník 60 rokov. Pritom príbeh nestratil na údernosti nič. Spracovať to do takejto formy bolo geniálne ale určite náročné.. Aj keď prvá časť Yojimbo ma svojou originálnosťou a myšlienkou bavila viac, tu sa dočkáme napríklad viac filozofovania ktoré tiež nie je na zahodenie. Takže sa to u mňa kvalitou vyrovná. 5* (13.08.2014)

Devět poněkud přitroublých mladíků si udělá špatný názor na správce s koňským ksichtem, ale náhodou je k jejich vlastnímu dobru vyslechne samotář Sanjuro, který působí poněkud cynicky, má věčně hlad a rád si dává šlofíka. Jinak je ale ostrý jako meč, s nímž umí parádní kousky (zvlášť ten jeden - rychlý, ale účinný). Dokáže je přesvědčit, že dělají chybu, ale jeho trpělivost projde nejednou velkou zkouškou. Kurosawa nám naservíroval parádní kousek, tentokrát opět po samurajsku, ale v komediálním hávu. (07.01.2007)

Toširó Mifune v roli samozvaného zachránce bandy neschopných samurajů. :-) Občas to s tou jejich hloupostí bylo až extrémně přehnané. Naopak Toširó má všechno na háku a i zapeklité situace řeší s přirozeným nadhledem. Tacuja Nakadai v pro mě nezvyklé roli záporáka. Není to podle mě nejlepší samurajský film, ale má to dobré tempo a nechybí odlehčení humorem. Spoiler: Celý film jsem se těšil na závěrečný souboj dvou odvážných mužů, ale na můj vkus tento moment Akira Kurosawa dost odflákl. (14.10.2014)

Zábavná šachová partia. niektoré scény sú však nedotiahnuté (nikdy proste neuverím, keď jeden človek zneškodní desiatich :). charaktery postáv sú ako z antickej tragédie, mifune je naozajstný rozvážny vodca, mladí sa správajú naivne a zbrklo, zlí sú naozaj zákerní, zradcovia sú naozaj úlisní....a ženy sú............, ako ženy :))). je to veľmi zábavný, vtipný a trefný film. (30.05.2006)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Tento Kurosawa je poněkud jiný, než ti, které jsem do dnešního dne viděl. Především se liší kratší stopáží a poněkud skromnějším, exteriérním využitím. Ale to nic nemění na tom, že se mi Sanjuro líbil... Klasicky nezklamal Toshiro, jako věčně ospalý, cynický a mazaný samuraj. Na pomoc mu tentokrát přispěchala partička devíti (jak to nazvat, abych je neurazil:D) poněkud jednodušších kumpánů, kteří byli příjemným zpestřením celého děje. Oni ho sice prakticky spoluvytvářeli, ale Toshiro byl opět hlavní tahoun. Možná jsem to už někde psal, ale rád se budu opakovat: Mifune a Kurosawa je jedna z nejlepších dvojic světové kinematografie. Ta sehranost a pestrost... to je unikát. (15.12.2008)