Sandžúró
Tsubaki Sanjūrō
Sanjuro
Sanjuro
Sanjuro
Sanjuro
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Keidžu Kobajaši, Júzó Kajama, Takaši Šimura, Reiko Dan, Kamatari Fudžiwara, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Jutaka Sada (více)Obsahy(1)
Bezmenný samuraj sa vracia vo voľnom pokračovaní filmu JODŽIMBO a opäť vyťahuje svoj dôvtip a meč. Tentokrát sa predstavuje ako Sandžuro (tridsiatnik) Cubaki (kamélia). Sandžuro prespáva v opustenom dome a vypočuje si rozhovor deviatich mladých mužov o korupcii v ich klane. Neskúsení mladíci posudzujú členov klanu podľa toho ako vystupujú navonok, samuraj však už z ich slov spoznáva skorumpovanosť superintendanta menom Kikue, čo sa aj o chvíľu potvrdí, keď sa družinu pokúsi zatknúť. Skorumpovaní členovia klanu uväznia strýka jedného z mládencov a Sandžuro sa rozhodne im pomôcť ho oslobodiť. Od začiatku sa správa ako vodca skupiny, čo sa niektorým mladíkom nepáči, časom však zisťujú, že svojou naivitou a neskúsenosťou mu spôsobujú len viac problémov. Mení sa aj zmýšľanie samotného ronina (samuraja bez pána). Potom ako musel zabíjať, mu staršia žena vysvetlí, že sám vyzerá ako obnažený meč - ostrý a dobre seká. "Ale dobrý meč zostáva v pošve." Preto sa rozhodne zabíjať len vtedy, keď musí. Vďaka mladíckej nerozvážnosti svojich spolubojovníkov je však nútený používať svoju katanu častejšie ako by sa mu páčilo.
Ďalší zo samurajskej línie Kurosawových filmov bol natočený podľa románu Šugoro Jamamota "Hibi heian". K zaujímavostiam patrí, že na vystreknutie krvi v dueli bol použitý čokoládový sirup zmiešaný so sódovkou pod tlakom. (Turiec)
(více)Recenze (135)
"A stupid friend's sword is deadlier than an enemy's." ()
Ako jeden samuraj dokáže pomôcť spravodlivosti. Vtipné a svieže a premyslené "divadielko". Lepšie ako Yōjinbō o premyslené ťahy hlavného hrdinu. ()
Tentokrat to nebude odo mna plna palba, lebo jo, niektore sceny su fascinujuce a nadherne, ale pribeh a dej je len z tych priemernejsich - korupciu poznal uz Staroveky Egypt a je stara ako ludtvo samo, takze na tuto temu sa uz toho da len malo vymysliet. Je sice pravda, ze japonski chlapci sposobuju Sanjurovi neskusenostou a naivitou viac problemov nez uzitku, ale tak jaxi je to aj u ostatnych narodov, Japonsko nie je vynimka. Zvysok pribehu je potom uz len vata, ale je tuna pritomna samurajska tematika /to mam rad/ a herci ako Toshiro Mifune a Takasi Simura sa do toho dobre opreli a tahaju film. Ovsem, Kurosawa natocil uz aj lepsie filmy, tento je len nadpriemerny. 85 % ()
Samurajské filmy jsou pro mě velká neznámá, ale tenhle se mi překvapivě celkem líbil. Hodně mě překvapilo, že je to vlastně i celkem vtipné a myslím si, že to ten film i celkem oživilo. Příběh to mělo celkem zajímavý, zaznělo tu pár mouder včetně závěru a i když jsem se místy nudil, tak je to jako celek dost zajímavý film. Navíc toho bezejmenného samuraje jsem si dost oblíbil a s těmi 9 mladíky byla aspoň sranda, hlavně když někde v půlce filmu začali tancovat. Poselství ten film má strašně jednoduché (nesmyslnost válek a zabíjení), avšak pořád aktuální. Celkově se mi Sanjuro fakt líbil, jenom mi vadí, že se místy poněkud vleče. 4* ()
Po tom, co som si pozrel Kihachi Okamotov film Kill, ktory natoceny podla rovnakej predlohy, ako Sanjuro, nedalo zopakovat si Sanjura. Sanjuro je v podstate blockbuster, po uspechu Yojimba mal Kurosawa jednoduchu cestu a natocil trosicku komplikovanejsi, ale stale jednoduchy a aj vizualne striedmenjsi film o ´30tnikovi, ktoremu tiahne na 40´ ako sa sam Sanjuro pomenuvava. Kym Sanjuro je maskulinny film, menej humorny, drsnejsi nez Yojimbo, Kill, ktory vychadza z rovnakeho pribehu, je humornejsi, vizualne posobivejsi (viac sirokulych zaberov) a Tatsuya Nakadai-ovi pristane uloha mudreho, zivotom oslahaneho ronina predsa len lepsie. Nakadaov ronin je plny irnoie, zivotneho nadhladu, Mifuneho Sanjuro je priamocriary, neberie si servitky. Kill u mna vyhrava, aj ked, v porovnani so Sanjurom je ovela menej znamy. Ale to mna , teda, trapit fakt nemusi. ()
Přepsáno v listopadu 2018. Sanjuro je potěšujícím pokračováním Kurosawova předchozího filmového počinu pro fanoušky dobrodružně akčního žánru. Noblesa samurajské sebejistoty a hrdosti zlehka tančí uprostřed krvelačnosti zneužívání moci, štěkot nese jízlivé připomínky k bigotní hysterii obvyklého zaslepení. Náprava morálního úpadku představitelů moci má charakter neúprosné biblické spravedlnosti, spasitel je nositelem charismatu i dualismu, neschází morální poselství a výrazně odlehčující nadhled, zjednodušující údernost zábavního působení. Neohroženým hrdinou příběhu je Sandžuro Cubaki (příjemný Toširó Mifune), jediný samuraj bez bázně a hany. Vzteklost v cynickém rozpoložení stydlivě sklání svůj zrak před křehkostí ušlechtilé duše. Náprava spravedlnosti je ovšem na nejvyšším stupínku hodnot, přesile navzdory. Démonickým padouchem je Hanbei Muroto (pozoruhodný Tacuja Nakadai), schopný velitel ozbrojené složky a účinný prostředek k umlčování projevované nespokojenosti s korupčním prostředím. Zlo výstražně šlehá blesky kolem sebe a svého zájmu. Ženská kontrastní křehkost má zastoupení jménem Čidori (příjemná Reiko Dan), tichá dcera uvězněného správce oblasti. Tu podporuje její matka (sympatická Takako Irie), pevný hlas lidské smířlivosti a šlechetnosti. Výraznou postavou je Kikui (Masao Šimizu), vrcholek zneužití moci, nejvyšší policejní autorita a nenasytný uzurpátor svěřeného území. Z dalších rolí: idealistický mladík a Čidoriin ctitel Iori Izaka (Júzó Kajama), přední představitelé zkorumpované moci Kurofudži (Takaši Šimura) a Takebajaši (Kamatari Fudžiwara), otec Čidori a unesený a uvězněný správce oblasti Mucuta (Jûnosuke Itô), či obrácený zajatec idealistických mladíků (Keidžu Kobajaši). Sanjuro je stylovou zábavou dobrodružně akčního žánru. Tradiční silnou stránkou jsou obrazové kompozice. Květy kamélií se stávají záplavou naděje a dobro slaví další uspokojující vítězství. ()
Jediná výhoda tohohle filmu byla mírná stopáž, protože jinak by určitě hodnocení kleslo ještě níž, pokud by Kurosawa zbytečně natahoval čas. Takhle to šlo v pohodě přežít, ač se vlastně nic nestalo, protože to všechno směřovalo k jedinému okamžiku na konci, který se stal a já jsem si jenom dlouze zívl. 50% ()
Kurosawa je jeden z mych nejoblibenejsich reziseru a miluji jeho tvorbu, at uz tocil o samurajich, nebo o povalecnem Japonsku. Na sebe volne navazujici dvojice filmu Yojimbo a Sanjuro me ale pramalo oslovuje a radim je mezi jeho nejhorsi filmy (dejove). Mifune je ovsem ve vyborne forme, jako vzdy. ()
Aj keď film sa rozbieha pomaly a chvíľu mi trvalo, kým ma zaujal a zahlbil som sa doňho, potom je to už velmi dobré. Podobné prvky ako v Telesnej stráži, rovnako pár komedionálnych scén, ktoré pobavia. Mifune sa na toto neskutočne hodí. Škoda horšieho začiatku. Hodnotenie: 75% ()
Samuraj beze jména potkává májovky. Po úspěchu Tělesné stráže se rychle upravil scénář dle povídky klasika japonské dobrodružné literatury Shugora Yamamota a výsledkem je svižná podívaná, která postrádá osudovost jedničky, ale zato obsahuje takový ten typický humor dobrodružných historek (v májovkách je to potrhlý anglický lord, tady potrhlý vezeň). Chybí tu ta historická atmosféra z předchozího filmu, který ukazoval formování yakuzy ze samurajů a žoldáků za podpory obchodníků. ()
Můj nejoblíbenější Kurosawa. Děj se moc nevleče a je bez hlušších míst, což mi dost vadilo u Sedmi samurajů a částečně i u Yojimba. Navíc extrémně charismatický Toshiro Mifune opět dokazuje, že podobné role mu padnou jako ulité a místy mění film ve svojí one man show. Komediální prvky mi tu nevadily, naopak jsem se u dialogů mezi Sanjurem a paní správcovou, případně na pitomostech těch samurajských "jelit," kterým tu Mifune šéfuje a častuje je nejednou ironickou hláškou, dobře bavil. Tatsuya Nakadai se pro role padouchů asi už narodil a více než zdatně Mifunemu (stejně jako v Yojimbovi :) ) sekunduje. No a samotný závěr filmu - tak to mi jen padla čelist, vytřeštil jsem oči a nechápavě zíral, přičemž mi hlavou běželo něco ve smyslu "jak to sakra Mifune udělal?!?" Několikrát jsem si to pouštěl zpomaleně, zkoušel to provést s bokkenem, ale přesto pořád nechápu. Určitě nejlepší šermířský souboj, jaký jsem v samurajských filmech viděl. Pro mě neotřesitelných 5* ()
Jako vždy skvělý Mifune ve výborném Kurosawovo filmu o samuraji samotáři. Musím se přiznat, že mě trochu mrzí délka filmu. ()
Jednoznačně nejlepší a nejzábavnější "samurajský a akční" Kurosawa. Stále zaostává za jeho nejlepšími díly, ale na ukojení touhy po klasické akci a zároveň solidní filmařině je tohle vždycky dobrá volba. ()
Finty Sanjura mu v tomto volném pokračování Jojimba procházejí místy až podezřele snadno. Kurosawa si s tím příliš hlavu nelámal a jednoduše (ale s citem) ubral na vážnosti snímku a vše proložil (až překvapivě) vynikajícím humorem. Ztělesněné charisma v podobě Mifuneho opět září všemi směry a všemu sekunduje neméně klíčový Nakadai tentokrát v jiné, ale opět skvěle obsazené roli. Větší dobrodružnost film oživila a pokračování tak nepůsobí jen jako nastavovaná kaše, ale svěží vítr. Zarážející je jen tradičně dokonalá hudba, která je tu místy ale podivně agresivní. ()
Jedna z Kurosawových vzácných komorních oddechovek, sympaticky sevřená a odlehčená (ze všech rozšafných frajerů Toširóa Mifuneho to má Sandžúró Cubaki na háku vůbec nejvíc), ovšem zdaleka ne tak plastická jako Tři zločinci ve skryté pevnosti (devítka samurajských zelenáčů a dvojice štěbetajících dam jsou na můj vkus až moc přímočaře komické postavy a zrovna tak antagonistům chybí aspoň špetka padoušské důstojnosti), možná o něco zábavnější než slavnější Jodžimbo, ale o hvězdičku ne. ()
Kurosawa měl vždy smysl pro humor, ale tentokrát se dokonale utrhl ze řetězu a střihl si vlastně takovou sebeparodii. Ovšem impozantně pojatou a promyšlenou do posledního detailu. Přiznám se, že jsem chvíli váhala, zaskočená tou přemírou srandy a naivity, ale pak mi došlo, že takový luxus - utahovat si sám ze sebe - si může dovolit jen skutečný Mistr. A nemůžu nevzpomenout závěrečný bleskový duel! I kvůli takovým momentům miluju film! ()
Pokračování Yojimba, které i když je malinko příběhově slabší, tak Sanjuro táhne opět bezchybný Mifune. Celým snímkem se prolíná lehký humor, který Kurosawa vypiloval dokonale přes hlášky Mifuneho, nebo skvélého zajatce ve skříni. Jak jinak hodnotit výborný film od Kurosawy, než za plný počet. ()
Souhlas s Djkoma. Pro mě též nejlepší a nejpropracovanější Kurosawa. Toširó Mifune je nehoráznej řezník a pro mě jeden z nejpůsobivějších herců vůbec. ()
Zkušený ironický mazák "Třicetiletý Sandžúró z Kaméliové zahrady" (i když mu už bude skoro čtyřicet :-)) se znovu náhodně přichomýtne k bezpráví a samozvaně se postaví do čela skupinky mladých horlivých spiklenců s cílem napravit korupci na vysokých místech. Přímočará (a notně odlehčená – viz naivní panička či zajatec ve skříni) zápletka ubíhá svižněji než legendární 'Yojimbo' (přičemž dojde i na fingovanou hru na obě strany) a suverénně ji táhne sebejistý výkon Tošira Mifuneho. ()
Třetí film, který jsem od Kurosawy viděl, opět černobílý historický, opět samurajové, opět své repliky vřeštící herci s patřičně vypoulenýma očima (s výjimkou tentokrát obdivuhodně uměřeného Toshira Mifuneho). Tentokrát jsem navíc ještě většinu času neměl ůplně přesnou představu, co se zrovna děje, což může být i moje chyba. Každopádně s Kurosawou už asi končím. ()