Sandžúró
Tsubaki Sanjūrō
Sanjuro
Sanjuro
Sanjuro
Sanjuro
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Tacuja Nakadai, Keidžu Kobajaši, Júzó Kajama, Takaši Šimura, Reiko Dan, Kamatari Fudžiwara, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Jutaka Sada (více)Obsahy(1)
Bezmenný samuraj sa vracia vo voľnom pokračovaní filmu JODŽIMBO a opäť vyťahuje svoj dôvtip a meč. Tentokrát sa predstavuje ako Sandžuro (tridsiatnik) Cubaki (kamélia). Sandžuro prespáva v opustenom dome a vypočuje si rozhovor deviatich mladých mužov o korupcii v ich klane. Neskúsení mladíci posudzujú členov klanu podľa toho ako vystupujú navonok, samuraj však už z ich slov spoznáva skorumpovanosť superintendanta menom Kikue, čo sa aj o chvíľu potvrdí, keď sa družinu pokúsi zatknúť. Skorumpovaní členovia klanu uväznia strýka jedného z mládencov a Sandžuro sa rozhodne im pomôcť ho oslobodiť. Od začiatku sa správa ako vodca skupiny, čo sa niektorým mladíkom nepáči, časom však zisťujú, že svojou naivitou a neskúsenosťou mu spôsobujú len viac problémov. Mení sa aj zmýšľanie samotného ronina (samuraja bez pána). Potom ako musel zabíjať, mu staršia žena vysvetlí, že sám vyzerá ako obnažený meč - ostrý a dobre seká. "Ale dobrý meč zostáva v pošve." Preto sa rozhodne zabíjať len vtedy, keď musí. Vďaka mladíckej nerozvážnosti svojich spolubojovníkov je však nútený používať svoju katanu častejšie ako by sa mu páčilo.
Ďalší zo samurajskej línie Kurosawových filmov bol natočený podľa románu Šugoro Jamamota "Hibi heian". K zaujímavostiam patrí, že na vystreknutie krvi v dueli bol použitý čokoládový sirup zmiešaný so sódovkou pod tlakom. (Turiec)
(více)Recenze (135)
Zajímavé, jaký se z Mifuneho během těch osmi let, co uplynuly od Sedmi samurajů stal cvalík! Nicméně působí opravdu seriózně a ač je jeho hrdina oproti pošukovi ze 7S opravdu uplně jiný, rychle jsem si zvykl! Do toho devět perfektních zbrklých troubů, dokonalou naivní (spíš blbou) paní správcovou a protivník, který si uvědomuje, že stojí na straně hloupého zla, uznává a váží si sruhé strany, ale ví, že jemu to do budoucna přinese ovoce!Prostě spousta nádherných postav a momentů! No, jestli další Kurosawovi filmy co uvidím budou podobně kvalitní, bude mít Scorsese zdatnou konkurenci (v mých očích)! Prostě dokonalost! 9,5/10! O malinký chloupek méně úchvatné než 7S! ()
"Jsem třicetiletý Sanjuro z Kaméliové zahrady. I když už mi bude čtyřicet." Sequel Yojimba je pre mňa osobne takmer po každej stránke lepší. Plynulejší, vyrovnanejší, dynamickejší, precíznejší, režijne dôslednejší a celkovo omnoho bližší tomu, čo Kurosawa predvádza v Siedmych samurajoch. Navyše pribudol dôležitý príbehový prvok - ženský element, ktorý pôsobí ako protiklad k bezmennému potulnému samurajovi; miesto násilia vyznáva mier, miesto odvahy krásu a jemnosť. Tým získava film aj vlastné posolstvo, na ktorého vyjadrenie postačí citovať jedinú vetu: "Nejlepší meč je ten, který stále zůstáva v pochvě." Samozrejme sa nezabudlo ani na zábavnosť, humor a nadhľad, ktorý však bol v Yojimbovi vo väčšej miere, ale tu mi prišiel využitý umnejšie a vo vyššej koncentrácii len v úvode a závere filmu. Vážnejší nádych dodáva príbehu na dôstojnosti, a podľa toho sa správa aj skvelá Satóva hudba. No a samozrejme Toširó je opäť démonickým samurajom blesku, ktorý seká ako nik iný. Zábavná je recyklácia hercov z Yojimba spôsobom tak rafinovaným, že niektorých ani nespoznáte (napríklad Nakadaia identifikujú od prvého pohľadu len tí, čo ho už dobre poznajú), takže to vôbec nepôsobí, akoby len tí istí herci hrali nové postavy - naopak, sú ako vymenení, a to je veľké plus (najmä pre Kurosawovu prácu s hercom). Samozrejme narácia je opäť poeticky pomalá, ale tentoraz absolútne bez nudnej chvíľky; zábava neustáva ani na minútu, a myšlienky film prehlbujú na úroveň filmu umeleckejšieho a hodnotnejšieho, než prvý diel. A tak je to správne. 90% ()
Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. ()
Nejen samurajské drama o snaze skupinky naivních idealistů svrhnout zkorumpovaného komisaře, ale ironií a vtipem sršící film který se nebere zdaleka tak moc vážně jak by někdo možná čekal. 8/10 ()
Najlepší meč je stále v pošve. Páčilo sa mi to viac ako Sanjurov predchodca Yojimbo (1961). Komediálna a hravá stránka zostala, no pribudlo i pár vážnejších prvkov, pričom hlavný hrdina budí sympatický dojem naoko lenivého a ľahostajného samuraja, ktorý sa navyše snaží preliať čo najmenej krvi. Samozrejme nie vždy sa mu to podarí, potom je zábavné sledovať to jeho bedákanie nad smrťou nepriateľa. Aj samotná kostra príbehu je zaujímavá, ide vlastne o súbor šikovných trikov a úskokov ako potrestať skorumpovaných pánov. Jednoducho Kurosawova lahôdka v odľahčenom šate. Jasný plný zásah. Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Na tomto filmu, který diváka co minutu poutavě usvědčuje o tom, že titulní hrdina je ten nejúžasnější bojovník a má pod čepicí, mě nejvíce zaujala práce s kamerou. Konkrétně mám na mysli využití vlastností širokoúhlého formátu, kdy je ve většině záběrů užito komponování do více plánů. Naopak mě lehce iritovala přepjatá hudba, která v některých momentech možná až moc tzv. „tlačila na pilu“. Velkým překvapením pak pro mě bylo konečné zúčtování s Murotem – tolik krve jsem v Kurosawově filmu opravdu nečekal. ()
Sanjuro stojí na pomezí samurajského filmu ve stylu Yojimba a konverzačně-situační komedie. Nejednotnost stylu je asi trochu problém, zdálo se mi, že lehce přepálené gagy občas rozbíjí celistvost filmu. Nadhled, s nímž je příběh vyprávěn, a režisérův rukopis přesto drží film v nadprůměru. ()
Tak prvních 40 minut jsem nevěděl, na kterou stranu mám odvracet zrak od televize, ale poté se to trošičku zlepšilo. Film jsem nakonec doukoukal a žádnou psychickou ujmu jsem nezaznamenal. Toširó Mifune byl fajn a dokonce nebyl vlastníkem naprosto debilní paruky, která mě u ostatních zúčastněných nepopsatelným způsobem vadila a chtělo se mi z ní dokonce i blít. Nakonec jsem v sobě zvratky přeci jen udržel. V noci bych nemohl oka zamhouřit, kdybych si teď nepostěžoval na samurajské „souboje". Akira Kurosawa mě těmito souboji totálně rozesmál. Nevím, zda to šikmá japonská oči vidí jinak, ale tohle přeci nemohl myslet vážně. Něco tak debilního bych se styděl vypustit do světa filmu dokonce i já. S ohledem na ubíjející první čtyřiceti minutovku nemohu dát jiné hodnocení než odpad! p.s. Velmi mi vadilo těch debilních 9 Japonců s kriplovskými sestřihy, kteří se táhli za Toširem, jako smrad za cigánama. ()
Téměř až do konce filmu jsem nevěděl, o čem tento film vlastně je, a přesto mě naprosto nadchnul. Toshiro Mifune je perfektní herec. Jeho herecké výkony mě stále více a více překvapují. Tentokrát si nezahrál roli ujetého šílence, jako tomu bylo třeba ve filmech Sedm samurajů či Rašomon, ale hraje bezejmeného Samuraje, který se nezalekne ničeho a nikoho :) Doporučuji všem milovníkům Samurajských filmů... 9/10 ()
Třetí viděný film od Kurosawy a troufnu si říct, že i možná lepší než Yojimbo. Přitom zápletka je jak z nějaké pohádky. Padouši (kteří o sobě navíc vědí, že jsou padouši :-D) chtějí ovládnout zemi a v tom jim má zabránit statečný, cynický a lstivý Sanjuro a malá banda tupců. Ve filmu je zajímavé to, že se tam na svůj žánr velmi málo bojuje, neboť Sanjuro svou chytrostí dokáže vždy od boje ustoupit. Kurosawa MISTROVSKY využívá širokoúhlého plátna (hlavně záběry na přírodu a davové záběry stojí za to) a Mifune opět ukazuje, proč je patrně nejlepším japonským hercem. Film opět vznáší pár otázek, které už v dnešní době však nikoho nepřekvapí. Na závěr se dostaví absolutní lahůdka žánru - duel dvou samurajů. Já nevim jak vy, ale já měl při té scéně srdce až v krku. Smekám před Kurosawou, jak dokázal přesně určit délku záběru, aby se scéna nezvrhla v nudu. ()
Celý film se bohužel rozjede až zhruba v poslední půlhodině, konkrétně během šmoulení kolem domu s kaméliovým sadem. BTW, komu chybí v černobílých samurajských filmech krev, v závěrečném duelu si ji vychutná v množství, za které by se nestyděl ani Tarantino. ()
No konečne niekto majstrovi Akirovi požičal nožničky. Vznikol 96-minútový akčný film, v ktorom sa naivita a tuposť Mifuneho spoluhráčov dá dobre zniesť, ak film vnímame, ako Kurosawovo pousmiatie sa nad svojou tvorbou i samurajskou tematikou. A hudbu majstra Satóa som si v tomto filme vyložene vychutnal. ()
Opět Kurosawa a samurajové – tentokrát ovšem v komediálním hávu. Toširo Mifune filmu (opět) naprosto dominuje. Film je celkem krátký, slušně odsýpá a má (zase) parádní kameru. Je to velmi kvalitní film, ale mezi mistrovy nejlepší kousky nepatří. ()
Mé třetí setkání s Kurosawou a opět jsem byl mile překvapen. Vynikající charismatický Toshiro Mifune, zvláštní ''easternovské'' kouzlo, a další klady zabalené do černobílého charakteristického hávu, který činí film zralou klasikou. ()
Nesmierny frajerko a sympaťák bol ten strapatý tridsaťročný Sanjuro. Keď je správny muž na správnom mieste, tak aj ten film parádne odsýpa. Skvelá oddychovka s presne pasujúcou muzikou. ()
Samurajské filmy mě tematicky i žánrově míjí a jejich zdejší výraznou oblibu nesdílím. Možná, že se jednou stane zázrak a přede mnou odplyne samurajský film, kterému budu schopný udělit 4 hvězdičky (ne-li víc). Sanjuro měl k tomu našlápnuto nejsilněji, spočátku mě nadchl mj. díky skvělým režijním nápadům ze strany Akiry Kurosawy... to, jak snímá čekání na příchod hlavního protagonistu a od první chvíle rozjíždí smršť dialogů s představením různých charakterů, jak přechází posléze do akčního souboje včetně náhlého zjevu útočícího davu na scéně... k tomu neotřelé geniální skrýše, detailně provedené plížení se samurajského kolektivu vůči nepříteli poza stromky a řada vtipných scén včetně krátkého tanečku do rytmu šedesátkové hudby(!)... a Toširó Mifune hraje tentokrát i s mírným komickým nadhledem, který není cizí ani celému filmu. Tomu v pevných tvůrčích rukou páně Kurosawy rozhodně není cizí ani zakončit vše jasnou myšlenkou... „Já s tebou nechci bojovat. Když budu tasit, někdo z nás padne. Nestojí to za to.“ Vlastně bych se měl být skvěle bavit a po skončení být nadšen. Ale funguje to spíše napůl: bavím se a nadšeně sleduji řadu scén, ale zároveň (menší) řadu jiných scén mezi tím bojuji s tím, jak se to táhne, občas tíhne dějově k monotónnosti, nedokáže mě plně upoutat každou scénou a jak afektovaně působí mnohé výkony vedlejších herců... a ten krvotrysk na závěr, ten už byl snad přímo nechtěnou inspirací pro Lady Snowblood. :o) Ze samurajských filmů ale zatím to nejlepší, co jsem viděl. [70%] ()
Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. ()
Ďalší videný Kurosawov precízny filmový zárez na svojom konte, čo opäť poteší, keď už teda nič iné. Pomaly, ale už isto vyčerpávam všetky možnosti "rozprávkových" spoluprác - výnimočného režiséra so skvelým, dvorným hercom, pričom sa dosť obávam toho, ako to bude vlastne vyzerať potom, keď sa ich cesty už raz a navždy rozídu, a to mi skrátka pripomína niečo na princíp "domu bez okien" ?! Určite vyskúšam aj absencie Toširóa Mifuneho, no bude mi sakramentsky chýbať ! Tentokrát opäť nakrútil film o samurajovi, či poprípade o samurajských učencoch, len na trochu iný spôsob, než ako bývam možno doposiaľ zvyknutý, kde ale chvalabohu nechýba tá potrebná dávka adrenalínu, no zároveň aj naivita vedľajších postáv. Našťastie sa svojou minutážou zmestil niečo málo nad 90 minút, kde sa oplatí vydržať až do samého konca, kedy si protagonista pre divákov prichystal jedno 'milé' prekvapenie. To ale ešte neznamená, že sledovanie dlhších filmov, by bolo nejakým strašným utrpením, proste nepohŕdam ani kratšími kinematografickými dielami zo strany progresívneho tvorcu, ktorých až tak veľa zase nemá, a preto si ich tak extra vychutnávam. ()
Vloni vzniklá společnost Filmohuse se soustředí na dovoz zajímavých filmů na DVD, jež sice minuly označení blockbuster, ale buď v nich hrají známí a slavní herci, nebo je režíroval známý režisér, či jde o mimořádná umělecká díla. Nyní na trh přichází první trojice disků z kolekce filmů Akiry Kurosawy. Obsahuje filmy The Hidden Fortress, známý také jako Tři zločinci ve skryté pevnosti, Sanjuro (Odvážní mužové) a Yojimbo (Tělesná stráž). První se stal pozdější předlohou pro Hvězdné války a vypráví o dvojici zlodějíčků, kteří se náhodou připletou do cesty samuraji, jenž ochraňuje princeznu. Yojimbo byl předlohou např. snímku Poslední zůstává a je o samuraji, který přichází do vesnice, rozdělené dvěma soupeřícími klany. Zpočátku se snaží těžit z obou, ale v určité chvíli se musí na jednu ze stran přiklonit. Sanjuro navazuje na tento film a osamělý samuraj zde pomáhá mladým úředníčkům osvobodit správce. Kurosawa zde všude, v Sanjuro však nejvíce projevuje svůj nadhled a smysl pro jemný humor. Všechny filmy mají obrazový formát 2,35:1, zvuk japonský jak v Dolby Digital 2.0, tak v upmixu do DD 5.1. K dispozici jsou i české titulky. Jediným bonusem na každém disku je pak trailer k dotyčnému filmu. ()
Varování: Kdo se na tento film teprve chystá, ať nečte můj komentář, hlavně ne popis závěru. Technicky vysoce kvalitní film s vynikající hudební složkou, která děj jakoby "komentuje". Film jednak obzvlášť zdůrazňuje motiv "pravého samuraje" (a jeho skrytosti), jednak nepostrádá vtip. Je obdivuhodné, jak tady Kurosawa spojuje komiku a závažnost. Obě tyto složky tu fungují vrostlé jedna do druhé, aniž by jedna druhou oslabovala, aniž by to narušovalo jednotu díla. Někdo tu píše o zřetelné "divadelnosti" tohoto filmu, což mne samotného nenapadlo a je to velmi dobrý postřeh. Samotná zápletka a kostra děje nijak nevyniká nad nejrůznější béčkové až céčkové akční filmy. Dokonce vzniká dojem, že krom prvoplánové komiky si tvůrce tropí posměch ze svého filmu důsledně naivní přímočarostí: srovnej expresivitu duševních hnutí u spiklenců, neopatrnou upřímnost úhlavního nepřítele, prostoduše hladkou návaznost všech akcí a Sanjurových řešení. Až na to, že tady má všechno svůj nezastupitelný význam. Jak to, že mi nevadí, že Sanjuro sám pobíjí celé čety bojovníků? Protože tohle není samoúčelné bojové "ekšn" . Sanjuro je prostě chlapík, který na to má - a to je jen základ pro příběh o něm, o "pravém samuraji". Jen náhodou, jako buranský morous, se připojuje k čestným, ale hloupě naivním spiklencům a vodí je jako školku na provázku. Ale ve skutečnosti se nepřipojuje náhodou. Jeho rytířský zákon mu nedovoluje jinou cestu. A musí bojovat nejen s nepřáteli, ale i s hloupostmi těch, jimž pomáhá, přesně podle zásady co si neuděláš sám, to nemáš. Jak to, že u Kurosawy se nic z těchto motivů neobrací v kýč? Kurosawa je moderní mýtopravce, rapsód, malíř, básník - gigant filmu. Mimo jiné proto, že vedle svého smyslu pro "krásnou formu" má také smysl pro existenciální hloubku bytosti zvané "člověk". Teprve postupně zjišťujeme, jaký je tento potulný kdovíjestlisamuraj borec. To vše ale u Sanjura ještě nestačí: Postupně se lehce komický a těžce obdivný pohled na potulného rytíře bojujícího za správnou věc obrací kamsi do hlubin a Sanjuro se vyjevuje jako spící dravec, jako forma, která nemůže jinak. Souběžně s tím nabývá na významu postava hlavního protivníka, zkorumpovaného policejního velitele, který je vlastně zrcadlově v témže postavení jako Sanjuro - schopný vykonavatel politických zájmů těch neschopných. Ale na rozdíl od Sanjura on je na straně těch zlých. A s ním se - diváku zírej a nechápej! - Sanjuro ztotožňuje jako s mužem sobě rovným. O co tady jde? Škoda, že tento flm nemohl vidět Fr. Nietzsche, ten by se nedivil jako my - esenciální "vůle k moci", o to tady jde. Kdo chceš, rozuměj. Ostatně - proč se padouch cítí uražen a zklamán Sanjurovým "podvodem"? Patřil přece k druhé straně. Je to proto, že ti dva si okamžitě padli do oka jako dva draci mezi veverkami - skutečný význam pak má jen to, co se odehrává mezi draky. Bez významu ale není ani Sanjurovo ošívání, kdykoli ho "stará správcová" zdvořile kárá pro přílišnou bojovnost. (Ale vždycky přistoupí na její "hloupé" námitky, zatímco návrhy spiklenců zavrhuje.) A kromě velitele-padoucha je tu ještě jeden Sanjurův protějšek na stejné úrovni - totiž správce. Přesně opačný typ člověka než Sanjuro, ale stejně zdatný a - spravedlivý. A pozor: Správce přináší jedno z vyvrcholení snímku, totiž pochopení spiklenců, že celý jejich pokus byl od začátku zbytečný. Ale opravdu byl? Dejme si to do souvislosti s tím, jak Sanjuro "chválu vyjadřuje nadávkami", na druhé straně s řečmi o dobrém meči, který zůstává v pochvě. Kdepak, tento příběh není ani zdaleka tak prostinký, jak se tváří. Spiklenci měli touto cestou projít a dva draci se měli utkat. Závěrečná scéna je v mé filmotéce nejgeniálnější bojovou scénou všech dob. Když se k ní schylovalo, měl jsem vážné obavy o vyznění závěru filmu: Sanjuro zvládne celou četu, tady proti němu stojí jediný, ovšem stejně silný protivník. Nyní proti sobě stojí ve vzájemném respektu. Jestli vyhraje "ten zlý" a Sanjuro padne, budu smuten (přece jen bažím po šťastném konci). Ale jestli Sanjuro v boji zvítězí, bude to za cenu oslabení síly filmu: Vždyť Sanjuro už předvedl všechny své superlativní kvality, obligátní závěrečný souboj s hlavním padouchem dá příběhu klesnout do povinné nudy. Že by se smířili? Sanjuro to nabízí (!!!), ale soupeř zdvořile odmítá. Jak to tedy bude? Kurosawovo "řešení" mě šokovalo: Nekonečné nehybné čekání, pak dvojjediný nepostřehnutelný pohyb a z kácejícího se protivníka stříká krev. Přihlížející spiklenci jsou ohromeni a já rovněž. Pochvala jednoho z nich ("vynikající technika") vyznívá neuvěřitelně trapně, je jen dokladem, že tady se prostě nedá slovy nic říci. Dlouhá cesta Sanjurova "vyjevování", začínající u potulného burana, který dělá věci "nectné pro samuraje", jdoucí přes obdivuhodného bojovníka a chytrého stratéga, až k "pravému samuraji", cesta, kterou jsme vykonali spolu s věčně se svářícími spiklenci, tady končí. Jen tušíme propastnou hloubku jeho osamocené vznešené duše. Sanjuro odchází... () (méně) (více)