Zlatý podraz

Pouta jsou fajn filmem, Místa o něco méně, každopádně když byl odhalen nový projekt režiséra Radima Špačka, zájem byl vyvolán určitě. Výsledný Zlatý podraz se pak vyskytuje někde mezi kvalitou Pout a kvalitou Míst. Trailery vypadali na českou tvorbu velice dobře a člověk začal doufat v nejlepší český film za poslední dobu. výsledkem je ale pouze kvalitní nadprůměr, který nepřekonal nejlepší český film letošního roku, Úsměvy smutných mužů. A má to své důvody. Zlatý podraz je rozhodně slušná práce, má ale své chyby. Hlavní chybou je dle mně scénář. Scénář totiž většinu postav vůbec neosvětlí a divák tak vůbec neví s kým má co dočinění, proč se postava chovala tak jak se chovala a když už to konečně vypadá, že dojde na podrobné setkání, dojde na střih a naděje je opět v prachu. Na scénáři se ale musí pochválit fakt, že film slušně odsýpá a utíká dopředu a nějak výrazně se nezdržuje. Je vidět, že měl Zlatý provaz nějaký rozpočet jelikož vypadá draze, má nádhernou výpravu a kostýmy. Na druhou stranu se ale opět vracím k problému s postavám a tentokrát k tomu, že ve filmu chybí více výrazných postav. Jediná postava na kterou si vzpomenu je pravděpodobně trenér Venca Hrabal v podání Ondřeje Malého, ten je ale bohužel v součtu ve filmu až příliš málo. Problém je také s tím, že je film příliš krátký a některá témata film probere příliš zrychleně. Například o postavě trenéra Valenty v podání Standy Majera bych se rád dověděl více jelikož z plátna zmizí až příliš rychle. Také basketbalových zápasů v součtu filmu není tak moc a ty které se do filmu dostali jsou příliš zkrácené a to až takovým způsobem, že po pár sekundách utkání jsme na konci druhého poločasu. Velkým plusem je ale hudba Jakuba Kudláče, která by jakoby občas vyprávěla samotný děj filmu a je do jisté míry důležitým bodem filmu. Závěrečný zvrat byl podle mně poté skvěle podán a naprosto skvěle tvůrci převyprávěn. Závěrečná scéna mě ale trochu vytrhla a přišlo mi, že sami tvůrci nevěděli jak film ukončit. Zlatý podraz není mistrovské dílo, ale je to slušná filmařina za kterou by se nikdo z tvůrců stydět neměl. Palec hore! (28.10.2018)

Na to že dva ze scenáristů jsou sice odborníky na basketbal, ale s filmem neměli žádnou zkušenost, to dopadlo nad očekávání dobře. Může za to hlavně dynamická režie, střih a tepající hudba ve sportovních pasážích, jistá práce s kamerou a sympatičtí herci v pasážích civilních. Nadto asi většina diváků tento příběh nezná, tak prostě budou čekat jako já, v čem spočívá ten titulní podraz. Natáhnout film přes 13 let za použití vizuálně stále stejně mladých herců je sice až moc velká umělecká licence, ale pro jednou budiž. (26.10.2018)

Škoda. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo, ale asi musím říct to, co všichni. Nějak to nešlape, no. Zápasy vypadaly pěkně, u toho prostředního jsem Čechům doopravdy fandil, na konci mě u hymny zamrazilo - ale jinak tu po většinu filmu není nějaký dramatický tah. Romantická linka je tam úplně k ničemu, linka s otcem taky moc nezahraje. Tak akademický přemýšlím, jak to mělo být lepší - možná začít tím zápasem co je teď v půlce, naexponovat bromance mezi košíkáři a pak sledovat, jak jim komunisti lámou po návratu hřbety. Pak bych možná prožil i ten poslední zápas nějak emočně - ale teď jsem jenom tak krčil rameny. Je to fakt škoda, je mi líto producenta, co na tom nechal majlant, ale prostě to nějak nedopadlo. (05.09.2021)

Děsivý a dramaturgicky velice zajímavý námět, který ale bohužel byl vytěžen jen částečně a bohužel ne tak kvalitně, jak si zasluhoval. Problém uvidím už v tom základním: postavách. Kromě té ústřední, jsem se nedokázal prokousat na dřeň ostatním charakterům basketbalového týmu. Velice mě potěšila postava Jana Hartla, kterého jsem si v dramatické rovině nesmírně vychutnal, ale tím pro mě výčet pozitiv pomalu končí. Neznalí historie se zde budou ztrácet, neb počítám, že bez informací typu: aktuálního letopočtu, nebo kdo to jsou ti pánové bez uniforem s označením na rukávu (pro neznalé: Lidové milice), čímž nám tvůrci naznačují, že přichází vítězný únor. Některé lokace, typu: Francie, doslova křičí umělostí způsobenou nedostatkem peněz. Nicméně, i přesto musím druhou polovinu filmu vyzdvihnout. Jakmile přijde strašák komunismu, děj nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a objeví se i několik až ironických politických vtipů. Bohužel, je to pozdě na zvýšení kvality k pěti hvězdám. Dokonce i na čtyři slunce. S výčtem řečených negativ a kladů, uděluji Zlatému podrazu tři socialistické odznaky z pěti a doporučuji jej hlavně novodobým, historii znalým jedincům. 65% (08.09.2021)

Nerozumiem tomu pomerne vysokému hodnoteniu tohto filmu. Príbeh bol až zúfalo nezáživný a zle vystavaný, navyše s iritujúcim dojmom. Všetko tu bolo ako z rýchlika - je pred vojnou, bum bác už je po vojne a potom šialená snaha zapáčiť sa divákovi v podobe komunistických represálií - dej halabala, často som nevedel kde je sever, avšak úplne zbytočne. Navyše športové pasáže boli vyslovene na smiech - tá úmorná snaha zaujať. Žiaľ výsledok bol presne opačný a o športovom napätí môže divák tiež len snívať. A záver som už z tohto pohľadu aleže vonkoncom nepochopil. Fakt si autori mohli dať viac záležať. Veď povážte. Finálový zápas. Na jednej strane družstvo Československa s mladíčkami ako vystrihnutými z modelingového časopisu a na strane druhej komunistickí sovietski fuj škaredí dedkovia tesne pred dôchodkom. Navyše dobrá polovica z nich vyzerala, akoby boli pravidelnými návštevníkmi krčmy v Hornej Dolnej, čo dokazovali ich pestované pivné bengle. No strašne to vyzeralo, čo ale v konečnom dôsledku vyznelo tiež len do smiechu. Ja viem, že autori možno chceli poukázať na ten kontrast medzi dobrom a zlom, medzi útlakom a utlačovanými... no ale takto okato... fakt len na smiech. Ledva podpriemer. 30/100 (20.03.2019)