Hřbitov domácích zvířátek

Po dlouhé době si zakomentím film, který jsem opravdu dlouho neviděl a budu pouze vzpomínat, ovšem z nijak matných vzpomínek. Řbitov zviřátek, ano snad to mohu říci, je moje nejoblíbenější kniha od Stephena Kinga společně se Svědectvím a Running Manem (samozřejmě nezapomínám, že Running Mana vlastně napsal jiný spisovatel, že :-) ). Za tento fakt může bezpochyby to, že je to moje první kniha, kterou jsem kdy od tohoto autora četl a nadchla mě natolik, že jsem neváhal od bibliografického pročítání veškerého jeho tvorby. A co se týká samotného snímku. Pokud přeskočíme ten zmrvený překlad, jde opravdu o mrazivou podívanou a na některé záběry se nezapomíná ani po letech (Zelda, student aj.) a jelikož uchovává naprosto totožnou atmosféru z knihy, pospojíte si nejlepší momenty z knihy a z filmu v jeden vynikající a doplňující celek. Například bravurní konec, jenž byl v knize naznačen jednoduchým oslovením: "Miláčku", nám Stephen King ve filmu konečně vysvětlí a s úlevou zjistíme, že konec opravdu myslel tak, jak jsme všichni doufali, že myslel :-). Škoda je, že mě zklamal filmový Winston Churchill (alias Church). Neměl být šedý, ale ďábelsky černý, i tak mi ale tento fakt samozřejmě nezabránil pojmenovat našeho černého kocoura Church. Kocoura, kterého jsme již dávno pohřbili na jednom opuštěném keltském hradištním pohřebisku, jemuž se důverně říká "Mikmacké". Co myslíte? Vrátil se? (23.05.2006)

Sheena is punkrocker, Sheena iiis punkrocker... To je asi jediná vec (ak samozrejme nerátam záverečné titule), ktorá mi utkvela v pamäti. Námet, ktorý sa možno dobre číta, ale veľmi ťažko filmuje. Ak je čitateľ limitovaný len svojou fantáziou nieje problém si preňho predstaviť, ako trojročné dieťa behá, skáče, šermuje či reže ľudí od kraja. No akonáhle je to očakávané od skutočného 3 ročného živého decka nastáva tu problém ako natočiť scény tak, aby nevyzerali ako bábkohercov epileptický záchvat. Oldschoolový horor, ktorý mi dal presne to, čo som od neho očakával, 80% plúženie a akcia v posledných 20% filmu. Nechcem vyzdvihovať ani tak mladého Mika Hughesa, kedže si pravdepodobne ani nebol vedomý čo sa deje, ale trpezlivosť režisérky Mary Lambertovej, ktorú nepochybne musela mať. Pre fanúšikov filmov podobného typu možno zaujímavý snímok. Pre mňa len: I don't want to be buried in a pet sematary , I don't want to live my life again! (18.01.2011)

Kdyz se rika ze pri sledovani nejakeho filmu beha mraz po zadech casto je to klise ale tady ne skvele gradovana atmosfera az do zaverecneho opravdu spatneho konce jako malej sem z toho byl hotovej a i dneska je to pro mne na poli hororu ktere opravdu vydesi ten nejlepsi podle Kinga se mi libilo skoro vsechno a fakt ze si tady mistr i sam napsal scenar je patrny od prvni minuty horor ktery na mne opravdu zanechal nasledky! (13.11.2011)

Ak by niekto chcel doslovne zadaptovať cca 400 stranový Kingov román, film by musel mať aspoň tak isto minút. A nebol by to dobrý nápad! King len na sto strán vytvára motívy všetkých postáv a úžasne sa piplá s tým, aby ich činy mali svoju logiku a nadväzovali jeden na druhý (čo nemôže fungovať vo filme, lebo by to bola... no nuda). Film úplne nepochopiteľne necháva udalosti a kostru románu, no v obmedzenej minutáži nemá šancu obsiahnuť všetky motivácie a tak postavy vyzerajú, že konajú ako banda dementov po lobotómii. Nehovoriac, že to dokonalo dokresľujú otrasní herci. Takýto až komický ansámbl je fakt ťažké nájsť. Tu hrá otrasne každý, vrátane kocúra! Jedno šťastie za rozkošnú 80s béčkovú atmosféru, mňamózny záver a Goldenthalovu hudbu akoby z ucha vypadnutú Kukuričným deťom. Koniec koncov je to rozkošné béčko, no kniha by si zaslúžila zadaptovať niekym, kto ju nebude otrocky prepisovať. (12.09.2005)

Vcelku povedená záležitost. Knihy se drží prakticky doslovně (však scénář napsal sám Stephen King), ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se všechno děje až moc překotně. Delší stopáž by možná nebyla na škodu. Takhle jde povětšinou jen o dost rutinní ukazování obrázků z knihy, bez jakýchkoliv osvěžujících detailů a nápadů. Odstraněna byla role Judovy manželky, naopak Victor Pascow je na očích trochu víc. Plusem pořád zůstává sám příběh (byť byl jeho vývoj dost předvídatelný už v knize), výborný výběr lokací a potom to, co rovněž zdobilo knihu - solidní atmosféra, která hlavně v závěru pořádně zhoustne. Práce s ní byla v knize podstatně lepší, hlavně přechod z prakticky idylické první poloviny do napjaté a děsivé druhé, ale i tak je o co stát. P.S. Kocour Churchill je ztělesnění zla. (13.05.2007)