Hřbitov domácích zvířátek

Film poslouží jako ta nejlepší antikoncepce, páč po tomhle si už nikdo uvědomělej nemůže pořídit žádný zatrachtilý bejbátko, když se tu na otce zakladatele (zombíků) vrhá se skalpelem v tej svojej malej pracičce... Brrr, never! :-) Njn, typická Kingovina, i když určitě jedna z těch lepších, už jen díky tomu skvělýmu námětu, co byl později nejednou zopakován, příp. zparodován. A do toho duch s půlkou mozku venku, nasraná čičinta, to vše za zvuků The Ramones- epic! :-) (19.09.2014)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Řbitov (ano Řbitov, né Hřbitov) domácích zvířátek patří mezi Kingovými knihami mezi mírný nadprůměr, což se bohužel nedá říct o pozici Hřbitovu domácích zvířátek mezi filmovými adaptacemi Kingových knih. Film se sice drží knižní předlohy velmi věrně, ale to co funguje v knize, nemusí vždy zákonitě fungovat i na plátně a snažit se zachytit všechny dějové linie, není zrovna nejšťastnější řešení. Mezi herci se mi líbil F.Gwynne, který má dokonalou "horrorface". Případ sám pro sebe je D.Midkiff, který svou postavu (zvláště ve chvílích, kdy má blízko k naprostému psychickému zhroucení) těžce nezvládá. Hřbitov není úplný propadák, ale jelikož Řbitov patří mezi Kingovými knihami právě mezi ty, které jsou pro filmové zpracování jako stvořeny, zamrzí kvalita tohohle zpracování dvojnásob. (21.08.2004)

Kdyz se rika ze pri sledovani nejakeho filmu beha mraz po zadech casto je to klise ale tady ne skvele gradovana atmosfera az do zaverecneho opravdu spatneho konce jako malej sem z toho byl hotovej a i dneska je to pro mne na poli hororu ktere opravdu vydesi ten nejlepsi podle Kinga se mi libilo skoro vsechno a fakt ze si tady mistr i sam napsal scenar je patrny od prvni minuty horor ktery na mne opravdu zanechal nasledky! (13.11.2011)

Musím se přiznat, že číst knihu mě bavilo o hodně víc, než se dívat na tehle film. Jaksi mi vyprchalo to Kingovské kouzlo. První polovina filmu pěkně slabá, jediné co mě zaujalo byl ten mrtvý týpek a staříkův příběh z mládí. Teprve po oživení kočky se začíná něco dít. Naštěstí můj pokažený dojem zachránil docela svižný konec. Těšil jsem se jako vosa na bombon až se konečně objeví malý Gage se svým ďábelským dětským smíchem a započne jeho hra. Nic méně když to vezmu z jiné stránky pohledu, tak u podobně rušné silnice bych opravdu žít nechtěl. Slabší 4* (17.03.2010)