Hřbitov domácích zvířátek

Trochu rozporuplný dojem. Na jednu stranu film nabízí mrazivou atmosféru, tajemno, slušné lekačky a potvrzení mé domněnky, že nejstrašidelnější postavy jsou zpravidla ty dětské, na tu druhou je však plný logických přehmatů, zvláštních postav s ještě podivnějším, místy vyloženě dementním chováním a pak hudbou v závěrečných titulcích, která člověka najednou jakoby vybídla přehrát si snímek pozpátku a začít pochybovat o tom, jestli to nebyla taky tak trochu parodie (a čím dál víc jsem ohledně toho na pochybách; anebo to byla jenom hloupě vybraná skladba a já v tom hledám něco, co tam není). Každopádně výsledné hodnocení mi vychází na čistý průměr. (07.08.2013)

Soundtrack Elliot Goldenthal: 1. Pet Sematary [3:02] ,2. Dead Recollection [1:20] ,3. Hope and Ordeal [1:23] ,4. Adieu Gage [1:23] ,5. Rachel Against Time [0:51] ,6. The Return Game (Jud and Gage) [3:43] ,7. Moving Day Waltz [0:31] ,8. Warning Tour [1:42] ,9. Death Do Us Part (Rachel Hugs Louis) [0:54] ,10. Nine Lives Minus Seven [0:14] ,11. Up in Flames [1:39] ,12. Bitter Loss [1:51] ,13. Rachel's Dirty Secret [0:23] ,14. Return Game Attack [1:55] ,15. Rachel's Blow Out [0:21] ,16. I Brought You Something Mommie [0:35] ,17. The Return Game II [2:53] ,18. Gentle Exhuming [1:03] ,19. To the Micmac Grounds [2:46] ,20. Chorale [0:30] ,21. Kite and Truck [1:22] ,22. Immolation [1:38],, (27.05.2011)

Na úvod - správně, podle knižní předlohy : film by se měl jmenovat Řbitov zviřátek. Přečetl jsem 3/4 knih S.Kinga a musím říci, že tahle patří mezi mé nejoblíbenější ( na prvním místě je sedmidílná Temná věž - hrozím se jejího avizovaného zfilmování!). K filmu jsem přistupoval s pochybami, ani ne tak proto, že režisérem je žena, ale proto, že jen pár filmů podle Kinga je opravdu dobrých ( Osvícení, Carrie, Christine, Cujo, Misery, z posledních Mlha). Byl jsem filmem velmi příjemně překvapen ( i když závěr knihy je poněkud pesimističtější). Samotný hřbitov má úžasně gotickou atmosféru a všudypřítomné zlo vystrkuje mlžné prstíky a nenápadně chňapá po budoucích obětech... A zoufalý otec jedná tak, jak by neměl, ale divák tuší, že by se asi zachoval stejně, že by to rovněž zkusil, a tak z nastoupené cesty není návratu...a na úplný závěr skladba od Ramones....skvělá ( je k ní i báječný videoklip). Proč to takhle nemohlo skončit? Proč se režisérka snažila vstoupit podruhé do stejné řeky, když musela vědět, že to zkrátka nelze....? Pokračování se mimořádně nepodařilo.... Ale tenhle film zato rozhodně stojí! (29.07.2010)

Po dlouhé době si zakomentím film, který jsem opravdu dlouho neviděl a budu pouze vzpomínat, ovšem z nijak matných vzpomínek. Řbitov zviřátek, ano snad to mohu říci, je moje nejoblíbenější kniha od Stephena Kinga společně se Svědectvím a Running Manem (samozřejmě nezapomínám, že Running Mana vlastně napsal jiný spisovatel, že :-) ). Za tento fakt může bezpochyby to, že je to moje první kniha, kterou jsem kdy od tohoto autora četl a nadchla mě natolik, že jsem neváhal od bibliografického pročítání veškerého jeho tvorby. A co se týká samotného snímku. Pokud přeskočíme ten zmrvený překlad, jde opravdu o mrazivou podívanou a na některé záběry se nezapomíná ani po letech (Zelda, student aj.) a jelikož uchovává naprosto totožnou atmosféru z knihy, pospojíte si nejlepší momenty z knihy a z filmu v jeden vynikající a doplňující celek. Například bravurní konec, jenž byl v knize naznačen jednoduchým oslovením: "Miláčku", nám Stephen King ve filmu konečně vysvětlí a s úlevou zjistíme, že konec opravdu myslel tak, jak jsme všichni doufali, že myslel :-). Škoda je, že mě zklamal filmový Winston Churchill (alias Church). Neměl být šedý, ale ďábelsky černý, i tak mi ale tento fakt samozřejmě nezabránil pojmenovat našeho černého kocoura Church. Kocoura, kterého jsme již dávno pohřbili na jednom opuštěném keltském hradištním pohřebisku, jemuž se důverně říká "Mikmacké". Co myslíte? Vrátil se? (23.05.2006)

Adaptace knihy Řbitov zviřátek velikána literárního hororu Stephena Kinga, ke které autor jako k jedné z mála sám napsal scénář, představuje osobitou variaci na některé ze základních motivů a konceptů zombie žánru. A to ačkoli ve filmu samotném nikdy slovo zombie nezazní. Poté, co se Louis Creed s manželkou a dvěma dětmi nastěhuje do domku vedle rušné silnice, dozví se od starého souseda, že v nedalekém lese se nachází hřbitov, kam malé děti z okolí po desetiletí pohřbívaly své mazlíčky, které o život připravila projíždějící auta. Když rodina stejným způsobem přijde o milovaného kocoura, jehož ztrátu by obzvláště těžce nesla malá Ellie, odhalí soused Louisovi tajemství o tom, co leží za zlověstnou přírodní bariérou na odlehlém konci hřbitova. Staré indiánské pohřebiště je údajně místem, odkud se pohřbení mrtví navrací zpět k životu. Přejetý kocour ovšem nebude posledním, koho takto zoufalý otec připraví o věčný spánek. Již historicky první zombie film Bílá zombie (White Zombie, 1932) využíval motiv oživování mrtvých coby zrcadlo pro nezvladatelně iracionální tužby svých postav. Ačkoli tam se jednalo o touhu podmanit si osobu svého srdce a Hřbitov domácích zvířátek přináší hororově varovnou úvahu nad touhou přemoci smrt, pro obě vyprávění je klíčové, že mrtví, jež se navrátili mezi živé, postrádají svou původní osobnost. Stephen King svůj příběh zabydlel ještě dalšími nadpřirozenými fenomény, které spolu s centrálním tématem utvářejí zahuštěný hororový konglomerát, jenž z různých stran dramatizuje téma traumatizující konfrontace se smrtí. V souladu s tím, jak se hlavní hrdina pod tíhou ztráty dává všanc světu mimo racionální chápání, také vyprávění opouští úvodní rámec uchopitelné reality a propadá se do přízračných vizí a nočních můr. Vše pak kulminuje prostoupením těchto světů během blouznivého a děsivého finále. Film se svého času setkal s pozitivním přijetím především na straně příznivců Stephena Kinga, kteří oceňovali relativně věrnou adaptaci jeho předlohy. O tři roky později vzniklo volné pokračování, které bolestně ukázalo, že kvality prvního filmu spočívaly výhradně ve scenáristickém vkladu Stephena Kinga. Režisérka a producenti tentokrát bez jeho účasti vytvořili hystericky vypjatý kýč, kde vypořádávání se s úmrtí blízkých je pojaté s povrchní afektovaností a významovou prostou, jež jako by předznamenávaly módní životní styl emo nového tisíciletí. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)