Americký vlkodlak v Londýně

Strašidelné momenty se tu střídají s až bláznivě komediálními, což paradoxně nenarušuje horrorově temné vyznění příběhu. Dodává mu jen lehce bizarní příchuť a naprosto specifickou, vůbec ne nepříjemnou náladu. K té přispívá i množství popových songů, většinou z 60. let, odlehčujících atmosféru v místech, které by mohly vyznívat až příliš makabrózně. Vytvářejí krátkodobou iluzi bezstarostné prázdninové komedie, z níž je ovšem divák vždy velice brzy vytržen nějakou tou hrůzností. Každá píseň (v paměti asi nejvíce utkví chytlavá „Bad Moon Rising“ od Creedence Clearwater Revival) se tématicky nějak vztahuje k vlkodlačímu tématu – všechny mají totiž v názvu slovo měsíc. Pokud bychom se zaměřili na čistě horrorové prvky, pak úvodní atmosférická čtvrthodinka z anglických vřesovišť, některé snové sekvence, a děsuplná scéna z londýnského metra patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Jestli ještě pořád váháte, zda obětovat hodinu a půl života tomuto na csfd nepříliš dobře hodnocenému snímku, pak vás možná přesvědčí poslední argument: An American Werewolf in London obsahuje nejlepší přeměnu člověka v monstrum v celých dějinách filmu! (16.08.2007)

Reziser John Landis /Bratri Bluesovi/ natocil len priemerny werevolf film, ktory opat nestastne kombinuje horor s komediou. A zub casu sa podpisal aj na tomto filme : roku 1981 sa to mohlo zdat strasidelne, terau ani nie. Prvu hodinu sa dohromady nic nedeje /snad len prechod slatinami mal nieco do seba/, a potom sa rozbehne filmova jazda. Ale nekvalitna a hodne priemerna. Su tu vsak 3 sceny, pre ktore sa oplati film vidiet /metro, premena a masaker v londynskych uliciach/. 66 % (29.08.2015)

Tak tohle je velká paráda!! Na svou dobu trikově namakanej snímek. Vlastně co to povídám na svou dobu, i v dnešní době strčí celou počítačovou animaci do kapsy. Překrásná práce maskéra Ricka Barkera byla oceněna zlatou soškou. Takovou přeměnu ve vlkodlaka jsem dosud neviděl. Mechanické efekty, nemrtví, přízraky ve snech Davidovi se zjevující - špička!! Skloubení hororu a komedie funguje lehce a plynule, z každého žánru John Landis ždímá jen to nejlepší. Humor má grády a hororové scény jsou čistokrevná hrůza. Scéna v metru je esence hororu jako takového. Krvelačné běsnění vlkodlaka je sakramentsky nasrané a jeho vizáž a řev nažene husí kůži i čtyřicátníkovi. Závěrečný poprask před porno kinem je solidní gorefest. Opravdu jsem mile překvapen, jakou ucelenou souhru hororu versus komedie film drží. Řekl bych, že Americký vlkodlak v Londýně je top filmem ve svém oboru. V nové remasterované verzi a v DTS HD master zvuku je to absolutní pošušňáníčko. Škoda, že se John Landis hororovému žánru nevěnoval pořádně. (04.01.2020)

Jsou filmy, které nikdy nezestárnou. Pak jsou takové, které ano, ale třeba až za padesát let. No a pak jsou filmy, jako Americký vlkodlak, které už zub času ohlodal notně. V roce 1981 film třeba šokoval, vylekal a poutal pozornost, ale dnes už je dosti vyčpělý. To, na co čekáme, se začne odehrávat až po hodině projekce a až závěrečná část filmu vylepšuje celkový výsledný dojem. Tři sekvence stojí za vidění 1) První proměna, která probíhá takřka před divákovými zraky v přímém přenosu a je velmi působivá. 2) Scéna v metru. 3) Závěrečná Davidova proměna v porno kině a následný masakr v ulicích Londýna. (23.02.2014)

,,Držte se silnice, nechoďte do močálů a bacha na měsíc! "  --- U tohoto druhu filmů mne vždycky mrzí, že jsem jejich dobu, kdy měly co nabídnout zkrátka propásl. Jasně, nejde vidět vše a navíc v tom roce 1981 tohle možná neběhalo u nás s jednohlasým dabinkem ani na videokazetách. Tehdejší režiséři a tvůrci hororů to měli věru složité. CGI efekty nebyly k dispozici a tak se mocně patlal latex a lily litry rudé barvy. Někdy se to podařilo, někdy to bylo spíše k smíchu. Tento film dostal za masky tuším nějaké ocenění a myslím si, že právem. A ta přeměna ve vlkodlaka musím uznat byla dokonalá i na dnešek. Horší byl už pak sám vlkodlak... Souhlasím s ostatními, že více fungoval příběh ve Skotsku než v samotném Londýně. Ale i ten Londýn té doby měl něco do sebe. Super byla ta scénka z metra a teď nemyslím tu naháněcí, ale tu, kdy zamilovaný páreček jede soupravou. A okolní cestující Londýna osmdesátých let, to bylo fakt něco... :-). Jeden lepší typ než druhej, pankáči... :-). Vše končí efektní bitkou přímo na Picadilly circus, bohužel film alespoň pro mne skončil moc náhle. Dnešní divák se u něj těžko bude bát, a spíš jej bude brát jako určitý mezník v horor žánru, který už byl ale překonán. (02.10.2023)