Limonádový Joe aneb Koňská opera

První z nepřekonatelné řady české parodické filmové školy, kterou si společně otevřeli páni Oldřich Lipský (režisér) a Jiří Brdečka (scénárista, v tomto případě ještě autor literární předlohy, románu na pokračování pro dobový časopis Ahoj, a následně i divadelní hry). To jsou ti obrodníci! Naprosto dokonalá parodie westernového světa a pocta nejen klasickému žánru, ale také časům němého filmu (viz třeba hned úvodní bitka - a hned poté pitka - stylizovaná coby němý film podkreslená hudbou klasického filmového piána těch časů atd.) a též pokleslému světu někdejších rodokapsů... Fenomenální v mnoha ohledech - od svou dobu výrazně předbíhající úžasné stylizace celého snímku, unikátní formy (práce s barvami, použití animace (kupříkladu při scéně ladění piána), zakomponování videoklipů coby hudebních čísel a použití dobové videoklipové estetiky...), hereckých výkonů, geniální cizelované práce s jazykem (scénář v části replik stojí na nuancích mateřského jazyka a na geniálním posunu významu v práci s vyprázdněnými frázemi pokleslé literatury), gejzíru nápadů, přehršle nezapomenutelných gagů a celé řady dalších věcí. Nutno vidět nejen na vlastní oči, ale i slyšet na vlastní uši...a nikdo mi nevymluví, že kdyby Oldřich Lipský točil tenhle film v angličtině, byla by to dnes celosvětová kultovní filmová legenda. A i když oba plodní tvůrci svůj tvůrčí model dále úspěšně rozvíjeli ve svých dalších nezapomenutelných parodických perlách, Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, Limonádový Joe zůstane zřejmě už nikdy nepřekonanou (alespoň lokální) legendou... To je on, mého srdce šampion. (16.11.2006)

Tak tohle je naše klasika, naše světově proslulá a veleúspěšná parodie na americké westerny. Skvělý nápad s tehdejší hereckou elitou, na kterou jsem právem hrdá. Kopecký jako padouch, Fiala jako zapřísáhlý abstinent a odpůrce všeho alkoholického, překrásná Květa s Olinkou Shoberovou a tak bych mohla ve výčtu pokračovat dál ... Kdykoliv se na tuto filmovou perlu velmi ráda podívám a není možné, aby mi někdy tahle opera zevšedněla už jen díky originálnímu pojetí, humorným hláškám, které s chutí používám. Také díky úžasným skladbám a písním, kdy se já obzvlášť těším na Matuškovu V Lincolnu loňskýho roku, film jistě získává na své nesmrtelnosti. (27.06.2014)

Oldřich Lipský byl prostě mezi našimi režiséry opravdový bůh. Nepamatuji si snad na žádný jeho film, který by mě snad nějak zklamal. Tato westernová parodie se stala nesmrtelnou, stejně jako sám tvůrce. Mělo to slušný příběh, písně i kvalitní herecké výkony – takže co víc si může divák přát. Snad jen trochu Kolalokové limonády… Květa Fialová a Olga Schoberová byly úchvatné a Karel Fiala jakbysmet. Takže „palec hore…“ a na tento klenot československé kinematografie se vždy podívám rád znovu. O tom sakra žádná… (19.11.2018)

Brdečka neBrdečka, mě už v tomhle saloonu popíjet whisky neuvidíte. Jak tak koukám, tohle pití se tváří fajnově, ale je to pěkný patok. Nějak mně z něj není nejlépe. Z náhražky dobrý pití neuděláš. A tak to platí o tomhle westernu, který je parodií na westerny, ale mám pocit, že nebylo daleko, aby spíše parodoval (nepříliš invenčně) sám sebe, než nějaké, v té době zde málo známé "západní" vzory. Už ta "kolalokova" limonáda zní podezřele. Prosím vás, který pistolník pije takový humus. Kdyby tvůrci měli koule a nebyli přizdisráči, vrzli tam rovnou Coca-Colu, a to by byl panečku šrumec. Nějaká trapná břečka to fakt nezvedne. Asi nejhnusnější na filmu je kamera. Nevím, koho napadlo to nemožné filtrování, ale je to tedy peklo. Mně to vůbec nedělalo dobře na oči. LEDce z toho mrdlo a odešly pixely. Velké krédo mělo mít herecké obsazení. Mně neučaroval nikdo. "Arizonská pěnice" Tornado Lou byla celkem přestárlá vydra, vůbec žádný sexappeal, pistolníci představovali celkem zajímavé leporelo, ale "limonádník" tehdy proti režimu solidně brojil a zastával se potlačované gay komunity. Stačilo se na něj podívat a už jste si chránili řitní otvor více, než jiné partie. Padouch Hogofogo mě zklamal. Zkrátka nebavil mě takovým způsobem, jaký jsem od něj čekal. Winnifried jednoduše píča vhodná maximálně k gangbangu s pistolníky. Když to shrnu, děj neděj mě nebavil. Absolvoval jsem s ním nudné přechody z hnusného obrazu do ještě hnusnějšího obrazu s jakousi barevnou, nepojmenovatelnou mutací. Pár gagů se našlo (Hlinomazem sežrané housle), anebo i ta buzerantská písnička "Tu mejkmi šuk máj es, mučačí péro in ma maut", ale že bych byl z toho všeho "vodvařenej", to fakt ne. Notoricky známý kousek od mistra Oldřicha Lipského netřeba dvakrát představovat. Někomu se líbil, i když ani neví proč, a já jdu proti davu. Fakt mě nezaujal. Podotýkám, že pro mě to byl od Lipského jeden z jeho nejslabších kousků. Takový jeho, jím nikdy nerealizovaný, "Šerif nemá odpoledne čas", je pro mě "kultovka". Fistulkové buzno limonádníky nebrat, a nebo se smířit s osudem natržené řitě místo prostřeleného srdce. Už alespoň vím, proč pistolníci nosí ko(ko)lty proklatě nízko. A můžu mít klidné spaní kritika. Opět to v žebříčku nej filmů nemá co pohledávat. 40% (13.11.2014)

Někde jsem četl, že když byl Joe ve své době uveden na nějakém festivalu, jistý americký producent se na něj šel podívat s opovržlivým postojem "Češi nikdy nenatočili žádný western, tak jak by ho mohli dokázat parodovat". Prý zkoprněl od prvních vteřin a ze sálu odcházel s pocitem, že tohle je přesně ono. Pan producent ovšem nemohl tušit, že zamilovanost k "divokému Západu" měla tehdy v českých zemích už dlouhou tradici. Základem úspěchu je ovšem v české filmové parodii naprosto nedostižné spojení Brdečka+Lipský. Na co ti dva společně sáhli, z toho i přes ztřeštěnou srandu sálá láska k parodovanému žánru i neuvěřitelně bystrozraký vtip, který vidí dovnitř a do nejjemnějších detailů. K tomu naprosto dokonalé podání jednotlivých postav. Paradoxně z toho jako jediný trčí právě Fialův Joe, spíš maškarní figura než drsný hrdina Západu. Původně zamýšlený Kodet by asi seděl lépe (dovedu si představit i pozdější hvězdu B+L parodií Dočolomanského). Ale to je právě ono! Joe, tak jak existuje, je naprostý unikát a nesmí být jiný! Domnívám se, že v jeho osobě je parodován nejen hrdina, ale právě i český feneomén stylizace do Divokého Západu. Osobní dovětek: Míval jsem známou Švýcarku, se kterou jsem se potkával ve své oblíbené kavárně. Často jsme se bavili vzájemným vysvětlováním významových nuancí slov našich mateřštin. Jednou se mě zeptala, co je to cloumák... byla fuška to vysvětlit, ale přidal jsem i "supercloumáka". (08.03.2011)