Dívka v pavoučí síti

Fede Alvarez režisér remaku Evil Dead a thrilleru Don´t Breath si vyzkoušel akční polohu známé knižní předlohy a byl bych sice štastňější, kdyby se držel hororu, ale špionážním akčním thrillerům ostudu však nedělá. Claire Foy jako Lisbeth Salander mi sedla a v akci je nečekaně šikovná, příběhově film až tak nepřekvapí byť pár dějových zvratů se zde najde, ale žádný vyloženě nevezme dech a samotná akce je velmi podařená, především originální sniper finále obohacené prvky, které jsem tuším doposuď neviděl. Potěší i kontaktní souboje. Není to tak dobré jako Švédská trilogie či Fincherova verze, flm v kině však neurazil a kdo má chuť na špionážní akční jednohubku zklamaný by být vyloženě neměl. Vizuálně i režijně zvládnuto na jedničku. 70% (07.12.2018)

Popravdě to vypadá, jako by to točili seveřané. Klasická sněžná nádhera, která se vyskutuje kolem Stockholmu a i uvnitř něj má ohromnou atmosféru. Příběh je napínavý tak, že vás to drží ve střehu a jste zvědaví, co přijde dál. Hlavní hrdinka je skvělá a oblíbíte si jí asi hned, stejně jako všechny postavy. Až se divím, že mi nikdo nevadil. Za mě vážně skvělé. (21.01.2019)

Pár lidí nad dalším kusem téhle série ohrnovalo nos a nad výsledkem nadávalo, za mě Fede Alvarez a jeho tým nějaké ty emoce vyvolal a nějakou reakci vymlátil. Ale vesměs se přikláním k oněm kritickým hlasům. Severské trio podle bestselleru Stiega Larssona i Fincherova verze byly stylové, inteligentní a napínavé, navíc s propracovanou psychologií postav a skvostnou severskou atmosférou. To všechno mi tady chybělo. Po zesnulém Larssonovi napsal čtvrtý díl Milénia David Lagercrantz: úkol naší uzavřené hackerky je zase zatraceně těžký. Když se vrátíme k Fincherovi, kriminální zápletka nebyla tím nejdůležitějším, co se odehrávalo na plátně. Byly to postavy. Samozřejmě rafinovaně dávkoval informace a nechával diváka v nejistotě, ale s hlavními postavami pracoval znamenitě. Což Alvarez prakticky neumí. Lisbeth nedokázal zlidštit, jakémukoliv nebezpečí je nadmíru odolná. A stejně jako zbytek postav se jen přesouvá z bodu A do bodu B a namísto ostatních má až superhrdinské schopnosti. Problém u mě osobně byl tedy asi nejvíc v tom, že v jednu chvíli někdo naši hrdinku dusí, o pár minut později už vymýšlí, jak někoho hackersky obejít, napálit, oklamat, že i Einstein by se krčil někde v koutě. Přesně ví, co udělat, zdatná je snad ve všech oblastech. A to zdaleka nemluvím pouze o tom, že umí airbagy v autě aktivovat na dálku přes mobil. Akci naopak Alvarez zvládá, jen se vytratilo ono drásavé napětí. Každopádně neříkám, že bych se příště zase nepodíval. Mimochodem ale kasovní propadák, takže možná ani žádné příště nebude. (20.01.2019)

I napotřetí je pavoučí síť upředena z pevného vlákna. A dravý pavouk znovu kouše do hackerských kejklí, kybernetických útoků, vládní korupce a geniálních programátorských kódů od ještě geniálnějšího programátora, co má milovaného potomka. Něco málo se ubralo na ohyzdnosti pověstné Lisbeth Salanderové, stále byste ji ještě na rande asi nepozvali, ovšem už to není vyložené strašidlo. Claire Foy vzorně přebrala štafetu po dávnějších běžkyních Noomi Rapace a Rooney Mara a předvedla zkušený výkon harcovnice, kterou hned tak něco neudolá. Ve Švédsku se stále mluví plynnou angličtinou, odbourala se však temná zákoutí psychologických pochodů, kterými vládl ve své verzi z roku 2011 David Fincher, na něj už narazíme pouze v sekci producentů. Žurnalista Michael Blomqwist už je ztvárněn Švédem Sverrirem Gudnasonem oproti Danielu Craigovi z předminule, tato slavná postava už je však tentokrát odsunuta na samý okraj zájmu. Vše tedy táhnou už jiní příchozí a mnohem lepší - dojde na sestrovražedný souboj, nájemné zabijáky, vyloženě úchylných scén je pomálu, latex se však o slovo i tak přihlásí, v psychologii postav se nové pojetí nijak nebrodí, dvě hodiny jsou zdatně rozvrženy a vyplněny. Vznikl tedy příslušně napínavě a akčně orientovaný celek. Fede Alvarez svoji verzi pojal coby vysokoktanový thriller se skvěle proporční akční složkou, což se celé vyjímá v technicky a vizuálně fešném a bezvadném balení. I napotřetí jsem se nechal agresivním pavoukem příjemně pokousat. 10/10 (12.03.2019)

Nejdřív Ňoouma Rampičová, pak Roomová Můra, a teď Klér Fuj … Jsem zvědav, kolik těch Bydžovských ještě do budoucna najdou, když právě kompletně vybrakovali nejzrůdnější panteon světového hereckého obludária a Milénia se chytil nějaký parazit, mezi nímž a Larssonem je sice literární propast asi jako mezi Rohlíkovou a Zolou, ale to filmování zjevně nezabrání. Ač potištěný hajzlpapír, dokázal z něj ostřílený Štefan Rytíř setřít to nejméně hnědé a zpotvořit vcelku snesitelný scénář, který má atmosférou rozhodně blíž ke švédským originálům, než k dementnímu a zblitečnému Finčrovu hranému dabingu. A tak dostáváme další trampoty obskurně odporné babochlapské lesby, nyní v dětství citlivě píchané romantickým tatínkem, od níž by se nenechaly vylízat snad ani vyhnisané cigošky v krymu, která během pěti vteřin v pohodě hakne i Pentagon, a to z hloupé Nokie 3310 bez modemu, a jež by díky svému militantnímu feminismu a potlačovanému PMS v pohodě rozkope držky i celé kohortě po zuby ozbrojených vysteroidovaných speciálních jednotkářu, protože ti při pohledu na ni radši panicky zavírají oči, aby jim její krása nevypálila sítnice. Ale jebat, bylo to jinak celkem popiči. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „Ač s despektem ke kvocientně limitovaným presumpcím ležérní matrice, zcela neodpovídajícím intelektuálním postulátům percepčně rigidního diváka, šlo o naračně fluentní a kulantně agilní disport, konsternující jen marginálně“. (03.02.2019)