Duna

Z úcty k Lynchovi. Duna je IMHO nesfilmovateľný román, pretože má takú myšlienkovo filozofickú hĺbku, ktorú film ako adaptácia nie je schopný obsiahnuť. Výtvarná stránka snímku je výborná a "lynchovské" prvky zjavné. Trochu mi vadí, že Lynch vykreslil Harkonnenov ako obmedzencov a tyranov a Ateidov ako klaďasov . Myslím, že tie rody si v intrigách a praktikách nemali čo vyčítať. (27.12.2004)

Kdyz pominu fakt, ze tak nak nevim, proc tohle natocit dostal zrovna Lynch, tak to vubec nebylo tak spatny. Hlavnim problemem tu je samotna predloha, knih o Dune je spousta a jsou hodne obsahly, takze film musel bejt osekanej na to nejdulezitejsi a prislo mi, ze zatimco prvni polovina filmu je zbytecne vysvetlujici a priserne ukecana, druha je naopak dost zkratkovita a osekana jen na ty nejnutnejsi veci. Jako kdyby si tvurci v klidu nataceli a nekdy v pulce jim rekli, co vse jeste musi do deje narvat a vysledek holt dopad takhle. Ale zase je fakt, ze sem se v deji neztracel. Jinak co se tyce triku, jsou tu samozrejme obcas hodne mizerny, ale kdyz jde o zabery na vesmirny lode, planety, pripadne jiny stroje a podobne, tak mi vubec spatny neprisly. K tomu tu je navic dost dobra hudba. Co se tyce hercu, MacLachlan v hlavni roli je tu dost mladej (jeho prvni role), ale je paradni a z ostatnich me zaujal hlavne Kenneth McMillan jako neskutecne prasackej Baron Harkonnen. Dalsi plus filmu je sem tam nejaka ta brutalita, ktery se Lynch nebal. Celkove mi to prislo jako hodne povedenej film, ale muze to bejt tim, ze jsem necet predlohu. Komentar se tyka 135 minutovy verze. (28.11.2008)

Problém Lynchovi Duny je v tom, že kdo nečetl knihu, tak ji nikdy nepochopí a kdo ji četl je obvykle zklamán, jak málo z ní se do filmu vešlo. Z toho hlediska není jasné pro koho ji Lynch vlastně točil. Udělal u tak složitého příběhu neodpustitelnou chybu, že se příliš soustředil na podání atmosféry a zanedbal narraci. Film je spíše než vyprávěním příběhu jakousi vizuální básní snažící se zachytit mystickou atmosféru knihy. (A mimojiné. příjde mi zajímavé, jak Lynch akcentoval Paulův vztah k otci. Není to pro Lynche charakteristické? Když slyším Kyla McMillana křičet :Otče, spáč se probudil!", pomyslím si - nepochopitelné, ale působicé - s náznakem otcovsko - synovských problémů.) (17.02.2004)

Moje první setkání s tvorbou pana režiséra Davida Lynche se událo v době, kdy jsem byl víc jak o polovinu mladší než Paul Atreides, a světe div se, přes celkovou rozvleklost a náročnost se mi ten film líbil a navnadil mne k přečtení Herbertovy ságy. I když přiznávám, že vhodnost Lynchova osobitého pojetí tohoto filmu je přinejmenším diskutabilní. (12.11.2007)

"Adaptování literárního díla do filmu je jako demolice," řekl Ian McEwan v souvislosti se zpracováváním vlastního románu Pokání do podoby filmového scénáře. Jasně, za cenu osobitého pojetí to ještě není nic špatného, ba naopak. Ale nemilosrdný 137 min trvající sestřih všemocného studia a přidané dovysvětlující voice-overy, které se často pohybují na úrovni Teletubbies - to už není demolice, to je (s ohledem na geniální Herbertovu plnoštíhlou knihu) přímo pangalaktické ZLO. V jistém ohledu tedy Duna dopadla podobně jako Skvělí Ambersonové mága Orsona Wellese, s tím rozdílem, že u Ambersonů se producentská diktatura pojistila ještě nenávratným zničením veškerého vystříhaného materiálu. Resumé je proto takové jaké je: Vizuálně téměř dokonalé, vlastně i epické, nečekaně deprimující a temné, víceméně hvězdně obsazené, přeci jen i hudebně zajímavé, ale zároveň neskonale naivní, nezvládnuté a pouštními supy obrané na samotnou kostní dřeň. Nejslabší a rozpačitý úsměv vyvolávající Lynch. Neprávem? 2,5* (26.11.2008)