Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Uprostřed noci na pusté losangeleské ulici Mulholland Drive se schyluje k vraždě. Do luxusního cadillacu však narazí vůz řízený opilými mladíky dřív, než stačí muž ve večerním obleku zastřelit elegantní tmavovlásku. Muži v autě zemřou, otřesená žena bloudí nočními ulicemi. Plavovláska Betty Elmsová, která právě přijela z rodného kanadského zapadákova Deep River do Hollywoodu, vyděšenou oběť ráno najde v zamčeném bytě poblíž Sunset Boulevardu, který jí na čas přenechala tetička Ruth. Neznámá, která si podle plakátu na film Gilda začne říkat Rita, ztratila paměť - a Betty se rozhodne pomoci jí pátrat po minulosti plné temných stínů. Zároveň se pokouší realizovat svůj sen stát se herečkou.
Důležitou roli v navzájem propletených příbězích obou žen hraje režisér Adam Kesher přeobsazující zrovna hlavní ženskou roli ve svém příštím hitu Příběh Sylvie Northové, ale i byteček v Sierra Bonita, kam se uchylují dívky, které v hollywoodském světě snů zabloudily na své cestě ke slávě. Nesmíme ovšem zapomenout ani na herečku jménem Camilla Rhodesová, filmového bosse jménem Roque, který s lidmi zachází jako s bezmocnými loutkami, a na jeho mafiánské pohůnky - bratry Castiglianeovy. Svou roli hraje i zlověstný sen, který v restauraci Winkie's na Sunset Boulevardu vypráví velice vyděšený muž jménem Dan... a také podivný noční podnik s názvem Klub Ticha, kabelka s pětadvaceti tisíci dolary a modrá krabice neznámého obsahu, od níž dost dlouho schází ten správný klíč.
V příběhu vystavěném na principech snu si autor pohrává s tím, co si obvykle představujeme pod logikou vyprávění, tradiční chronologií, totožností filmových postav i neměnnou podobou předmětů ve filmovém příběhu. Divák si teprve postupně skládá "skutečný" příběh filmu, který se výrazně liší od "vnějšího" příběhu, který sleduje. Stejně jako v Lost Highway totiž sledujeme cesty vyšinuté mysli, která po naplnění jistého definitivního činu zkouší výčitkám svědomí uniknout do svých představ. Možná, že touha po úniku z reality se ovšem i podruhé zvrhne jen v další zlý sen o lásce k nesprávné osobě... (Artcam Films)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (1 302)

Dudek 

všechny recenze uživatele

Řekl bych, že každý divák občas narazí zcela nečekaně na snímek, u kterého může jen slastně vykřiknout "To je ten film.", na snímek, který jej dokonale osloví, přičemž zcela jasně cítí, že se nejedná jen o chvilkové nadšení. U mě se tím filmem, a opravdu dost překvapivě, stává Mulholland Drive. Dokonale strhující zážitek, film vybroušený do poslední vteřinky a dokonale zábavný po celých 145 minut. Dodíval jsem se před chvílí, a ještě stále nemůžu uvěřit, že zrovna Lynch natočil film přesně v tom duchu, ve kterém jsem jej chtěl vidět. Začalo to v celku prostě a já už si pomalu v hlavě neustále opakoval, že se bude jednat o další zbytečný film od přechvalovaného Lynche, jenže ten příběh si mě podmaňoval čím dál více. Zpočátku jsem měl problém s orientací (mátli třeba policisté na začátku), ale po pár minutách jsem se cítil jako bych všechny postavy znal. Naomi Watts je opravdu skvělá herečka a opět mě oslnila, její repliky jsem hltal od první až do poslední, větším překvpaním tedy byli ostatní herci, nečekal jsem, že se bude jednat o takový herecký koncert. Ještě větší plus si zaslouží hudební doprovod, něco tak excelentního jsem jsem věru hodně dlouhou dobu neslyšel. Ty tóny jsem málem považoval za božské. O kameře nemá ani smysl mluvit, samozřejmě výborná, naprosto přirozená a hlavně plynulá. Lynchovi se podařilo všechny tyhle složky složit v úžasný zážitek zabalený v luxusním balení. Jen nechápu, jak je to s tím kovbojem ;) ()

Anthony 

všechny recenze uživatele

Většinu filmu to vypadalo, že sleduju "normální príběh", poslední půlhodinu však Lynch udělal rázný obrat a já jen nechápavě zíral. Úplně mi zamotal hlavu. Docela mi pak pomohlo vysvětlení v komentářích k filmu na filmpubu. Ale i kdybych to nepochopil, tak ten film obstojí, právě pro skvěle vybudovanou tajemnou atmosféru, zajímavé herecké výkony a dobrou hudbu (Angelo Badalamenti si zde zahrál mafiána, který je nespokojený s kávou). ()

Reklama

Flipnic 

všechny recenze uživatele

David Lynch NENÍ mým oblíbeným režisérem. Nevím, proč by měl být. Jeho filmy mne většinou nudí a tím i otravují. Dal jsem mu další šanci. Dle hodnocení zde, jsem si říkal, jaký to asi bude zážitek. Nebyl ... To, že 74 minut se ve filmu děj nikam nepohne a já pořád sledoval, jak se jedna pěkná pipka ubytovává a seznamuje s druhou pipkou ...? Nuda. Pak se film rozběhne. Ano, uznávám, že forma je velmi kvalitní, ale ne dokonalá a ani z poloviny dokonalá, jak znám od jiných režisérů. Obsah je naivní a nudný příběhově tak, že jsem si říkal "Co to proboha ten autor řeší za přízemní nesmysly?!" Přesně po 2 hodinách stopáže se děj a forma rozpadne. Bravo Lynchi, to Ti jde velmi dobře, ale co z toho ... Pochopení, vysvětlení, návrat na počátek a klid ... Ano, konečně klid od té nudné ptákoviny ... za formu a zpracování 2*, za film jako takový 1* a "SILENCIO!!" ... ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Na přelomu tisíciteletí vznikla v USA celá řada filmových děl, která si sebou nesla ozvláštnění ve formě „nespolehlivého vypravěče“. Záměrně neuvádím v Hollywoodu, protože některá z nich byla natočena jako nízkorozpočtová mimo studia. Filmy jako Vanilkové nebe, Klub rváčů, Memento, Donnie Darko, Šestý smysl nebo Lost Highway důsledně pracovaly s filmovou formou, která byla přímo ovlivněna buď rozštěpem osobnosti hlavního hrdiny, nebo snovou realitou. V obou případech byl divák nucen celkově přehodnotit svá předchozí stanoviska a finálně zkonstruovaná fabule byla od syžetu značně odlišná. Poslední jmenovaný snímek Lost Highway pochází z dílny amerického filmového režiséra, scénaristy a producenta Davida Lynche. O čtyři roky později Lynch natáčí Mulholland Drive, který byl přepracován do filmové formy z původně plánovaného několikadílného seriálového projektu. Když si odmyslíme Příběh Alvina Straighta, jenž se z celkového pohledu na Lynchovu filmografii jeví jako velmi experimentální, protože staví na odiv svou konvenčnost, která je ale pouze povrchní, tak již od Modrého sametu vystupují v režisérových filmech ženy, ne jako hrdinky, nýbrž jako téměř typické femme fatale. Jinými slovy vzbuzují v mužích-hrdinech zhoubnou až smrtelně nebezpečnou touhu, touhu ovládat. Jde víceméně o formu tyranického patriarchátu, kdy muž chce ženu vlastnit. Touto problematikou se zabývají teoretičky feministické teorie v čele s Laurou Mulvey, přesněji řečeno zkoumají mocenská uspořádání a psychoanalytické mechanismy, které podporují patriarchální společnost. Lauru Mulvey konkrétně zajímalo, jakým způsobem ženy-divačky filmy sledují (dvojí způsob čtení) – narcistní (ženská postava) nebo transvestitní (hrdina mužský aktivní) identifikace. Mulholland Drive představuje v Lynchově filmografii na jednu stranu pokračující trend filmů, které je obtížné jednoznačně interpretovat a vybízí k dvojímu, v některých případech až k trojímu čtení, na stranu druhou je to ale první film, v němž jsou oběma hlavními hrdiny ženy. Na první pohled odlišný koncept, při bližsím pohledu je nicméně vcelku jasné, že dvě hlavní ženské hrdinky styl filmů o femme fatale nenarušují. Podobnost můžeme nalézt s Lost Highway, se kterým je Mulholland Drive často spojován. Někteří jej dokonce považují za druhou verzi téhož. Jistou odlišnost nalezneme ve filmové formě, kdy Mulholland Drive na první pohled vybízí diváka k vícenásobnmu interpretování jednotlivých významů. Zjevná neschopnost jednoznačného výkladu fabule je nasnadě. Vyprávění má podobně zvrácený charakter jako v Lost Highway, kdy vnitřně rozpolcené nálady přebírá po ženách-hrdinkách i divák. Mladá herečka Betty přijíždí do Los Angeles splnit si svůj americký sen. Po příjezdu nalezne v bytě své tety neznámou tmavovlasou ženu, která po prodělané autonehodě trpí dočasnou amnézií. Žena přijme jméno Rita (typicky noirová femme fatale; žena se narcistně identifikuje s postavou jako podívanou) a s Betty (náhrada mužské aktivní postavy; částečně transvestitní identifikace, Betty ale zjevně nemá tyranské a majetnické sklony) pátrají po své skutečné totožnosti. Mezitím se také odehrává část o režisérovi Adamovi, kterému je do natáčeného filmu vnucena blondýna Camilla. Rita mezitím přemýšli o vlastní identitě (Camilla či Diane). Po vypátrání skutečné Diane, jíž naleznou s prostřelenou hlavou, se vše ještě více komplikuje. Po tomto silném zážitku v sobě najdou hrdinky zalíbení a prožijí spolu noc (nutné žánrové vyústění pouze přeměněné na lesbický akt/vztah představuje pro muže uspokojení skopofilních pudů). Určitý předěl znamená ve filmu nález modré krabičky, po jejímž otevření modrým kličkem do sebe krabička celý (fikční) svět jako by vcucává a herecké protagonistky si „vymění“ role (problematika identifikace s ženskou hrdinkou). Původní Betty je nyní Diane a Rita se stává vycházející hereckou hvězdou Camillou. Čtení syžetu má vícero možností, z nichž ani jedna není jednoznačně dána. Např. první „snová“ část je pouhopouhou vzpomínkou depresí zmítanou Dianou nebo naopak je druhá část „snová“ vzpomínka „Rity“. Z mého pohledu nejpřijatelnější interpretací je možnost, že spolu ani jedna část nesouvisí, především v tom, že dvě herečky ztělesňovaly čtyři role a jsou si toho vědomy. Tímto výkladem by Lynch prezentoval Mulholland Drive – kdy (mužský) divák není vševědoucí, což pro něj představuje ztrátu a následnou absenci falu jako symbolu moci - jako otevřenou sebereflexi filmového média a Hollywoodu samotného, kde nic není, jak bývalo a explicitními sexuálními scénami dával najevo, že je to především pornografický průmysl, který má v dnešní době formu svrchovaného absolutismu a vévodí výdělkům napříč celým světem i z důvodu, že „jeho jazyk je univerzální a každý mu rozumí.“ () (méně) (více)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Moje první setkání Davidem Lynchem (bohužel jsem nevěděl s kým mám tu čest). Příběh se pomalu rozjíždí, pak se začíná rozvíjet, lehce zaplétat a najednou...se začínám topit ve směsici zdánlivě nelogických scén, pestrobarevných výjevů, obrazů, které obrátí dosavadní děj vzhůru nohama, snažím se něčeho chytit, ztrácím pevnou půdu pod nohama, nemůžu rozpoznat, co se vlastně dějě, najednou film končí a já nevím, co se vlastně právě stalo. Nejdřív jsem měl chuť dát jen podprůměr za to, co si to vůbec režisér dovolil, ale pak mi začalo docházet, že právě tohle bylo účelem. Přemýšlel jsem o tom pořád dokola s finálním přiznáním, že jsem to prostě nepochopil, režisér si se mnou dělal co chtěl a totálně mě zarazil do křesla s otevřenými ústy a nechápavou, lehce rozlobenou grimasou ve tváři. To se mi ještě u žádného filmu nestalo, takže nakonec hodnotím plným počtem (1* navíc za neuvěřitelnou atmosféru, 1* za Naomi, 1* za režisérské umění mnou dosud neobjevené). ()

Galerie (96)

Zajímavosti (51)

Související novinky

Zemřel skladatel Angelo Badalamenti

Zemřel skladatel Angelo Badalamenti

13.12.2022

Svět filmové hudby přišel o jeden ze svých významných hlasů, ve věku pětaosmdesáti let totiž v neděli v New Jersey zemřel americký hudební skladatel Angelo Badalamenti. Informaci o úmrtí zveřejnili… (více)

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků

02.12.2022

Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (více)

Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku

Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku

11.03.2018

Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)

Reklama

Reklama