Slunovrat

„We patiently wait for your verdict.“ Krystalicky čistý důkaz, že ani trip do Švédska (nebo trip ve Švédsku:))) nefunkčnímu partnerskému vztahu opravdu neprospěje. Naopak spíše pouze přispěje k manifestaci nahromaděných negativních pocitů, což zkrátka nemůže dopadnout dobře. Midsommar je na poli hororového žánru v podstatě zjevením, protože zvysoka kašle na zavedené šablonovité postupy a prakticky neobsahuje žádné lekačky. Navíc mu nelze upřít nadhled a upřímně přiznanou povrchnost, protože se v určitý moment překlopí z atmosférického (a rádoby seriózního) hororu do gore grotesky. V žádném případě to ale neznamená, že by nebyl Slunovrat děsivý či šokující. Ten intenzivní, ostrý a chvílemi až nepříjemný vizuál hodně připomene to nejlepší od Aronofskyho, nicméně jinak si jde Ari Aster dost suverénní a originální cestou. Příběh není kdovíjak spletitý či hluboký, ale dokáže hned od začátku zatraceně navnadit a od momentu prvního rituálu vás čapne a nepustí. Jeden z nej kino zážitků letošního roku a oba palce hore za tu sympatickou odvahu jít proti mainstreamu a zároveň absentovat od přístupu artových vyhoněnin. (07.08.2019)

Konečně jsem viděl Midsomar! A stihl jsem to ještě v kině, což byl můj cíl od chvíle, kdy ten film vyšel. V podstatě bylo splněno moje očekávání. To kino, a hlavně nepřipravení diváci kolem mě, dodali filmu ty pořádný grády. Parádní hustá atmosféra v sále. Ještě že mám tak rozšířený vnímání, tak jsem to prožíval ještě s asi 30kou dalších lidí ve skoro tří hodinách zoufalství... Ari Aster je určitě dobrej režisér a těším se na jeho další filmy. Předchozí Hereditary a aktuální Midsomar hodně vybočují a hodně převyšují to, co se teď jako "horory" tvoří. A je to paráda. Hlavně ty náměty jsou vcelku originální, celý je to takový reálný, že to vlastně vychází z témat běžných životů běžných smrtelníků. Člověk je většinou dost nepřipravenej na to, kam se bude děj vyvíjet atd. I když bych Midsomar nazval "moderním Cannibal Holocaustem", přece jen těch filmů o kultech a pošahaných či primitivních kulturách nevychází mnoho, tak to bylo vcelku originální. Hlavně jako horor je to hodně originální taky v tom, že je to hlavně totální psycho a mindfuck, kdy jsem se sice nespočetněkrát zasmál, ale přitom jsem kroutil hlavou a uvnitř mi dobře kolikrát nebylo. Vlastně všechno v celým filmu je od začátku na píču a jen se to zhoršuje do úplnýho sluníčkovýho rozkladu. Jistě bychom v tom mohli filosoficky hledat stovky připodobnění, zamyšlení a pravd ... ale už jsem na to příliš starej a zkostnatělej, abych tak zde činil... Taky je dobrý, že to je pořád vedne, všude svítí slunko a vše je světlý, což je základní a první paradox tohoto "hororu na ruby" ... Z kina jsem odcházel hlavně unavenej a vyčerpanej ... strašně, je to těžkej, náročnej film. Často hodně pomalej, ale nikdy ne nudnej. Jednou bych si chtěl dát ještě tu původní celou 177 minut trvající directors cut verzi. Sám... a na tripu. Ale to až v příštím životě ... (24.08.2019)

Uff. Kulajdu jen v okruhu přátel nebo rodiny, prosím. A ať už se vám to líbilo nebo ne, neříkejte mi, že pokud máte rádi filmy, nejste vděční za lidi jako Ari Aster. (27.09.2019)

Jeden z nejbizarnějších filmů poslední doby je zároveň dost působivý a naprosto fascinující. Ari Aster má evidentně smysl pro extrémně a brutálně černý humor, protože mnoho scén je tímto způsobem vtipných. Stejně tak se mnoho scén ocitá na hraně parodie, ale Aster je ustál, do kontextu děje přesně zapadnou a jen dotváří hutnou atmosféru, která funguje od prvních minut a výrazně jí pomáhá i umístění do odlehlé a nádherné krajiny severu Evropy. Navíc vypráví velmi pomalu, aby divákovi poskytl šanci proniknout do nitra psychicky zcela zničené a rozhozené hlavní hrdinky, což se mu daří a její vnitřní utrpení je chvílemi až nesnesitelné. Ona vůbec veškerá psychologie je propracovaná do nejmenšího detailu a snad každá postava má alespoň minimálně načrtnutou motivaci, čímž se divákovi dostává blíž. Naprosto precizní je také režie, protože explicitní scény, kterých tu není tolik, se dějí jako by mimochodem, o to působivější a nečekanější pak jsou. Hororové zařazení filmu není úplně přesné, spíše jde o psychologické drama s občasnými hororovými prvky. Naprosto fantastická pak je ústřední Florence Pugh, z jejíhož výkonu mnohdy běhá mráz po zádech, fantasticky se ale povedlo i obsazení všech vesničanů, kteří splňují onu představu "smějících se bestií". Jestli něco k dokonalosti chybí, je to asi údernější a působivější konec, který je sice trochu podvratný a zlomyslný, postrádá ale nějakou katarzi a možná i něco pro diváka uzemňujícího. Midsommar je každopádně naprosto fenomenální a syrová záležitost, na níž je třeba být připraven, a která dokazuje, že ta největší hrůza se může odehrávat za bílého dne mezi rádoby přátelskými lidmi. 90 % PS: Jeden z mála současných filmů, který přímo vybízí k dalšímu zhlédnutí. (08.08.2019)

Strašně zajímavý námět. Spíše ze zvědavosti jsem na tento film zašel do kina a nestačil jsem se divit. Vše pořádně začne zvláštním rituálem (cca po 20 minutách), který je zakončen tak bizarním způsobem, že jsem odporem až žasnul. Je měsíc potom, co jsem film viděl a stále to vidím před očima. Pak přijde krátké uvolnění a následují sekvence více či méně drsných a zvláštních a možná až bizarních záběrů, které pro dost velkou část obyvatelstva musí být nepochopitelné. V pozadí po celu dobu hraje hudba, která veškeré dojmy z průběhu obřadů ještě více umocní. Nechci a nebudu spoilerovat, ale bud odejdete od filmu zhnusení a už nikdy nebudete chtít film vidět, nebo naopak budete žasnout nad skvělým námětem a drsným zpracováním, já mohu jen pochválit. (24.09.2019)

Za mňa veľmi podobný prípad ako pri Hereditary. Ari Aster je schopný scenárista, vie budovať napätie, byť znepokojivý a jeho postavy nie sú plastové figúrky, ale plastickí ľudia, ktorých traumy a vnútorní démoni sú neraz hrozivejší ako tí nadprirodzení. Človeka teda až zamrzí, nakoľko túto dômyselne vystavanú atmosféru v závere pochováva zbytočným zdoslovnením hrôz, ktoré existovali dovtedy iba v našej mysli. (26.09.2019)

Nepamatuju si, kdy naposled jsem viděl takhle kontroverzní a nechutně atmosférický snímek, kterej je absolutně nepředvídatelnej událostmi v průběhu, až na poslední půl hodinu, která potom celý dojem pětihvezdičkového artu shodí na slušný čtyři. Občas moc natáhnutá stopáž, která mi nevadila, leč Director's cut verzi bych asi nedal... Gore na moje uspokojení ujde. Měl jsem z toho podobný "vibe", jako při sledování A Cure for Wellness, kterej byl o malinké procento lepší, co se týče napětí, ale opět udělal stejnou chybu ke konci jako Midsommar. (05.05.2022)

Nový film Ariho Astera byl netrpělivě očekávaný a zahraniční recenze nešetřily výrazy jako "nic takového jste ještě neviděli" nebo "nádherné a zvrácené mistrovské dílo od nového krále hororu" (cituji z propagačních materiálů společnosti Aerofilms, která poprvé ve své historii zakoupila do distribuce horor). I když se mi tedy "Děsivé dědictví" nijak zvlášť nelíbílo (respektive mi celý dojem zkazila závěrečná dvacetiminutovka), rozhodla jsem se na "Slunovrat" zajít dokonce ještě v předpremiéře. A světe div se, byla jsem spokojenější než po projekci předchozího Astera. Žánrově bych film označila spíše jako psychologické drama s thrillerovými/hororovými prvky, nechybí ale ani množství záměrně komediálních scén (spojených hlavně s postavou Willa Poultera, který se pro komické charaktery evidentně narodil). Sledujeme zde rozpad hned několika vztahů (nejen ústředního partnerského, ale i těch kamarádských), zároveň jsme ale zvědaví, jakou roli bude pro hlavní postavy hrát návštěva hodně zvláštní skandinávské slavnosti. Aster má výborný talent pro budování znepokojivé atmosféry (většina filmu se odehrává za denního světla a vy se stejně v sedačce ošíváte a čekáte nějakou špatnost), během celého filmu ale dává divákovi tolik nápověd k dalšímu dění, že vás ve výsledku skoro nic nepřekvapí. To je trochu škoda. (26.07.2019)

Film, který ne a ne dostat z hlavy. (18.09.2019)

Ari Aster si zobral priveľké sústo. Nie je Larsom von Trierom, aby sa mohol pustiť do niečoho tak veľkolepého a napriek obrovskej snahe, skvelým kostýmom, vynikajúcej kamere a výborne zvolenému prostrediu vytvoril nakoniec niečo čo bolo obrovským problémom vôbec dopozerať. Ani orgie v štýle Kubrickovho Eyes Wide Shut tento feťácky úlet režiséra nezachránili a kombinácia lisohlávok, marihuany a LSD nakoniec vyprodukovala takýto blud. Treba oceniť to, ako sa autorovi podarilo zachytiť ako ľahko dokážu rôzne sekty zmanipulovať psychicky labilných ľudí, ale chcelo by to podstatne lepší príbeh a hlavne stupňujúce sa napätie. Takmer vôbec sa ani v náznakoch neobjavujú osudy mladých američanov (wtf a ako zmizol Simon - okrem toho že nakoniec zhorela bábka s jeho tvárou) a až na veľké finále v závere sme svedkami snahy o umenie v podaní prefetovanej mysle, ktorá musela byť počas celého natáčania v rauši. Dokážem oceniť aj kontroverzné aj vizionárske diela, toto však bol drogový trip a k vstupenkám do kina mali pribaliť každému po 2 jointy, aby to dokázal vnímať a našiel tam niečo čo tam nebolo - náznak zmysluplného príbehu. Mimochodom, sponzorom filmu boli určite kvôli detailnému záberu ne tenisky New Balance. (12.10.2019)

Hororová kritika - řekněme - novo-pohanství. Dědicové Vikingů, na rozdíl třeba od polabských či ukrajinských pohanů své rituály při oslavě slunovratu přísně formalizují a regulují, a nejen to, stejně tak myšlení a city upravují potřebám pohanské obce. Žádná spontaneita, žádné vyšší vědomí, i projevy radosti a veselí jsou zde podvázány represivním systémem. Bezmyšlenkové plění na rituálu = horor. Pohanství se ve své sektářské i individuální formě dostává i do našich oblastí, uctívači Matky země, a podobní, by si při tomto filmu možná mohli ujasnit své postoje. To, že se zemí stojíme a padáme je jasné, co však z toho vyplývá? (05.08.2020)

Tak zas po nějaké době komentář k filmu.... v té záplavě nudy co se v poslední době z kin na nás šíří, tak tenhle film mne zaujal už ukázkama. Trošku mne pak odradilo hodnocení zde na Csfd.cz, ale včera jsem se k filmu konečně dostal. Pěkně doma na projektoru na celou ze´d. A? SUPER. Od začátku do konce jsem se nenudil, po celou dobu filmu v hlavě jela taková ta neklidná vlna. Scény pěkné, pohráli si s kamerou.... prostě fajn film, netradiční, zářivě jasný ale o to víc zvláštně temný. Teď koukám že je i DC verze, škoda, že jsem to nevěděl, 30 minut navíc v tomto světě bych klidně snesl. (27.12.2020)

Tento počin dokážu hodnotit pouze jedním slovem.... "zajímavé" (19.08.2019)

Režisérova metafora vyrovnávání se s rozchodem vyhnaná do středověkých primitivních rozměrů. Exemplární příklad filmu, jehož sledování mě iritovalo od první sekundy, protože demence charakterů nezná mezí. SPOILER! Představte si, že se rozhodnete vyléčit partnerskou krizi výletem do Švédska, kde sektou vymytý mozky páchají sebevraždy skokem ze skály a upalováním se. Normální člověk by asi hned pláchnul zpátky do civilizace, ale tyhle postavy ne, jsou to jen prázdný schránky bez osobnosti, ovce na provázku. Ne nadarmo jsem koukal natřikrát. Nová vlna rádoby intelektuálních arthouse hororů, která je sice myšlenkově ve středověku, ale formálně působí jako něco víc. Jelikož se nejedná o žánrový film, nějakou logiku v chování postav netřeba očekávat. Podstatná je forma, od kubrickovsky vycentrovaných záběrů, bergmanovský symbolismus, až po narativní přijebanost. Scény sebeobětování jsou správně naturalistický a syrový, ale ta až směšná teatrálnost převládá i po skončení filmu. (01.03.2020)

Hezky to vypadá a je to takové blbé. (16.04.2021)

Filmařsky je to opět vynikající a v žánru jasně vyjímečná záležitost, které nedokážu nedat pět hvězd, ale oproti neprůstřelně skvělému předchozímu projektu Hereditary mi vadila absence sympatií k postavám, hlavně k hlavní ženské postavě. Nečekal jsem ani typickou debilně se chovající postavu z průměrného hororu, která jiný účel než pozdější smrt snad ani mít nemůže, což je na tak promyšlený snímek ostuda). Když se příběh redukuje směrem k budování atmosféry a opojení a divák se přepne do módu pozorovatele ve víru událostí, už vám na postavách ani nějak nezáleží, jen čekáte ze zvědavosti, kam to všechno dospěje. Kvůli orgiím kamery, efektů a výpravy očekávám pozornost na nějakých cenách. (03.08.2019)

-3* Docela jsem se na tento film těšil, protože jsem byl zvědavý do jaké skupiny diváků zapadnu, jestli budu chválit či naopak. Horory nemusím a Slunovrat bych mezi ně ani nezařadil, ale to jsem tušil, že tu o žádné lekačky nepůjde. Nejdřív musím vyzdvihnout kameru a výpravu - na tom si dali opravdu záležet a vypadá vše věrohodně (o to víc, že se to nenatáčelo ve Švédsku). Příběh pomalu plyne, žádné extra zvraty a veškerý děj dokáže divák dopředu odhadnout z toho, co se už stalo. V napětí jsem čekal jak to dopadne a ze závěru jsem byl dost rozpačitý - co se týče mě, tak díky němu ubírám hvězdičku, ale věřím, že na každého může působit jinak. Za mě teda spíš palec dolů a kromě již chváleného mě nic nepřinesl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (04.12.2019)

Musím se přiznat, že mi implementace humoru přišla zejména ve vypjatém závěru místy až nepatřičná, ale přesto opodstatněná a logická. Vysvětlil bych to tak, že jsem chtěl v daný okamžik upřímně cítit s postavami a souznít s tím, co prožívají, ale musel jsem se smát, protože to Aster dorazil nějakou jemnou černou perlou, která ale byla v souladu s dosavadním nenormálním chováním lidí v dané komunitě, takže dávala dokonalý smysl. Chce velkou odvahu pokoušet se ve filmovém světě strašit za bílého dne (čehož se tady ale nedočkáte, protože se jedná daleko spíš o psych(olog)ický teror), musíte si být sakra jistí tím, že víte, co děláte, jinak vám film odzívají i děti školou povinné. Chování pohanských hostitelů je sice víc než odměřené, ale jejich tváře vždy zdobí úsměv a na obloze neustále svítí sluníčko, přesto je však atmosféra tak hutná, nepříjemná, zlověstná, že byste v téhle na pohled idylické komunitě nechtěli strávit ani minutu, nehledě na roční období. Slunovrat se sice nevyhne určitým filmovým stereotypům a scenaristickým zkratkám (druhé zmíněné by mohla zalepit chystaná prodloužená verze, která se snad více zaměří na postupné odcizení Dani a Christiana), ale ta cesta k nevyhnutelnému závěru je přesto velmi znepokojivá. P.S. Ano, na Wicker Mana si vzpomenete nejednou. Ale řekl bych, že je to spíš Wicker Man podle Polanského. (25.07.2019)

Hereditary se mi sice líbilo víc,ale jsem moc rád,že Aster potvrdil svůj talent a ukázal,že jeho debut nebyla náhoda či souhra šťastných okolností.I tady využívá toho co zdobilo jeho první film a to je budování atmosféry a šponování divákových nervů i ve chvílích,kdy se na plátně prakticky nic neděje (ale mohlo by).Pomáhají tomu nejen herci (Florence Pugh dovedla svoje psycho postavy k dokonalosti),ale hlavně nepříjemně vrzavě vlezlý soundtrack a v pravdě skvělá práce s kamerou,kde Aster využívá ne zrovna standardních postupů (a nebo nemám nakoukáno tolik abych je viděl jinde).Děj míchá předvídatelné s nepředvídatelným,ale abych pravdu řekl pro mě byl až na druhé koleji protože jsem se celou dobu "kochal" vším tím bizárem,figurkami a prostředím.Těším se až uvidím režisérskou verzi a těším se až si tohle přidám do svojí sbírky (i když se dost bojím že bude opomenuto místní blu-ray distribucí stejně jako Hereditary)...80% (28.09.2019)

Tak, a teď už to řeknu naplno - Ari Aster je jeden z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti. A je mi jedno, jak je většinou uživatelů ČSFD opěvovaný. Mám rád horory o sektách, už jsem jich několik viděl a musím říct, že Slunovrat se od nich vůbec neliší. Teda něčím jo, délkou. Asterovi po Hereditary nějak stoupl hřebínek a tak svůj další film natočil ještě delší a artovější. Film se snaží ohromit vizuálem, který je skutečně povedený - od výběru prostředí překrásné švédské louky, nebo i vzhledem staveb, ve kterém členové sekty žijí, kameru to má taky moc pěknou, ano, ale když se vám povede přes to všechno prohlédnout, dojde vám, jak moc je ten film ve skutečnosti prázdný. Stopáž dvě a půl hodiny je úplně zbytečně dlouhá, jelikož příběh by sotva vystačil na hodinu a půl. Navíc v celé první hodině se skoro nic nestane a dala by se bez problému o dost zkrátit a filmu by to vůbec neublížilo, spíš naopak. Příběh vůbec není originální, filmů o těchto pohanských sektách není málo (vzpomeňme třeba The Wicker Man) a je dost zvláštní, že Slunovrat má ten příběh hodně podobný, včetně skoro stejného finále. Je v tom i lehce něco z Populace 436. Oba mnou zmíněné filmy ale mají společné to, že trvají hodinu a půl a bohatě ten čas vystačí. Ale protože Aster chce být artový režisér no. 1, tak je to zbytečně natažené ještě o hodinu. Přitom ten film je prázdný i myšlenkově, takže ta dlouhá stopáž vlastně nemá smysl. Napínavé to není, jakýsi náznak atmosféry je tam jen v několika scénách, co bych spočítal na prstech jedné ruky, takže co mi ta dlouhá stopáž měla dát. Jako jo, hororových scén tu je víc, třeba finále působí hodně znepokojivě a nebo i ta scéna pádu ze skály je dost slušná, navíc u ní byla perfektní práce se zvukem. Filmařsky je to opravdu zručné, ale příběhově vůbec. A navíc to je dost nelogické - zmizí beze stop asi čtyři lidi a ústřední duo ani nenapadne utéct. Obecně mi přišlo divné, že po scéně se skálou se nikdo nepokusil zdrhnout. Možná by to pak bylo i zajímavější. A vůbec - už mohli zdrhnout, když je hned při příjezdu zdrogovali tím čajem z hub. Z toho plyne, že je tu hned několik tripových scén, které sice nejsou špatné, ale je na nich až moc znát, kterým režisérem jsou inspirované (pro ty, co neodhadli: Gaspar Noé). Z mých pocitů a dojmů bych dal jenom 2*, ale snažím se být objektivní, proto nakonec dám velmi slabé 3*. Ale za svým názorem napsaným v první větě mého komentáře si stojím. Nakonec dávám 2*, ten film si ani ty slabé 3* fakt nezaslouží. (20.10.2019)