Slunovrat

Čekal jsem slasher šílenost o psychologii a rozkladu osobnosti hlavní postavy, dostal jsem dlouhatánskou naturalistickou baladu o tom, proč je lepší se vyhnout švédskému venkovu. Úplně nejděsivější na tom všem je, že se v tom chtěně či nechtěně blýská skrytý politický podtext či ostrá kritika společnosti vydávající se za vztahové drama a sektářský horor v jednom. Plně dokázat to však nemohu, to byste se už nemuseli dívat. I když pro slabší povahy by to znamenalo vysvobození se vším všudy. Nejde zas tolik o strach jako o tu sugestivnost, ať už psychickou či obrazovou. Někdy se smějete, hned v další scéně se za to stydíte a hltáte atmosféru. A zase dokola. Svou myšlenku to má, potřásávám rukou, ale s odstupem času se spíše směji. Přesto cením to zajímavé dafnéovské pojetí hlavní postavy. P.S. Scény s hostinou mě nutí přemýšlet nad tím, zda-li jsem nenašel původ výrazu “švédský stůl”. P.P.S. POSSIBLE SPOILER!!!!! Už jsem byl za cvoka kvůli teorii, že za všechno může ten Viking hadr. A pravděpodobně se mu kurvadrát stalo totéž. Přeci jen jsem nestihl přečíst ten blbej chat. Když už je ta teorie v zajímavostech, začínám tomu zas více věřit. A vůbec, vzhledem k tomu, jak pokrytecky a zfanatizovaně je zde reklamně zobrazováno Švédsko, nejsem si jistý, zda-li nadávat či tleskat (kostým medvěda... hmm, a jó, v jakém kontextu to asi bylo v South Parku? Zde spíš jako symbol vlastního oko-za-oko pokušení v současném politickém klimatu jako celkově). To ukáže až čas. P.P.P.S. Inspirace pro rozchod, jak tu někdo naznačuje? Radši použít jako anti-inspiraci, jak se to opravdu nemá dělat, o tom je ten film. Pokud se ovšem nebere s meganadsázkou, ale ne každý na to musí mít žaludek. I přesto, že s přibývajícím časem přibývá mladých beze smyslu pro ironii a recesi, zůstanu pozitivní. (23.08.2019)

Film který rozjasní vaši duši, i kdyby ji měl před tím rozervat, na malé kousky. (08.08.2019)

Je pre mňa ťažké súdiť či sa tento film bude väčšine divákov páčiť alebo nie. Osobne si myslím, že asi sa nájde veľké množstvo takých čo povedia, že väčšiu kravinu nikdy nevideli. Je to zložité a podľa mňa aj záleží od toho, čo si niekto pod slovom horor predstaví. "Midsommar" totiž vôbec nie je film ako bolo "Hereditary", ktorý bol skutočne desivý a zaliezol hlboko pod kožu. Tentokrát Ari Aster priniesol film, ktorý je skôr veľmi znepokojivý a počas sledovania to pociťujeme čím ďalej, tým viac. Takže si viem predstaviť, že nie každý chce od tohto filmu niečo také. Čo sa mňa osobne týka, som s filmom spokojný. Pozrime sa na pozitívne stránky. Vizuály. Absolútne nádherné. Tento film vyzerá po celý čas absolútne fantasticky a je tu skvelá práca s kamerou. Je to kvalitne nasnímané a rovnako aj skvelo zostrihané. Hudba je takisto skvelá. Vynikajúco pasuje do tohto sveta a dokáže skvele dotvárať atmosféru. Herecké výkony vo filme sú vynikajúce. Najmä zo strany Florence Pugh. Tá do toho dala absolútne maximum. Ale myslím si, že rovnako aj všetci ostatní. A hoci je vidieť isté podobnosti s inými filmami, tak minimálne mám pocit, že film sa nesnaží ísť cestou klišé ale naopak využiť čo najviac svoje prostredie a postavy. A je to silné. Dokopy si miestami film robí čo chce a vie mať skutočne znepokojivé scénky. Postavy sú podľa mňa tiež celkom zaujímavé a hlavne všetci zvonku majú aj nejaké charakteristické črty. A funguje to. Problémy s filmom mám osobne asi hlavne dva. V prvom rade máme hneď v úvode pre hlavnú hrdinku Dani veľmi traumatizujúcu udalosť. A hoci sa jej tie spomienky miestami vracajú, s dejovou líniou to nemá žiadny súvis a dokopy to nič nikam neposunie. A potom je tu vzťah medzi Dani a Christianom, ktorému chýba niečo, aby ho urobilo dostatočne zaujímavé. Hlavne keď na konci dospejeme do toho momentu, ktorý to všetko posunie do inej roviny. A keby sme videli z toho viac, bolo by to podľa mňa silnejšie. Osobne mi nevadilo, že to nebolo veľmi strašidelné. Nie každý film potrebuje do nás zahryznúť a desiť nás. Lebo priznávam sa, že báť som sa počas filmu veľmi nebál. Ale znepokojený a zvedavý čo sa udeje nabudúce...to rozhodne áno. Dúfam, že Ari Aster bude vo filmovej tvorbe pokračovať a som zvedavý s čím príde nabudúce. A hádam to opäť bude vizuálne tak strhujúce ako teraz. Hodnotenie: A- (01.09.2019)

Jsem rád, že Ari Aster točí žánrově odlišné věci, ale nemůžu si pomoct, nejsilnější je právě v okamžicích, kdy se někdo vyrovnává se ztrátou někoho blízkého. Proto bych od něj rád viděl čistokrevné rodinné psycho drama. Úvod je síla. (25.07.2019)

Jeden z nejoriginálnějších hororů posledních let. Ari Aster si udělal jméno už svým předchozím filmem, ale laťku rozhodně nesnižuje. Opět je vidět, že žánru rozumí a dokáže se v něm pohybovat i v méně probádaných zákoutích a zcela suverénně vyprávět pozvolna gradující příběh. Některé záběry jsou schválně dlouhé a pomalé (občas i delší, než by si divák přál), na druhou stranu se nebojí ani svižně stříhat. Druhou poklonu si zaslouží Florence Pughová, u které jsem fakt téměř nedokázal pochopit, že je to totéž děvče, co jsem před necelým půlrokem viděl v Souboji s rodinou. Jen mi pořád přijde srandovní, že Američané jezdí točit Švédsko do Maďarska. ;-) (07.08.2019)

Milé deti ... dávajte si pozor na kadejaké sekty a hlavne neberte drogy. Mňa by len zaujímalo, akoby to celé vyzeralo, keby im na ten ich slávny slnovrat hlásili dažde. Skål!! (17.01.2020)

Po shlédnutí directors cut, stejně jak u Hereditary zvedám své hodnocení, už jen proto, že jsem měl strašnou chut vidět to znovu, proto, že ten příběh je tak divnej, že me fakt bavil celé tři hodiny, herecké výkony a kamera naprosto špičkový. Nemám slov. Odpočítávám dny kdy Aster přijde s dalším filmem! Ať už to je prosím! (14.08.2019)

Letné prázdniny sú v plnom prúde. Predstavte si, že by vás teraz niekto pozval s partiou kamarátov na akúsi dobrodružnú exkurziu do odľahlej krajiny, kde by ste spoznávali „miestny folklór” , a to by nemusel byť v konečnom dôsledku najhorší nápad, keďže by človek parádne zrelaxoval, prišiel by na iné myšlienky, obohatený o nové poznatky, s perfektne vyčistenou mysľou... ? _Mne sa to celkom pozdáva, ale o mladej postave Dani sa to 100 % povedať nedá, pretože jej škrípe vzťah s priateľom Christianom, a to ešte nie je úplne všetko ! Totiž, postihne ju extrémne tragická udalosť, ktorú dopredu prezrádzať ani nemienim, že po určitom čase taktiež pôjde do Švédska, kam ju (ich) pozýva Pelle. K spomínanej dvojici sa ešte pridajú-Josh s Markom, čiže celkový počet ľudí bude päť, a tak táto pätorka vyráža do cudziny, viac-menej, skôr (toto) KVARTETO, lebo “pozývateľ” sa de-facto sám vracia domov, do vlasti, ktorú pozná, ako svoje ponožky... Keď už dorazia na miesto, tak sú normálne nadšení, na vlastné oči vidia krásu komunity, v ktorej, zdá sa, že je normálne radosť žiť ? Pelle ich o tom vehementne presviedča, že určite áno... ! A či to tak aj následne bude, sa nakoniec musia presvedčiť sami... _ Toľko stručne k deju (k scenáru), ktorý má typické klišé (vady), aké často vídať v pozícii : „Forma víťazí nad obsahom” ! Ak by som to mal i vysvetliť, tak tieto charaktery sa zvyčajne chovajú (správajú) veľmi zvláštne, až čudne, že blížiace sa nekontrolovateľné udalosti naberajú čoraz viac na obrátkach, ktoré absolútne nezvládajú, lebo maximálne podliehajú vlastným, hlúpym zlozvykom-zbytočne sa nechávajú opíjať rožkom... _Mladý režisér Aster sa skôr zameriaval na bravúrnu atmosféru, než na vývoj scenára a postáv. Z tohto hľadiska mu vôbec nie je čo vyčítať ! Až do úplne posledného záberu ma naprosto držal v šachu, aj keď sú jednotlivé sekvencie trochu moc predvídateľné. Tak neuveriteľne vypätý a strašne vygradovaný film som snáď ešte ani nevidel ? Sám netuším, či áno ? Ariho film je : psycho-thriller spojený s horrorom, t.j. nebezpečná záležitosť, ktorú by nemal sledovať jedinec, nachádzajúci sa v rovnakom stave, v akom je Dani, lebo mu inak hrozí veľká trauma, akú si nedokáže ani predstaviť ! Scény sa väčšinou odohrávajú za bieleho dňa, čiže dostavila sa atypickosť, že báť sa dá aj takýmto spôsobom, ktorý si vytvárajú sami ľudia, a nie bubáci a pod. Občas sa prehnane tlačí na pílu ! Keď pomenujem tieto vlastnosti filmu : Šokujúci, explicitný, surový a naturalistický, tak si každý vytvorí úsudok (predobraz), na čo sa má pripraviť... A nebude toho vôbec ušetrený, že i na mňa to bolo silné kafe ! Spolu s Pawlom Pogorzelskim vytvárajú unikátne, depresívne stavy, na ktoré každý nemá vstavaný žalúdok. Majstrovská réžia a kamera vám takmer na 2 a pol hodiny nedá vydýchnuť ! Hereckú pochvalu si mimochodom zaslúži i Florence Pugh, s čím sa musela stotožniť, keď stelesňovala Dani Ardor. Už viac ani hlásku, jednoznačne to treba vidieť, ale iba v kine ! (09.08.2019)

Film, ktorý chce byť psycho hororom, ale za dve a pol hodiny máte pocit, že sa tam okrem zbytočných kecov, divného mumlania a hmkania či tranzového spevu nič nestalo. Stephen King, to je nejaké psycho, a nie tento blábol s primitívnymi náboženskými rituálmi. Pugh tam každú polhodinu besne jačí a to ma strašne sralo, to neni o herectve. Je to narušené. Všetko, čo sa dnes chce tváriť na art je len dekadentný úchylný odpad. Hovadina s mozog paralyzujúcou hudbou, miestami to je horšie než Aranofsky a Noé dokopy (03.09.2019)

Mladý Ari Aster, svou režijní prvotinou Děsivé dědictví, rozdělil diváky na dva tábory. Jedni film odsoudili jako příšernou a nudnou hovadinu a ti druzí v něm našili horor roku a objevili originálního hororového tvůrce, který si žánr horor vykládá po svém. Tato skupina diváků s napětím očekávala s čím přijde příště a zda se mu podaří udržet si originalitu a tvůrčí kvality. A přestože se mu to Slunovratem podařilo, opět jsou názory značně protichůdné a opět to je docela pochopitelné, protože Aster potvrdil, že komerční tituly opravdu točit nebude a pokud mu chce divák přijít na chuť, bude ho to stát hodně úsilí. Nemá cenu nijak vysvětlovat děj Slunovratu, protože ve výsledku film nijak vysvětlit nejde a i ukázka byla ve výsledku docela lživá. Slunovrat je ještě méně hororem, než bylo Děsivé dědictví a to především proto, že se prakticky celý film odehrává za slunečního světla a vražda je vidět pouze jedna. Film rozhodně není o tajemné sektě, která vraždí nevinné studenty ... no, i když. To ale musí vidět divák sám. Důležité je si uvědomit, že má film dvě a půl hodiny, sestává s celé řady dlouhých záběrů, ve kterých se na první pohled moc neděje a hlavně film vyžaduje divákovu neustálou pozornost, protože se zde vyskytuje tolik detailů, že snad ani nejde je na první pohled postřehnout a Aster diváka vyloženě nutí k opakovanému shlédnutí. Ale to už je opravdu jen pro otrlé. Každopádně je Slunovrat výjimečným filmem, který doporučuji každému, kdo od filmu nehledá pouze zábavný relax. Ari Aster film vede pevnou profesionální rukou a technická stránka je dokonalá. Všemožné hrátky s kamerou, dlouhé, složité záběry, použití zvuků a dokonalý hudbení podbarvení, které je výrazné vždy, když to film potřebuje. Výborné herecké obsazení už je pouze třešnička na dortu a Florence Pugh je nejlepší herečka své generace a dokazuje zde, že její exceletní výkon v Lady Macbeth, nebyla náhoda. Oskar by v tomto případě nebyl překvapením. I přes určité výhrady (zmíněná délka filmu je důležitou součástí atmosféry, ale někdy se to opravdu táhne) je Slunovrat nejzajímavější film roku, který zůstává v hlavně dlouho po jeho shlédnutí a snad jednou najdu náladu a chuť, podívat se na něj ještě jednou, abych postřehl všechny ty skryté detaily. Ari Aster je dost možná génius a držím palce, aby třetím filmem potvrdil své neskonalé nadání. (03.10.2019)

Horor byl vždy považován za pokleslý žánr. Po letech tupých teenage vyvražďovaček a ždímání šablony "zlý démon terorizuje hodného člověka v temném domě na tisíc způsobů" začali hororoví tvůrci trochu přemýšlet o příbězích, na kterých staví prostoduché lekačky. Pak přišel Jordan Peele s Uteč a ukázal, že to jde udělat ještě úplně opačně - velmi kvalitní story s myšlenkou i společenským komentářem mohou strašidelné prvky jen jemně dotvářet a pořád to bude děsivé. Americký režisér Ari Aster natočil Slunovrat. Přestože má silnou hororovou koncovku, téma snímku i způsob, jakým tvůrce udržuje napětí, se standardu vymykají. Pro Asterovy filmy je typické, že si hrdina nese nevyřešené psychologické trauma. Hlavní hrdinka Slunovratu Dani (Florence Pugh) řeší kromě mrtvé rodiny ještě vlastní psychické potíže a mrtvý vztah s Christianem (Jack Reynor). Nejen vazba na hlavní hrdinku, tentokrát ale i divákova schopnost ztotožnit se se vztahem Dani a Christiana je pro sledování Slunovratu zásadní. Právě nefunkčnost vztahů, narušené osobnosti, neschopnost čelit vážným situacím, touha příslušníků současné kapitalistické společnosti po svobodě a užívání si života je jedním z témat snímku. Zásadní je ale i linka propojení člověka s přírodou v jejím přirozeném řádu (věnujte pozornost zvukové stránce filmu) a dále folklór, historie, náboženství. Střet dvou zcela odlišných kultur, které si nerozumí ani jazykově, ani duchovně. Na jeden film, ač trvá 146 minut, je to opravdu mnoho. Ve svébytném Arsterově vizuálu symbolika hraje prim a režisér drtivou většinu věcí záměrně nevysvětluje. Při takovém množství vjemů by to bylo kontraprodutkviní, a právě pro vše nevyřčené film, který plyne pomalu, ale intenzivně, tak dobře funguje. Oproti Děsivému dědictví klade tvůrce menší důraz na narativní složku. Závěr filmu, ač silný a bizarní, neútočí tak agresivně jako v Děsivém dědictví a ještě více snímek odklání z vyjetých žánrových kolejí. Zároveň divák registruje mnohem více komediálních prvků.Pokud horor definujeme jako film, který v nás probouzí strach, děs, případně napětí, pak Slunovrat hororem určitě není. Emoce, kterou probouzí, se dá nejlépe popsat jako nepříjemno, nekomfortno. A tak budeme číst, že Slunovrat je brutální pohádka pro dospělé stejně jako černá komedie pro zvrácené nebo netradiční horor pro milovníky artových filmů. Je to prostě film Ariho Astera, jemuž se podařilo nevykrást sama sebe, naopak sama sebe překročit, posunout a zařadit se mezi nejvýraznější autory současné kinematografie. (06.10.2019)

Tradice je třeba dodržovat, v dnešní době, kdy jsou "naše hodnoty" tak často ohrožovány ze všech stran tím více. Tudíž na nějaké mekty amerických študáků, že za těchto ztížených podmínek se ta dizertačka fakt nedá psát, se každé květinové dítě z krajů kde slunce nezapadá, může leda vybodnout. Každopádně, až za 14 dnů zase vyrazím na ryby na sever, cestou po švédském venkově raději omezím konzumaci místních nápojů a masových koláčů na minimum. (25.06.2023)

Úchylárna. Do Švédska se více nechystám. A do ikea taky ne. Dlouhé, ubíjející, hnusné, začátek zbytečný, sjetá scénka po příjezdu do Švédska také k ničemu. Kamera, hudba, nápad, věnce, kroje, herci... to vše fajn. Pohanské obřady zajisté mají své kouzlo a tomuto žánru sluší, já se však spokojím s light verzí například v podobě nádherné knihy Žítkovské bohyně. (07.08.2019)

The Wicker Man podle Bergmana. Po tápajícím Hereditary konečně strhující psychothriller. (24.07.2019)

Pokud bych neviděl loňské Děsivé dědictví, asi bych se pravděpodobně hodně divil, jak moc je Slunovrat neskutečně velký bizár. V mnoha směrech mi to přišlo velice podobné právě Asterovu loňskému snímku, akorát to mělo pomalejší tempo a okázalejší vizuál. V centru opět stojí jakási rodina - tentokrát ve volnějším slova smyslu - která se střetává s náboženským kultem, jehož tradice a pravidla jsou mimo chápání obyčejného člověka. Skutečnost, že se film z velké části odehrává za denního světla, čemuž vedle nasvícení napomáhají hlavně kostýmy a výprava celkově, a přitom dokáže navodit tísnivou až prakticky temnou atmosféru, je rozhodně obdivuhodná. Podobně jako u Dědictví musí i zde člověk brát v potaz, že nejde, a vlastně ani nemá jít o běžný (mysteriózní) horor. Tento snímek si neklade být masově sledovaným filmem, spíše se jedná o jakýsi experiment v rámci žánru. V některých momentech je cítit možná až příliš okatá snaha posouvat žánrové hranice a zprostředkovávat hlubší myšlenky, nicméně na mě to ve většině případů fungovalo. Vedle nevídaného výtvarného pojetí a práce s kamerou bych ještě rád vyzdvihnul tížovou hudební stránku. V kině mi ani nepřišlo, že má film bezmála dvě a půl hodiny, a tím, že bylo na vše více času, mi závěr filmu nepřišel až tak moc mimo mísu a chápání jako v případě Dědictví. (06.08.2019)

Kdybych neviděl Loganův útěk, Populace 436, Rituál a teď nedávno Čarodějnici, kdybych nečetl nic o zodpovědnosti králů v době před třemi tisíci lety za úrodu, a když úroda nebyla, lid je zabil, atd., atd., řeknu, že je to svým způsobem sice hnusné, nepříjemně otravné, ale aspoň trochu originální. Tohle je v podstatě jen kopírka, kde si pan autor splňuje své pubertální, sluníčkové, sexuální a kdoví jaké představy, a spousta herců a lidí mu v tom dobrovolně a snad i rádo asistuje. Jinak to kolektivní hekání, to bylo fakt maso, možná odpornější než ty mrtvoly. Pořád si říkám, co takovými filmy vlastně autoři chtějí říct? V podstatě tady schvalují, ne-li oslavují drogy, násilí, princip účel omlouvá prostředky (snad to nezačnou praktikovat v reálném životě) a přetvářku, kdy se k vám lidé chovají mile, ale jen proto, že vás potřebují obětovat. Nerozumím tomu, proč tady byla ta sebevražda rodičů a její sestry, když to pro děj nemělo větší význam - snad kromě schvalování a propagace sebevražd (taky dobrý úmysl tvůrce - jestlipak půjde příkladem?) - a navíc ani nevíme, proč to udělali? O těch postavách vlastně taky nic moc víc nevíme, abychom se o ně mohli bát, nebo jim fandit, navíc hlavní hrdinka mi celou dobu připomíná sele. A btw, mně zmizet syn na čtyři dny někde na jiném kontinentu, tak už volám policajty. Jediné, co tu stojí za zmínku, je výprava - postavit ty baráky muselo dát kulisákům pěknou fušku - a okolní příroda. (09.11.2019)

Byl to bizár a byl to předvídatelný bizár, ALE bavilo mne na to koukat celou dobu. A to je o dost víc, než můžu říct o většině současné kinematografie. Kamera a atmosféra naprosto fantastická. Hlavní překvapení na konci pro mě bylo, z čeho byly (nebo teda nebyly) masové koláčky. (25.04.2020)

On je to ve výsledku prostě jen trochu divnější slasher. Šel jsem do toho s minimální znalostí děje a zápletky a dal jsem si rovnou ten 170 min DC. A jak už to u podobných filmů bývá, úvodní expozice postav a následně i místa, byla mnohem zajímavější, než samotná zápletka a jakýkoliv děj. Ten byl prostě a jednoduše divný a stejným způsobem ve výsledku vnímám i celý film. Aster má podobně jako v Hereditary řadu zajímavých a originálních nápadů, splácá z toho ale vždy takový podivný neforemný tvar, který sice určitým způsobem vyniká nad ostatními, ale k dokonalosti mu toho chybí dost a dost. 5/10 (28.04.2020)

Nutno říct, že prostě 90% divákům se to nebude líbit. Není to klasický horor a ve všech směrech to vybočuje z klasického filmu, jak ho známe. Nese se to na stejné vlně bizáru jako předchozí Hereditary a Ari Aster se na stopro může zařadit do mojí top 3 režisérů spolu s Jordanem Peelem a Denisem Villenuevem, kteří vybočují ze standardu a servírují porci mindfucku pro náročnější diváky. Florence Pugh je absolutně skvělá a okouzlující, a to i přestože je zde málo dialogů, tak je její talent vidět. Co k tomu říct - kopa super divných obřadů, momentů a weird lidí a ke konci asi nejvíc wtf, nejšílenější a nejzvrácenější záběry, co jsme ještě nikde neviděli. Nepopsatelný bizár, který bězné diváky rozesměje a odradí, ale lidi naladěné na Asterově vlně a kteří přijmou pravidla tohoto filmu to zničí. Já tohle prostě můžu, ačkoliv Nikoly budou z kina po hodině odcházet. Obrovský plus je drsné a syrové gore, ze kterého jsem byl odvařený a slintal blahem. Na Hereditary to nemá, ale je mu sakra blízko! (01.08.2019)

Member The Wicker Man? Yeah, I member… (04.08.2019)