Přes prsty

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)

Z počátku se to jevila jako zajímavá sportovní komedie. Ve výsledku, ale dlouhá sonda do spletitých vztahů. Sportu je tu minimum a naopak se pouze ocitáme v kruhu vztahů a složité minulosti. Jirka je prostě super i v téhle roli. Zatímco v o rok mladším Po čem muži touží, kde hrál šovinistu, tak zde perfektní sympaťák do nepohody. Navíc vždy řekne co má na jazyku. Za mě vlastně podprůměrný film, který mnoho nenabídne. Zbytečně moc překombinované. (40 %) (08.08.2021)

Nakonec jsem byla ráda, že jsem na to do kina nešla - nadávala bych. Od Kolečka jsem tedy čekala víc, hlavně co se týká scénáře. Filmy o sportu musejí mít přece nějaký náboj, člověk musí chtít fandit a být napjatý - to se zde nepodařilo vůbec. Docela dost mi taky vadilo, kolik sprostých slov musela ta křehká děvčata za celou stopáž vyslovit, aniž by to jakkoliv ospravedlňovalo závažnost či ftipnost situace. Zkrátka, co skvěle fungovalo v Mostě, tady působilo jak buchar na porcelán. A ještě si neodpustím doušku na Langoše - z mnoha jiných snímků víme, že dokáže působit jako sexy svůdník, ale v tomto se předvedl jedině jako úchyl. Absolutně nešlo uvěřit, že by se do něj dokonce obě naše hrdinky tak zbláznily... (12.02.2020)

Při sledování filmu jsem si připadal jako na horské dráze. Úvod mě fakt pobavil a rozesmál, přeparkování traktoru psalo, takže jsem si myslel, že by to mohlo vyjít, jenže... Příběh se po chvíli změnil v podivnou nablblost, děj byl chvílemi opravdu hloupý a nezabral na mě ani pokus o českého Big Lebowskiho. (25.02.2020)