Volání divočiny

O problémech s digitálními zvířaty jsem se vyjádřil zde a u Volání divočiny je to úplně stejná písnička. Taktéž nesmyslně drahý film s divně digitálními zvířaty, který studiu prodělal bačkory, tentokráte Disneymu a dalšímu smolnému pohrobku Foxů. V tom nejzásadnějším se však od Dolittla liší a to tím, že se jedná o dobrý dobrodružný film, který má duši a nejednou jsem si v závěrečné půlhodince vzpomněl na Tanec s vlky. Harrison Ford tu zase jednou nevypadá nasraně a přinejmenším o deset let mladší (jako zdatný šedesátník), příště snad bude mít větší štěstí, co se týče neznačkových filmů. Čekal jsem průměr a proto mě neúspěch filmu z tohoto pohledu citelně mrzí, na druhou stranu to nenalákalo do kina ani mě. Třeba ještě bude šance po znovuotevření kin...7,5/10 (04.05.2020)

Pravdou je, že to, co předváděj psy v čele s hlavním psím hrdinou by nikdy z živýho psa nedostali.Ty pohybový eskapády,mimika, z který je znát, co má pes na srdci, všechno je na vysoký úrovni.A tak jedinou výtku mám k příběhu,protože ta první část s Omarem je o kus zajímavější, než ta druhá s Fordem.Jako celek dobrý na jedno podívání, víc nic.80%. (06.09.2020)

Digitální psi ... digitální sobi ... digitální ptáci ... digitální ryby ... digitální medvěd ... digitální emoce. A k tomu všemu na miskách lékárenských vah poměřovaná rasová a genderová vyváženost, bez ohledu na dobové reálie. Ještě mi tam chyběla alespoň maličkatá rolička, alespoň (psí) štěk pro nějakého představitele LGBT komunity (nehledejte v tom, proboha, nic proti ní). ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- A udělat záporné postavy z Indiánů, jak tomu bylo v samotném závěru předlohy Jacka Londona, to už by dneska nejspíš vůbec neprošlo, to by mohlo být označeno za používání nevhodných zažitých stereotypů. A tak je filmaři pěkně nenápadně vypustili a místo nich natrčili zelenáče bílé pleti ("euroameričana"), který by ve skutečnosti měl pramalou šanci, aby v divočině vůbec přežil, natož aby v ní kohokoli našel. Měl jsi tohle všechno zapotřebí, milý Bucku ??? Dobrá, dobrá, s pomocí zestárlého Indiana Jonese jsi zjistil, kde je tvůj opravdový domov a kdo je tvá opravdová rodina, jenomže kam mám vlastně zařadit film, v němž jsi tím nejhlavnějším hrdinou ? Ať je to jak chce, podstata tvého příběhu je převelice drsná - odehrává se v těch dávných dobách, v nichž slabí neobstáli ... psi ani lidé. V dobách, v nichž platil zákon tesáku. Je možné ho zfilmovat jako dobrodružný snímek pro mládež, ale je nesmyslné pře(po)tvořit ho (bez zásadní změny dějové osnovy) na rodinný, potažmo dětský film s digitálními polidštěnými psi, kde ty, milý Bucku, svědomitě plníš úlohu psího gentlemana a ochránce všech bezbranných, dokonce i divokých králíků. Tak prostě zvířecí svět nefunguje, to ty přece dobře víš - pokud by ses takhle prezentoval, neměl bys v něm ani tu nejmenší šanci. A co ostatní členové tvého spřežení ? Někteří chlupáči byly O.K., ale koho proboha napadlo zařadit mezi saňové psi jedince s kraťounkou srstí bez podsady ? Že by psi krátkosrstých, potažmo hladkosrstých plemen zatoužili po pozitivní diskriminaci ? Jenomže takoví tahouni by byli už dopředu odsouzeni k umrznutí ... pokud by ovšem nebyli digitální. A potom: Psi prý utekli !!! Taková malá náplast na dětskou duši. Londonova pravda byla jiná, krutější a pravdivější. Myslím, že by se nestačil divit, co se stalo s jeho povídkou. Kam se to proboha filmový svět ubírá ... a kam až dojde ? Nooo ... nevím, jestli to chci opravdu vědět, ale řekla bych, že je tam tma ... 2,5* (21.01.2022)

Na hodnovernosti filmu s určitosťou nepridal ten gumený pes. Keby tvorcovia išli radšej do nanovlákien, prípadne polyuretánov, tak by veru spravili asi lepšie, takto to bolo o nekontrolovanom poskakovaní tu a tam, skoro ako v prípade tej povestnej sovietskej atómovej bomby, btw naposledy ju videli niekde na Urale a stále skáče, takže hip, hap, hop a je tu gumený pes. Ono sa to síce nerýmuje, ale čo na tom vonkoncom alias do paroma (To sme ale fajne vybavení, do dabingu ako vyšité výrazy :)), presne ako ten gumený pes do tohto filmu. (19.09.2020)

"Call Of The Wild" je nakoniec celkom okey filmom. Ak máte radi psov, možno si to užijete, no na druhú stranu má film jeden závažný problém, ktorý bohužiaľ ovplyvňuje celý film. A tým je fakt, že sledujeme digitálne animovaných psov medzi skutočnými ľuďmi. A ak film môžete porovnať s inými filmami, ktoré využili skutočné zvieratá, pochopíte kde je problém. Scénky nemajú takú silnú váhu, akú by mohli mať. A je to škoda, lebo by sme to všetko dokázali s našimi hrdinami prežívať oveľa viac. Takže vďaka tomu má film okey dramatické momentky, ktoré ale mali potenciál byť vynikajúce. Na druhú stranu je pravda aj to, že film pôsobí dosť rozutekano. Ako keby sa nevedeli rozhodnúť, kto má vlastne byť hlavným ľudským hrdinom filmu. Ak nepočítam úvod, tak najprv sa stretneme s Omarom Sy. A tam je potenciál na silný príbeh. Lenže potom to skončí a ideme ďalej. Je pravda, že sme mali aj film "Togo", ktorý povedal podobný príbeh zaujímavejšie a okrem toho to bolo spracované so skutočnými psami. Vďaka tomu je tá intenzita jednotlivých scénok väčšia. A následne sa dostaneme k Harrisonovi Fordovi a jeho príbehu. Ten je viac spracovaný ako veľké priateľstvo medzi mužom a psom a funguje dobre. Jediné čo mi tu vadí je fakt, že do toho tvorcovia potrebovali dať aj zloducha v podobe Dana Stevensa. A kedykoľvek sa objaví, tak to začne film spomaľovať. Je mi ľúto, ale jeho by som osobne radšej z filmu vyhodil. Pozitívnou stránkou príbehu je, že ma to bavilo sledovať, bolo to celkom zaujímavé, vyzeralo to dosť dobre (nebyť tých digitálnych animácií a efektov) a herecké výkony aj Omara Sy aj Harrisona Forda sú vynikajúce. Som rád, že som film videl, no druhýkrát by som sa k tomu nevrátil. Je to film na jedno videnie a stačilo. Ak ste milovníkom psov, možno to na vás zapôsobí viac, no u mňa to stačilo raz. Hodnotenie: C+ (28.03.2020)